Prosíme vás, abyste nekopírovali obsah blogu.

Bez souhlasu autorů

(Je to otázka vašeho vlastního bezpečí ;D )

5.day - History day

16. července 2014 v 11:15 | Jane xD
5. day - History day
Probudili mě nějaké hlasy. Po nějaké chvíli jsem poznala, že je to moje mamka s taťkem. Podívala jsem se na hodiny na zdi, které ukazovali deset minut pět minut po půl osmé. Mamce a taťkovi začínala práce v devět. A protože je vozil Don, stačilo, když pro ně přijel okolo půl deváté. Nakonec jsem se vykopala z postele a šla jsem dolů za rodiči. Taťka seděl u stolu a v poklidu pil kávu. Na stole byl ješte jeden hrnek s kávou, který byl pro mamku. Taťka mě pozdravil a usrkl trošku kávy. Pozdravila jsem též a usmála jsme se, šla jsem do kuchyně si udělat kapučíno. Když vše bylo připravené vratila jsem se zpět za taťkem a ptala jsem se kde je mamka. Taťka se podíval nahoru a řekl, že je v koupelně. Já jen povzdychla a přikývla, když v tom jsem uslyšela klapnout rychlovarnou konvici, v které jsem si vařila vodu na kapučíno. Potom jsem si povídala s taťkem o včerejším dni. Když se najednou přihnala mamka a sháněla se po kávě. Podívala jsem se na hodinách kolik je hodin, bylo přesně 8:00. Šla jsem do kuchyně kde jsem namazali čtyři rohlíky pomazánkou a vratila se zpět za rodiči abych jim nabídla. Taťka odmítnul, ale mamka si vzala a já si nemohla tu mňamku přece nechat ujít jedno z nejlepších jídel a vlastně bych úplně zapomněla, že snídaně je důležitá. Nakonec jsem taťkovi dala tolik argumentů, proč je snídaně důležitá, že si rohlík nakonec vzal. Ani jsem se nenadáli a hodiny ukazovali 8:35. Taťka se podíval z okna, ale Donovo auto ješte před domem nebylo. Mamka odneska hrnek a talíř do dřezu a řekla mi ať vše umeju. A šla se obout. Taťka se též šel obout, a když otevřel hlavní dveře a podíval se na stranu, odkud mělo auto přijet, spatřil auto, které na první pohled patřilo Donovi. Mamka i ťatka se semnou rozloučili a nasedli do auta. Zamávala jsem jim na cestu. Rodiče i Don mi také zamávali. Zavřela jsem vchodové dveře a šla jsem nahoru do svého pokoje, kde jsem si vybrala oblečení, které si dnes vezmu a šla jsem se umýt do koupelny. Asi po čtvrt hodině jsem byla hotová a šla jsem do svého pokoje uklidit vše, co bylo potřeba. Podívala jsem se na hodiny a čas utekl tak rychle, bylo deset. Rozhlédla jsem se po pokoji, byl čistý a uklizený. Vzpomněla jsem si na svého bratra. Jak se asi má a co dělá a jak se mají všichni v česku? Zistila jsem, že v česku jsou dvě hodiny ráno. A zajímalo mě, jak dlouho bude trvat, než dorazí do česka dopis. Vytáhla jsem 5 obálek a papíry, které moje mamka vzala s sebou. Napsala jsem babičkám, bratrovi a mým kamarádkám. Popsala jsem jim včerejší den a napsala jsem jim, co mě dnes čeká. Ani jsem si neuvědomila, že je už 11 hodin. Sulli stála u dveří a zvonila, polekala jsem se. Lekla jsem se, ale nakonec jsem šla otevřít, pozdravili jsme se a já se hned optala, kde se může poslat dopis. Sulli mi odpověděla a zeptala se mě, jestli k tomu mám i fotky. Já jí řekla, že ne a Chen jen řekl Cheese a vyfotil mě před domem se Sulli. A vyrazili jsme. Nejprve půjdeme na oběd, potom se podíváme k řece Han, která má být největší v celé koreji. Dále se půjdeme podívat na různé starší památky, ale také půjdeme i na výstavu moderního umění. Chen mi nabídl, že bude vše fotit, potom vybereme fotky a necháme je vyvolat, abych mohla něco poslat domů a kamarádkám. Fotili pravdu všechno jídlo, mě, památky i ostatní. Byla to velká sranda. Když už jsme měli projité asi tři památky a bylo po čtvrté, rozhodli jsme se, že půjdeme nechat vyvolat fotky. Trvalo to zhruba půl hodiny. Potom jsme si šli sednou do kavárny, kde měli bubble tea a zákusky. Každý z nás si něco dal. Chen samozřejmě všechno dokumentoval. A Sehun a Sulli vybírali, které fotky komu pošleme. Chanyeol s Victorií hledali na mapě nejbližší poštu a já se Suhem jsme psali na příjemce a lepili poštovní známku. Když jsme dojedli, vzali jsme bubble do ruky a dopisy. Chanyeol se ujal vedení a vedl nás k poště. Asi za deset minut jsme tam došli. Viktoria a Suho šli dopisy poslat. Já a ostatní jsme počkali venku. Potom jsem se podívala kolik je hodin bylo chvilku po páté hodině. Když Victorie se Suhem vyšli, zeptala jsem se, co budeme dělat dál. Sulli navrhla jít do parku. Všichni souhlasili. A tak jako včera se snažili mě naučit něco nového korejsky. Bylo to celkem těžké, ale naučila jsem se dalších pár frází a slov. Bylo půl sedmé a Chen zavelel, že se de už zpět ať jsem v osm u domu. Cesta byla celkem dlouhá, ale dobře jsme se bavili. K domu jsme dorazili asi šest minut po osmé. Venku zrovna stál Don s mými rodiči a o něčem se bavili. Když v tom jsem si vzpomněla, že jsme měli jít podívat do SM. Don se podíval na mě a potom na ostatní. Začala jsem se omlouvat, Don mě však zastavil a řekl, že volal Suhovi, který mu pověděl vše, co jsme dělali a že nepříjdeme. Celkem jsem si oddechla. Mamka všechny pozvala k nám a všem udělala čaj, který dělala ješťe doma v Česku. Všem moc chutnal. Když bylo něco před devátou, Don rozhodl, že už pojedou domů. Vyprovodili jsme je a zamávali na cestu. Nakonec jsme si sedli k televizi a koukali jsme se na nějaký korejský seriál nebo film, kterému jsme nerozuměli, ale byl i přesto zajímavý. Skončilo to v deset, já jsem šla ještě do koupelny se opláchnout a převléct do pyžama, potom jsem si šla lehnout. Přemýšlela jsem, jak se asi do Česka dostanou ty dopisy, které jsme poslali. A jak se asi v Česku mají. V posteli jsem se skrčila a začala jsem brečet. Nenáviděla jsem to tu, chtěla jsem domů. Ano, prožila jsem tu celkem pěkné dny, ale brala bych to jako dovolenou a ne jako místo kde budu žít do té doby, dokud se neodstěhuju. Cítila jsem jak moje horké slzy stékají po tváři na polštář. Pomalu a klidně jsem začala usínat. Nakonec jsem usnula. Zdálo se mi o tom, že jsem byla tady v tomhle domě, seděla jsem na sedačce a s někým jsem mluvila, ale nebylo to česky, ale korejsky. Mluvila jsem s nějakým chlapem, ale nebyl to můj otec. Byl v kuchyni, a proto jsem ho neviděla. Ale byla jsem si jistá, že ho znám, byl to někdo, komu jsem hodně věřila a koho mám ráda. Vstala jsem ze sedačky a šla jsem do kuchyně. Chtěla jsem se podívat, kdo je ten, s kým jsem mluvila a kdo je mi tak blízký. Došla jsem do kuchyně, v ní stála mužská postava, byla otočená zády ke mně. Vypadalo to, že je to mladý kluk, měl takové hnědé krátké vlasy. Měl na sobě bílou košili a černé kalhoty. Šla jsem za ním a obejmula ho, ale stále jsem mu neviděla do obličeje. Viděla jsem, že dělá něco dobrého na jídlo. Potom se mi však všechno začalo rozmazávat, jeho hlas jsem už skoro neslyšela. Dál už si nic ze svého snu nepomatuju.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 terka terka | 17. července 2014 v 20:13 | Reagovat

další díl

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama