Prosíme vás, abyste nekopírovali obsah blogu.

Bez souhlasu autorů

(Je to otázka vašeho vlastního bezpečí ;D )

SL. - Otrok 3

18. listopadu 2014 v 22:08 | Elvirka

Otrok


"Bože zaspala sem!" To bylo první co mi proletělo hlavou když jsem se podívala na telefon a tak jsem se rychle běžela umýt. Ale v koupelně jsem se lekla sama sebe... Na čele jsem měla modřinu jako golfoný míček.
"Co s tím mám teď jako dělat???" Vylovila jsem z tašky náplast aby zakryla co šlo a už jsem běžela do práce. Když už z dálky jsem viděla manažera jak na mě čeká pěkně naštvaný u stolu.
" Kde jste tak dlouho?"
" Moc se omlouvám, nebylo mi dobře"
" Hmmm, zbalte si všechy věci a přijďte za mnou" řekl naštvaně a odešel.
"To si kvůli jednomu pozdnímu příchodu si mám zbalit věci? To mě jako pošlou domů? Co teď budu dělat?" Tyhle otázky mi běželi hlavou, když jsem si balila zatímco na mě všichni zvědavě koukali.(Stejně za všechno může Sehun a ta hloupá hlava). Nadávala jsem si pro sebe když jsem šla k manažerovi do kanceláře. Zaklepala jsem a chtěla vejít dovnitř, když mě mezi dveřmi zastavil.
"Pojďte za mnou" Šla jsem rychle za ním a vešla do dveří které otevřel."Tady teď budete pracovat, vaše kolegině vás zaučí. Hodně štěstí"... Když odešel uslyšela jsem za sebou známí hlas.
"Tak konečně jsi tady, už jsme mysleli že nepříjdeš".. Otočila jsem se a stál přede mnou Sehun. Ze všech lidí na světě jsem jeho teda vidět netoužila.
"Co to máš na čele?" Zeptal se a pobaveně si mě prohlížel.
"Ty se ještě ptáš???" Vyhrkla jsem ze sebe naštvaně otázku, ale pak mi došlo že musím zůstat v klidu. "
"To je ona?" slyšela jsem další hlas."No ty teda vypadáš" Řekl Suho který stál za Sehunem a všichni se začali smát.
"Jsem opravdu ráda že se máte čemu smát" řekla jsem ironicky a šla si odložit tu hromadu věci co jsem stále držela.
"Promiň, nemyslel jsem to tak. My mu pořád říkáme ať je opatrný" pokračoval Suho.
"Ale já jsem jí vůbec neviděl, schovávala se za dveřmi" bránil se Sehun.
"No jistě já to určitě udělala schválně. Přesně jsem věděla že tudy půjdeš a chtěla jsem abys mě praštil" bránila jsem se uraženě ale jeho reakce mě dostala skoro do kolen.
"No a ne snad?" Zeptal se s takovou samozřejmostí až sem nevěděla co mu na to říct. To už se smáli všichni okolo a já si řekla že mi ten den opravdu hezky začíná. Kolegové z jejich týmu byly opravdu hodní ale kolegyně ze mě takovou radost neměli. Chovali se snad až trochu arogantně, nebo mi to aspoň tak přišlo. Jako nováček jsem jim samozřejmě musela chodit pro kávu a chodit z práce poslední, takže jsem na sebe moc času neměla. Naštěstí pro mě jsem Sehuna už pár dní neviděla. Měli akce mimo studio a tak jsem měla trochu klidnější dny. Až jsem se přistihla že mi trochu toho rýpání začíná chybět. A jako bych to přivolala už stáli všichni ve studiu, dělali jako bych tam ani nebyla a tak sem chtěla tiše odejít.
"Počkej, kam jdeš?"" Zeptal se Kai.
"No mám ještě něco na práci vedle"...
"No tak ta počká,teď nám zajdeš pro oběd".. Řekl Sehun a šel ke mě s instrukcemi. Když jsem se vrátila nezapoměl mi připomenout jak dlouho mi to trvalo a že kvůli tomu mohl umřít hlady. Raději jsem mlčela a šla si dělat svou práci, když se otevřeli dveře a stál tam Sehun.
"Víš vůbec proč jsi teď tady?" zeptal se mě a já jen zavrtěla hlavou.
"No řekl jsem Kaiovi a šli jsme za manažerem že tě chceme k nám do týmu"
"Ale proč?" Nechápala jsem.
"No to kvůli těm dveřím, praštil jsem tě".. Když to řekl tak sem si na chvíli myslela že se mi tím chtěl omluvit ale to jsem si opravdu jen myslela.
"No a kvůli tomu jsem pak nemohl spát, víš jak jsem ráno vypadal?"
" Takže mi to ted splatíš tím že tu budeš celou dobu s námi"...
"Co??? Tak ty jsi praštil mě a já ti ted mám dělat otroka???" Ptala sem se nevěřícně.
"No jistě"... řekl s klidem a odešel.
Seděla jsem jako opařená a pořád jsem nemohla uvěřit tomu co jsem právě slyšela. (No snad to nebude tak hrozný jak to vypadá) říkala jsem si pro sebe s nadějí že to tak nemyslel. Ovšem opak byl pravdou, bylo to každý den něco. Kafe, jídlo, běhat z jednoho studia do druhýho, prostě pořád něco.Už jsem toho měla nad hlavu, ale jako by to bylo málo tak se přidaly i ty kolegyně co mě evidentně neměli moc v lásce.
Co nestíhaly dodělat tak dávali navíc mě. Zvláště jedna si to opravdu užívala, ale nic jsem neříkala. Věděla jsem že si nemůžu moc vyskakovat. Další den ráno sem měla jet s celým týmem na akci kde měli EXO autogramiádu. Trochu sem těm fanynkám záviděla jak jsou k nim pozorní. Ke konci už mi umíraly nohy a byla jsem ráda že je tomu dnu konec. Došla jsem před dům a někoho tam viděla. Byl to opět Sehun, začínala jsem si myslet že ten den neskončí.
"Dej mi tvoje číslo"... řekl s mobilem v ruce.
"Na co?"
" No když budu něco potřebovat tak ať ti můžu dát vědět"
Neměla jsem náladu se hádat, na to jsem byla opravdu unavená a tak sem mu nacvakala číslo do mobilu a odešla. Za chvíli mi přišla zpráva.... -Dnes ti to slušelo, hezky se vyspi-....
(O co se snaží tentokrát? Zase vtipkuje?) S tou modřinou musím vypadat přímo úchvatně Myslela jsem si pro sebe a rovnou jsem si jeho číslo uložila ....Ráno jsem šla do společnosti ve skvělé náladě protože jsem věděla že mě čekají 2 dny volna a konečně si udělám čas taky na pár míst kam sem se chtěla podívat.
"Dnes jsi nějaká veselá, asi tě pošlu pro kafe"..řekl pobaveně Sehun a všichni koukali a čekali že mi tím zkazí náladu.
"Klidně, mě dneska náladu neskazíš"
"Jakto?"
"Budu mít volno tak tě nebudu mít na očích"... řekla jsem sebejistě s rozzářeným úsměvem.
"A kam chceš vyrazit?" Zeptal se najednou Chen.
"No já vlastně ani nevím, mám tu pár míst kam se chci jít podívat"... Pak jsme si povídali asi další hodinu a dal mi několik tipů kam zajít. Den mi rychle utekl a já se nemohla dočkat zítřka. Když jsem vstávala měla jsem už 8 zmeškaných hovorů. (Kdo mě to může tak nahánět zrovna dneska?) V tu chvíli jsem mi začal zvonit mobil..
"Halo?"
"No kde jsi? To ještě spíš?" Sehun si mi snad nedá pokoj ani když mám volno.
"Jo teď jsem vstávala,proč?"
"Tak si pospěš, čekám dole" zavěsil telefon..
No co si myslí? Že za ním poběžím jak si řekne? Když jsem se umyla a upravila sešla jsem dolu a viděla tam něco co by mě nenapadlo ani v tom nejdivočejším snu.....
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nayfess Nayfess | 18. listopadu 2014 v 23:10 | Reagovat

To už je mnohem lepší :o) dá se to číst mnohem líp, i když několik chyb jsem našla ;o) jak už jsem psala minule, když něco napíšeš, vždycky si to po sobě přečti ;o)

2 lexy lexy | 19. listopadu 2014 v 12:16 | Reagovat

další díl pls

3 Elvirka Elvirka | Web | 19. listopadu 2014 v 20:44 | Reagovat

[2]: Ahojky, další díl hotov. Jen ho musím poupravit.. Díky za zájem o povídku :-D Sem ráda že se někomu líbí :-)

4 Elvirka Elvirka | Web | 19. listopadu 2014 v 20:48 | Reagovat

[1]: Ahojky, jsem ráda že jsem se polepšila ale některý chyby mi hold utečou.... za to se moc omlouvám

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama