Prosíme vás, abyste nekopírovali obsah blogu.

Bez souhlasu autorů

(Je to otázka vašeho vlastního bezpečí ;D )

SL. - Kolaps 8

16. prosince 2014 v 19:14 | Elvirka

Kolaps


"Nemyslíš že už to trochu přeháníš?"... Zeptal se Suho Sehuna.
"Co jako?"
"Nic ti neudělala, neměl by ses k ní takhle chovat"...Pokračoval Suho a byl dost naštvaný.
"Nevíš co všechno mi udělala tak se mezi nás nepleť jo?"
"Ale Suho má pravdu, vážně ti nic neudělala. Kdybys ji nevyhodil z auta tak by ti pak všechno řekla. Teď pochybuju že se něco dozvíš.".... Přidal se Kai. Sehun se zamyslel a pak už neřekl nic.

Už se stmívalo a já šla pořád podél silnice.
"Kde je ta zatracená cesta?"..... Všechny moje věci zůstaly v autě. Měla jsem u sebe jen mobil a v něm číslo jen na Sehuna a tomu bych teď nevolala ani kdyby mělo přijít zemětřesení. Najednou se ochladilo a začal foukat docela silný vítr. (Může to být ještě horší?) No jistě. Za chvíli začalo pořádně pršet a já na sobě měla jen tričko, džínový kraťasy a o žabkách snad ani mluvit nebudu. Najednou mi zazvonil mobil. Volal mi Sehun. Hovor sem odmítla a šla dál.... Zkoušel to ještě třikrát ale ani za milion bych mu to teď nezvedla. Byla jsem zmrzlá na kost. Za chvíli mi volalo cizí číslo.
"Halo? Kdo je tam?"
"Tady Kai, kde jsi?"
"No to bych taky ráda věděla. Jdu pořád po silnici ale žádnou cestu sem ještě nenašla."... Mluvila jsem pomalu abych zkusila zakrýt tu šílenou zimu.
"Stůj na místě! Beru si auto a jedu hned pro tebe." .... V hlase jsem slyšela že se o mě asi opravdu bojí a ulevilo se mi že mě v tom dešti jen tak nenechá.
"Až se mi Sehun dostane pod ruce tak to uškrtím." Klela jsem si pro sebe a čekala na vysvobození z té hrozné zimy. Začínala se mi motat hlava a nebylo mi zrovna nejlíp.
Bylo to už přes půl hodiny ale žádný auto kolem neprojelo. Chtěla jsem Kaiovi zavolat ale vybila se mi baterka. Nakonec jsem byla odkázaná jen na to jestli mě najde. Byla už pořádná tma a déšť neustával. Myslela jsem že umřu zimou, když jsem najednou viděla jak se ke mě blíží nějaké auto a zastavilo přímo u mě. Viděla jsem jak se ke mě blíží dvě postavy, ale v té tmě jsem neviděla kdo to je.
"Jsi v pořádku?" ... Ptali se a vzali mě do auta. Byl to Kai a Suho, koukali na mě ale já se nezmohla na slovo a jen jsem se třásla. Suho přeze mě přehodil svojí bundu a já jsem hned usnula.
"Kde jste jí našli?"
"Vždyť úplně hoří."
"Nezavoláme doktora?"
Slyšela jsem všechny ty otázky ale nebyla jsem schopná rozpoznat kdo to mluví.
Celou dobu jsem opakovala jen jedno.
"Uškrtím ho. Jestli se mi dostane pod ruce tak ho uškrtím."

Najednou jsem otevřela oči a viděla jsem že ležím v posteli. U mojí postele spal Sehun který mě držel za ruku. (Jak jsem se sem dostala?) Viděla jsem jak zvedl Sehun hlavu.
"Konečně jsi vzhůru?"
" TY! Necháš mě někde v dešti zmrzlou na kost a první co řekneš je jestli už jsem vzhůru?" Ptala jsem se nevěřícně. V tu chvíli sklopil hlavu.
"Je mi to moc líto"
"Líto?! Je ti to líto? To ti teprve bude líto!"... Řvala jsem na něj a nejspíš jsem byla hodně slyšet protože do pokoje přiběhli skoro všichni.
"Ty jsi nám teda dala. Je ti líp?" ...Ptal se Kai a vypadal ustaraně.
"Bude mi líp až ho uškrtím!... Vylítla jsem z postele a chtěla se na Sehuna vrhnout ale Chaneyol mi to nedovolil a všichni se tomu začali smát.
"Myslím že už je skoro zdravá."...Smál se Chaneyol.
Sehun se vylekal a uskočil ode mě. Raději si stoupl až ke dveřím a volal na mě.
"Zbláznila jsi se!? Zůstaň v posteli, musíš ještě ležet. Chceš něco přinést?"... Měla jsem sto chutí mu odpovědět ale neměla jsem sílu se teď hádat. Viděl jak se na něj koukám a tak raději odešel.
"Doufám že si mu moc nevynadala. To už jsme stihly my."...Řekl Kai a já už jsem to nevydržela.
"Nevynadala? Jen co budu moct vstát, tak půjdu a uškrtím ho!" Nevědomky sem zvedala hlas a D.O. na mě koukal jako na nějakého blázna. Pak se ale přidal ke Kaiovi.
"Bál se o tebe"
"Co?"
"Jo bál se o tebe a celou dobu co si spala tu byl s tebou a staral se o tebe."
Nechtěla jsem tomu věřit. Podívala jsem se na Kaie a ten jen kývl hlavou na souhlas.
"Jak jsem se sem dostala?"
"Nepamatuješ si to?"...Ptal se Suho. Zakroutila jsem hlavou a tak si jen povzdechl a pokračoval.
"Když jsme tě našli, sotva jsi stála na nohou. Přivezli jsme tě, ale to už jsi měla vysokou horečku a nevnímala si. Pořád si říkala něco česky. Tak tě Sehun tě odnesl sem a byl tu s tebou."
Koukala jsem jako blázen, nepamatuju si nic z toho.
"Řekni mu to. Teď máš tu šanci, tak jí využij. Nemůžu se koukat na to jak se vy dva pořád jen hádáte. Pak to takhle dopadá." ... Kai mě tím zaskočil. Vypadal opravdu naštvaně.
"Teď mu nic říkat nebudu."
"Počkat, co říct?"...Zajímal se D.O.
"Ale nic, ti dva jsou jako děti." Zakončil Kai a nechali mě tam samotnou.
(Měla bych mu to říct? Bude to k něčemu?) Přemýšlela jsem nad tím pořád dokola. Potřebovala jsem na záchod a tak jsem se zvedla z postele a vyšla z pokoje a pomalu šla chodbou.
"Viděli jste jak se na mě vrhla? Ta na mě musí být pěkně naštvaná."... Nechtěla jsem poslouchat ale proto že to byl Sehun tak mi to prostě nedalo.
"Taky bys byl naštvanej kdybys dopadl takhle. Asi sem jí neměl zastavit, potřeboval bys od ní lekci." Smál se Chaneyol a ostatní se k němu přidali.
"A proč jsi jí teda nenechal?"
"No viděl jsi jí jak byla naštvaná? Bál jsem se jestli nemá vzteklinu. Už takhle je to s tebou těžký, kdyby tě ještě nakazila tak by jsme to s tebou nevydrželi už vůbec.".... Když to dořekl myslela sem že puknu smíchy.
"Jen si dělej srandu ale já se o ní vážně bál. Záleží mi na ní." ... Nechtěla jsem věřit tomu co vyslovil. Musela sem ho aspoň na vteřinku vidět. Už jsem se nakláněla ke dveřím ale v tom se Sehun zvedl.
"Jdu do kuchyně chceš něco?"...... Musela jsem hned pryč aby mě neviděl. Zapadla jsem hned do vedlejších dveří. Zamkla jsem se a poslouchala jestli už odešel. Ulevilo se mi když sem slyšela jak jde pryč.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama