Prosíme vás, abyste nekopírovali obsah blogu.

Bez souhlasu autorů

(Je to otázka vašeho vlastního bezpečí ;D )

Voda a země II.část

28. října 2014 v 21:27 | Jane xD

II.část

+ Chen(exo-m) Chanyeol(exo-k)
D.O
Když přišla řada na něj, aby mi ukázal, co umí, bylo na něm znát, že má strach. Nejprve zvedl vodu až k nám na Skálu a poté s ní začal dělat různé vlny a tvary. Nejprve mi to nic nepřipomínalo, ale po chvíli tvary připomínali kapku, hvězdu, srdce a další tvary. Po chvíli z něj asi strach opadl a ukázal mi, jak se pomocí vody dá bránit. Bylo to velmi zajímavé. Pochválil jsem ho a usmál se na něj. On mi poděkoval a úsměv mi oplatil. Po chvíli jsme si sedli na lavičku a začali si povídat.
"Kolik ti vlastně je?" zeptal se mne opatrně.
"Je mi 21 a tobě je kolik? A kde bydlíš?" odpověděl jsem a zvídavě jsem se ho zeptal.
"Mě je 23. No já..," nějak mi neuměl odpovědět na zdánlivě jednoduchou otázku.
Suho
A je to tu. Když mu řeknu, že bydlím ve vile v nejlepší čtvrti tady, bude mu hned jasné, že nejsem nějaký obyčejný kluk. Měl bych mu říct pravdu. Stejně budeme spolu jen trénovat, potom půjdeme na tu soutěž a čus bambus, sbohem, zdar. Myslím si, že moje prachy ho budou teď zajímat víc než já. To bude znamenat jediné, vrátit se ke knížkám a přežít do soutěže. Po soutěži se vrátíme každý ke svému starému životu. Což jsou pro mě knihy, rodina a nějaká ta škola a poté rodinná firma.
"Jsem z.. No jak bych ti to jen řekl. Jsem synem Kima Myuna, takže bydlím ve vile v Mon čtvrti," řekl jsem a čekal co na to D.O řekne.
"A-aha, takže ti bude asi vadit, že nejsem z bohaté rodiny?!"zeptal se mne a sklopil hlavu. Já čekal, že bude mluvit o penězích.
"Ne. Odkud si ty?" zeptal jsem se a usmál se.
"Já bydlím s rodinou v Stree čtvrti," řekl mi a potom hledal něco po kapsách.
"Co hledáš?" zeptal jsem se ho zvídavě.
"Hodinky nebo něco s časem," řekl mi a dál hledal v kapsách.
"Je šest hodin," řekl jsem a celkem jsem se podivil. Měl bych už jít domů, ale je mi s ním celkem dobře.
"Měl bych už jít," řekl mi a pousmál se na mne.
"Takže zítra?" otázal jsem se ho.
"Jo tak ve dvě tady?" zeptal se mne. Já jen kývl. Rozloučili jsme se a každý šel svou cestou.
D.O
Rozloučili jsme se a já šel spokojeně domů. Cestou jsem na Suha myslel, a přemýšlel, co bude zítra. Moc jsem se na něj těšil. Byl moc fajn, ale znepokojovalo mne to, že byl tak bohatý. Měl jsem za to, že bude obyčejný kluk jako já, ale není tomu tak. Jsem přece hlupák, vždy na sobě měl hezké oblečení a u sebe knihu. Na cokoliv na co jsem se zeptal, měl odpověď a vše věděl. Měl styl a byl velmi chytrý, to se mi na něm velmi líbilo.
"Jsem doma!" křiknul jsem s veselou náladou.
"Jsme v kuchyni, kde jsi byl?" zeptal se mne otec, když jsem přišel.
"Byl jsem trénovat, mám parťáka jmenuje se Suho," zářil jsem jako severka na večerní obloze.
"Aha, no to je dobře, běž brzy spát, ať máš zítra hodně síly. Chany říkal něco o tom, že s ním ráno pujdeš behat. Prý se staví v osm ráno," oznámila mi mamka. Já jsem dal oči v sloup. Tohle mi dělal Chanyeol naschvál. Najedl jsem se a sedl si k televizi. Chvíli se díval na nějakou televizní show a potom sem se šel umýt a nakonec spát. Před spaním jsem si nedobrovolně natočil budík na sedmou rání.
Suho
Byl jsem tak utahaný, že jsem se pozdravil s rodiči, vzal si něco malého na jídlo. Osprchoval se a nakonec jsem si šel lehnout. Věděl jsem, že nemusím moc brzo vstávat, ale i přes to jsem si natočil budík na devět ráno. Měl jsem za to, že otec měl nějakého klienta, který byl pozván k nám před obědem.
D.O
Probudil mne tón mého vyzvanění na telefonu. Chanyeol.
"No co se děje?" zeptal jsem se rozespale. Chan mi řekl, že je v nemocnici. Blbě došlápnul na nohu, ale za týden má být v pořádku. Poprosil mne, abych za ním přišel do nemocnice. Slíbil jsem mu tedy, že přijdu, ale až tak kolem deváté hodiny. Típnul jsem mobil a už nemohl usnout. Vstal jsem a šel si nachystat něco ke snídani. Po dlouhé a vydatné snídani jsem se umyl a oblékl do něčeho slušného. Potom jsem skočil do obchůdku, který byl za rohem a koupil čokoládu. Podíval jsem se na hodinky, co jsem měl na ruce. Bylo osm hodin. Nemocnice od mého domu nebyla zrovna blízko, bylo to zhruba dvacet minut cesty. Šel jsem klidně a těšil se, až uvidím Chana a byl jsem rád, že mu nic není. Byl jsem tak zamyšlený, že až po chvilce jsem si všimnul, že jsem u nemocnice. Vešel jsem a zeptal se, kde najdu Chana. Jedna moc milá sestra mne za ním zavedla. Potom jsem si s Chanyeolem začali povídat.
Suho
Už jsem byl připraven a čekal jsem s otcem a matkou na klienta. Klient však stále nikde. Po chvíli se objevil. A začali jsme se bavit o práci a nakonec jsme šli na pracovní oběd. Ani mi to nepřišlo. Když jsem se podíval na hodinky, byla jedna hodina odpoledne. A já si vzpomněl, že máme sraz ve dvě na Skále. Omluvil jsem se tedy a šel se převléct. Když v tom mne srazil nějaký kluk. Nevím, jak se mu to povedlo, ale něco si udělal s nohou. Pomohl jsem mu tedy do nemocnice. Mezi tím jsem zistil, že se jmenuje Chen a je syn toho našeho klienta. Pomohl jsem mu na pokoj, když jsem otevřel dveře. Uviděl jsem mého kamaráda, teda spíš no, prostě D.Oa.
"Co tu děláš?" zeptal jsem se ho a byl jsem rád, že sedí jen u nějakého kluka na posteli a nic mu není.
"Jsem na návštěvě kamaráda Chana a co ty tady?" zeptal se mne a koukal na mne a Chena.
"Já jsem Chen, srazili jsme se se Suhem a já dopadl tahle," zasmál se a skočil mi do řeči Chen.
"Takže asi spolu budeme na pokoji, já jsem Chanyeol," usmál se Chanyeol od ucha k uchu.
Já i D.O jsme kluky pozdravili a šli trénovat.
Celý týden jsem se všichni čtyři scházeli na pokoji a povídali si. Byl jsem celkem rád. Měl jsem tři nové kamarády a byl jsem za to velmi rád. Kolem druhé jsme s D.Oem šli trénovat na skálu a náš vztah se stále prohluboval.
D.O
Ješte šest dní a bude zahájena soutěž. Se Suhem jsme perfektně sehraní. Chen si ještě tři dny v nemocnici poleží, ale Chana už dnes měli pustit.
"Suho? Měli by jsme za nimi večer zajít. Za Chenem, protože tam bude sám a Chanem, aby nemusel jít sám z nemocnice," podíval jsem se na Suha.
"Dobře, je to dobrý nápad," z ničeho nic mne objal, nevím proč, ale byl jsem rád.
"Co se děje?" zeptal jsem se.
"Jsem rád, že ti nic není. Chan i Chen měli smůlu, ale i štěstí. Nevím, co bych dělal, kdyby se ti něco stalo. Jsi můj kamarád a mám tě rád. Nechci tě ztratit," řekl mi a úsmál se na mě.
"Mám tě taky rád," oplatil jsem mu úsměv a za ne celou hodinku jsme vyrazili do nemocnice.
Suho
Chanyeol se vratil z nemocnice v pořádku a začal znovu a naplno trénovat. Chena po třech dnech též pustili a začali jsme trénovat všichni čtyři. Chanyeol na kategorii pro jednotlivce. Já a D.O na kategorii pro dvojce a Chen byl rád, že nemusí být sám a že si alespoň zlepší své dovednosti s elektřinou. Jen tři dny nás dělili od zahájení soutěže a já měl celkem strach, ale věděl jsem, že D.O, Chan a Chen budou stát vždy při mě.
"Jsem doma," oznámil jsem příchod, bylo kolem osmé večer. Byl jsem rád, že jsem.
"Vítej doma synu. Jak šel tréning? Dáš si něco na jídlo?" velmi mile mne otec přivítal a potom mne začal bombardovat otázkami.
"Bylo to fajn, ale jsem utahaný Chanyeol, Chen i D.O jsou velmi dobří, doufám že to D.Oovi nezkazím. Ikdyž mi říkali všichni tři, že svou schopnost ovládám víc než dobře. Mm.. mohl bych, ale jen něco malého. Potom si dám sprchu a půjdu si lehout."Odpověděl jsem a tak jsem řekl, tak jsem i udělal. Byl jsem tak unavený, že jsem si zapomněl nastavit budík.
D.O
"Zajímalo by mne kde je?" řekl Chen a přešlapoval z místa na místo.
"Jo je to náký divný, nikdy nechodí pozdě, doufám, že se mu nic nestalo!" měl obavy Chany.
"Nestraš, děláš jak kdybys nikdy nepřišel o pět minut později," řekl jsem a podíval se na Chanyeola, který byl slavný svými pozdními příchody klidně i o půl hodiny později. Chvíli jsme tedy trénovali bez Suha, ale když ani po patnácti minutách nepřišel, začal jsem mít o Suha velký stach. Vzal jsem telefon a vytočil jeho číslo.
"Kde jsi, všichni tu umíráme strachy, co se ti stalo!" křičel jsem do telefonu, ale byl jsem rád, že se mu nic nestalo.
"Tak dobře, jdeme k tobě, měj se zatím ahoj," pozdravil jsem Suha a položil mobil. Chan i Chen se na mne podívali a čekali, že jim vše řeknu. A měli pravdu. Suho si zapomněl nastavit budík a zaspal, máme jít k němu domů. Prý se u něj najíme a půjdeme zpátky sem a budeme trénovat. Chan měl radost nejen z toho, že Suhovi nic není, ale že budeme mít oběd. Chen se jen musel Chanovi smát, protože Chanyeol a jídlo. O tom by mohl někdo napsat knížku a ne jen jednu.



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama