Prosíme vás, abyste nekopírovali obsah blogu.

Bez souhlasu autorů

(Je to otázka vašeho vlastního bezpečí ;D )

SL. - Přítel 7

14. prosince 2014 v 20:52 | Elvirka

Přítel



"Ty už jsi tady?" ... Otočila jsem se a za mnou šel Kai.
"Jo už tu nějakou chvíli čekám"
"Jsi tu zbytečně brzo. Pojď dáme si aspoň kafe".....Sedly jsme si ke stolu a hned mě začal zpovídat.
"Tak jak jsi tu spokojená?"
"No nebudu ti lhát. To co tu zažívám by mě nenapadlo ani v nejdivočejším snu" ... Odpověděla jsem popravdě a smála jsem se u toho.
"Musím se tě na něco zeptat dokud jsme tu samy, můžu?"
"Jasně, jen se ptej" ... Byla jsem zvědavá co má na srdci.
"Musím se tě zeptat na Sehuna. Co mezi sebou máte? Poslední dobou je podrážděnej jen tě vidí."
"Vážně se musíme bavit o tomhle?" .... Nechtěla jsem se o tom bavit, věděla jsem že to k ničemu nebude a nechtěla jsem do toho někoho zatahovat.
"No to sice nemusíme ale rád bych věděl o co tu jde. Třeba ti budu moct pomoct."
"Tak o tom pochybuju. Ne že bych ti nevěřila ale timhle si musím projít sama."
"Ptám se kvůli Sehunovi, taky mi to nechce říct a ničí mě to protože vidím jak se trápí."
Najednou mě popadla touha si s ním o tom aspoň promluvit.
"Když ti všecho řeknu, můžeš mi slíbit že to zůstane mezi námi ať už je to cokoliv?"
"Jistě"
V tu chvíli byl pro mě přítel, kterému jsem mohla všechno říct. Snad si i trochu postěžovat. Zahltila jsem ho vším co mě v tu chvíli napadlo a co jsem cítila. Byla jsem jako bomba co už musela vybouchnout a muselo z ní všechno ven. Řekla jsem mu o naší schůzce, o Kyuhyunovi i o té potvoře s kostýmy. Naposledy jsem zmínila smsku co mi poslal. Byla jsem tak ráda že jsem to konečně mohla někomu všechno říct. Až potom mi došlo co všechno tím můžu způsobit. Celou dobu ze mě nespustil oči. Trpělivě mě poslouchal a jistě si i všiml slz co jsem měla chvílema na krajíčku.

"Tak a teď víš všechno ale doufám že to opravdu nikomu neřekneš."
Chvíli na mě beze slova koukal a pak si jen povzdychl.
"Zajímá mě jen jedno, máš ho ráda?"
"Sehuna? Nejdřív to bylo spíš naopak. Ani nevím jak se to stalo ale teď myslím jen na něj. Chtěla bych se mu omluvit za to co jsem mu řekla a za to co viděl. Teď když o tom tak přemýšlím, má to vůbec ještě cenu?"
"Jestli ho máš ráda, tak mu to řekni. Řekni mu ale všechno co jsi teď řekla mě. Měl by to vědět. Podle mě mu na tobě záleží."... Vypadal hrozně vážně když mi to říkal a já si vzala jeho slova k srdci.
"Dobře, snad se najde příležitost abych mu všechno v klidu vysvětlila. Ale ty dělěj že nic nevíš ano?"
Jen kývl hlavou a šli jsme pomalu zpátky. Už z dálky jsem viděla že tam kluci čekají.
"Asi jsme ztratili pojem o čase, vypadá to že čekají jen na nás." ... Řekl Kai a smál se tak uličnicky že i já se začala usmívat. Pak jsem se ale zarazila.
"Kai? Kdo z týmu ještě jede?"
"Jedeš nejspíš jen ty. Proč?"
"Proč??? No mám být se šesti klukama v jednom domě sama?"... Nevěděla jsem jestli se radovat nebo začít vyšilovat.
"Bojíš se snad? (zase se začal smát) Ber to tak že tam tu příležitost mít určitě budeš."

Povzdychla jsem si a pak jsem se pro sebe usmála. Bylo mi jasný že tam mi za zády žádná žárlivá potvora stát nebude... Všichni jsme se pozdravili, jen Sehun mi nevěnoval ani pohled. Nastoupili jsme do auta a cesta začala. Kluci se bavili o všem možném a mě začala přemáhat únava. Myslela jsem že když si dám do uší sluchátka a něco si pustím tak mě to přejde. Moje snaha byla úplně zbytečná a já po chvíli usnula.
Když jsem otevřela oči byla jsem přikrytá nějakou dekou.
"Vyspala jsi se?" ... Řekl Chanyeol trochu pobaveně.
"Omlouvám se"... Styděla jsem se za to že jsem usnula. Naštěstí pro mě to nikdo dál nekomentoval.
Chvíli bylo ticho a pak se ke mě otočil Baekhyun.
"Jakou skupinu posloucháš?"
"Eh? Já?" Chtěla jsem odpovědět ale Sehun mi skočil do řeči.
"Její favorit je Super Junior"
Chvíli jsem se koukala na Sehuna, který se ani neotočil. Naštval mě rak že jsem mu to chtěla nějak vrátit.
"Vidíš, Sehun ví všechno líp než já. Takže ano. Líbí se mi Super Junior už kvůli Kyuhyunovi.....
Myslela jsem si jak jsem mu to nandala a zaregistrovala jsem jen jak se na mě otočil Kai. Koukal na mě a mě došlo že jsem se nechala trochu unést.
"Zastav!" ... Řekl najednou Sehun naštvaně
"Proč? Za čtvrt hodiny tam jsme." Řekl řidič.
"Hned zastav!"..... Nenechal se odbýt a tak jsme zastavili. Sehun Najednou vystoupil a šel ke dveřím kde jsem seděla. Otevřel je, popadl mě za ruku a vytáhl mě ven."
"Myslím že se potřebuješ projít. Jdi pořád podél silnice a pak sejdi na lesní cestu a pak už nás najdeš."
Nechal mě tam stát a šel si zase sednout do auta. Nestihla jsem mu na to nic říct. Chvíli se tam dohadovaly ale pak se auto rozjelo pryč a já tam zůstala stát sama a myslela jsem že asi bouchnu vzteky.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ha Na Ha Na | 14. prosince 2014 v 23:26 | Reagovat

Příběhově je to díl od dílu lepší...ještě vychytat chyby, které se sem tam vyskytnou. Každopádně jsem zvědavá jak se to bude vyvíjet dál ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama