Prosíme vás, abyste nekopírovali obsah blogu.

Bez souhlasu autorů

(Je to otázka vašeho vlastního bezpečí ;D )

SL. - Pár 12

30. prosince 2014 v 23:30 | Elvirka
PÁR


Ještě ten večer jsem na něj čekala ale nepřišel. O půlnoci už jsem to vzdala a zamkla se. Ještě jsem ani nedošla do postele, už jsem slyšela jak se někdo dobývá dovnitř. Po chvíli začal potichu klepat.
"Jsi vzhůru?.....Otevři než mě někdo uvidí." ..... Potichu jsem se smála. Užívala jsem si jeho bezradnost.
"Řekni heslo"
"Co? Jaký heslo?"
"Jdeš pozdě. To máš za trest. Řekni heslo."
"Jako vážně?... Bože".... Přešlapoval přede dveřmi a já se smála čím dál víc. Po chvíli jsem se raději slitovala a otevřela jsem dveře.
"Co tě to zase napadlo?"
"To máš za ty cucfleky! Teď jsem s nima na řadě já!" Skočila jsem po něm a začala jsem se mu sápat po krku. Asi mu to muselo hodně vadit, protože se bránil jako o život až spadl na zem. Byl jako malé dítě když si hlídal krk. Obkročmo jsem si na něj sedla aby se nemohl bránit.
"NECH TOHO! PŘESTAŇ!" Řval a smál se když jsem se mu snažila dostat ke krku. Najednou se otevřeli dveře a v nich stál Suho. Koukal na nás a nestačil se divit.
"Co tu vy dva zase dělate?"
"Nooo...totiž..."Snažila jsem se ze sebe něco vykoktat.
"Já to snad ani radši nechci vědět." Zakroutil udiveně hlavou a odešel.
Oba jsem se na sebe chvíli dívali a pak jsme se začali smát.
"Teď už se tomu nevyhneš!" A pokračovala jsem v dobývání jeho krku. Po nějaké době se mi konečně povedlo se k jeho krku dostat a udělat mu aspoň jeden malej cucflek. Víc mi nedovolil.
Ráno u snídaně jsem si všimla jak si Suho prohlíží Sehuna.
"Hele ty máš na krku taky něco červenýho." Sehun se při té poznámce zadusil džusem, co právě pil.
"Ukaž!" Byly hned zvědaví ostatní.
"To není žadná vyrážka. On má cucflek!" Řekl Baekhyun pobaveně a všichni se hned koukli na mě.
"Proč na mě tak koukáte? Copak já vím, kdo mu to udělal?" Snažila jsem se z toho vyvléct, ale to už bylo zbytečné.
"Zajímavý je, že ty máš ty cucfleky taky." Všichni se zase podívali na Sehuna. Byli jsme v bezvýchodné situaci a po chvíli ticha se tomu začali smát.
Odpoledne mě vzal Sehun na procházku do lesa. Bylo krásně, vyšli jsme spolu na jeden kopec odkud byl krásný výhled na okolí.
"Něco pro tebe mám. Chtěl jsem ti to dát až budeme sami." Vyndal z kapsy malou krabičku a podal mi ji.
"Co to je?"
"Otevři ji a uvidíš." Chvíli jsem se na něj dívala. Měl ve tváři blažený výraz a tak jsem krabičku otevřela.
Byly tam dva prstýnky.
"Jsou pro páry." Vysvětloval mi hned a vzal mi krabičku a jeden prstýnek mi navlékl.
"Nikdy ho nesundavej. Dokud ho budeš nosit budu vědět, že mě pořád miluješ."
Nasadila jsem mu druhý prstýnek a pak jsme se dlouze políbili. Začalo se stmívat a tak jsme šli pomalu zpátky. Jenže tma byla rychejší než my.
"Jseš si jistý že jsme šli tudy?" Váhala jsem, ale nechtěla jsem zpochybňovat jeho (mužský orientační smysl:-D) a tak jsem se dál neptala a šla za ním. Po chvíli se ale zastavil a rozhlížel se kudy dál.
"Tak tudy jsme asi nešli." Poznamenal trochu podrážděně a díval se na mě. Nejspíš si myslel, že já cestu znám.
"Na mě nekoukej, já vůbec netuším kde jsme." Otočila jsem se a šla jsem zpátky. Sešli jsme na jinou cestu a když už to vypadalo že jdeme správně, tak jsme zase skončili bůh ví kde.
"No super. Co teď?" Byly jsme už unavení a chtěli jsme domů. Bloudili jsme lesem sem a tam, když jsem zakopla a spadla.
"Jsi v pořádku?" Zeptal se starostlivě a přiběhl ke mě.
"Jo, jsem v pohodě." Chtěla jsem se zvednout ale zase jsem spadla.
"Bolí mě koleno, budeš mi muset pomoct." Jen si rezignovaně povzdechl a vzal mě na záda.
Pevně jsem se ho držela a bolest mě rychle přešla. Vlastně mi skoro nic nebylo, ale užívala jsem si jak o mě pečoval.
"Jsi pěkně těžká, víš to?"
"Vážně?.... Děkuju" Řekla jsem nadšeně a on se začal tak smát že mě pustil na zem.
"AAAAAU!"
"Užíváš si to?" Zeptal se, když mě pustil.
"No do teď jo, ale teď už mě fakt něco bolí a koleno to rozhodně není!"
"Ježiš, promiň. Bolelo to moc? Mám tě zase nést?....... Dej mi aspoň chvilku ať se protáhnu."
"Ne. To bych radši nesla já tebe, než bych ti ještě jednou dovolila mě hodit na zem."
"Vážně?" Vypadal tak nadšeně, až jsem se polekala, že mi na ty záda opravdu skočí.
"No tak na to rychle zapomeň!" Schladila jsem jeho nadšení zrovna když jsem slyšela zvonit mobil.
"Ty máš u sebe telefon???"
"No jasně, jen jsem na to zapoměl." Uchechtl se a já měla chuť mu něco udělat.
Volal Kai a když mu Sehun řekl co se stalo, už jsme jen čekaly jestli neuslyšíme něčí hlasy. Byla mi už hrozná zima a tak mě Sehun objal a já ucítila jeho teplo. Takhle bych vydržela třeba celou noc.
Za chvíli jsme slyšeli jak někdo volá naše jména, ale já chtěla zůstat v Sehunově objětí.
"Tady jsme!" Volal Sehun
"Neříkali jste, že jste se ztratili?" Ptal se Chaneyol.
"Jste asi deset minut od chaty" Smál se D.O.
"Cože?" Ptala jsem se s údivem a dívala jsem se na Sehuna.
"Já to nevěděl, myslíš že bych tě nesl takovou dálku dobrovolně?" V tu chvíli jsem se neudržela a kopla ho.
"Hééééééj!"
"No co?! Buď rád, že u tohodle skončím!" Ostatní se tomu smáli a já byla ráda, že jsme konečně zpátky.
Ještě v posteli jsem si prohlížela prstýnek, který mi Sehun dal a slíbila jsem si že ho NIKDY nesundám.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Týna Týna | Web | 31. prosince 2014 v 12:23 | Reagovat

Moc se těším na další díl :)

2 Lexy Lexy | 31. prosince 2014 v 15:06 | Reagovat

užasni další díl

3 Kravička99 Kravička99 | E-mail | 31. prosince 2014 v 22:17 | Reagovat

Super...těším se na další díl...
:3 ;)

4 Elvírka Elvírka | Web | 1. ledna 2015 v 21:30 | Reagovat

Díky holky, jsem ráda že to aspoň někdo čte :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama