Prosíme vás, abyste nekopírovali obsah blogu.

Bez souhlasu autorů

(Je to otázka vašeho vlastního bezpečí ;D )

SL. - ty a já 10

26. prosince 2014 v 20:37 | Elvirka

Ty a já




"Věřím ti".... Začal a mě se rozbušilo srdce jako o život.
"Budu ti věřit všechno co řekneš. Už žádnej Kyuhyun ani žádná kolegyně ti nebude dělat naschvály. Jen zůstaň se mnou. Budeme jen TY a JÁ."... Viděla jsem na něm že to myslí vážně. Přišel ke mě. Stál tak blízko, že jsem skoro zapomněla dýchat.
"Myslíš to vážně?"
Místo toho aby mi odpověděl mě objal a přitiskl k sobě. Byla jsem štěstím bez sebe a přitiskla se k němu. V tu chvíli se ke mě začal naklánět a začal mě líbat. V ten moment pro mě nic jinýho neexistovalo. Byly jsme jen my a já chtěla aby to tak zůstalo.
"Měli by jsme jít dolů"
"Ještě chvilku. Nebo si budu myslet že je to všechno jen sen." Prosila jsem a tak mě dál držel a hladil mě po vlasech.
"Opravdu tu nemůžeme zůstat?" Ptala jsem se a nasadila jsem smutné oči.
"Večer budeme spolu."
(Jak večer? Na co teď asi myslí?) Běželo mi v tu chvíli hlavou.
Pořád mě držel za ruku a vedl mě dolů. Když nás kluci viděli jak jdeme ruku v ruce, zůstali na nás koukat. V tu chvíli jsem se až styděla. Kai se na mě ušklíbl, asi se snažil o úsměv ale moc mi to tak nepřipadalo. Nechápala jsem to. Vždyť to on mi přece pomáhal a radil.
"Tak co? Teď už tu bude klid?" Ptal se zvědavě Tao a koukal na nás. Já jsem jen tiše sklopila hlavu a usmívala se.
"Víc než to. Teď teprve začne zábava." Řekl Sehun a všichni se smáli a začali tleskat.
"Musíme ještě cvičit, tak si pospěšte" Suho šel jako první a Sehun mě vedl za nimi.
"Počkej, nemusím být u všeho." Zasmála jsem se a šla hledat mobil. Dlouho jsem nezavolala domů.
Napsala jsem Kláře smsku že jsem v pohodě, ale chvíli na to mi volala zpátky.
"Jak se tam pořád máš? Ani se neozveš! Už jsi tam aspoň zahlédla nějakou hvězdu?"
"Počkej to je moc otázek najednou." Začala jsem se smát a snažila jsem se vyhnout odpovědi na to co vlastně dělám. Zabila by mě kdyby zjistila kde a s kým vlastně jsem. Ztratila jsem pojem o čase a tak ani nevím jak dlouho jsme si povídaly.
"S kým to mluvíš?" Ozval se za mnou Kai.
"Kdo to byl?" Chtěla vědět Klára. Byla strašně zvědavá.
"S kamarádkou" V tu chvíli mi vzal telefon a začal si s ní povídat. Za chvíli přiběhli ostatní a mluvili sní snad skoro všichni. Asi po dobrý půl hodině mi mobil vrátili.
"No já se z tebe zblázním! Ty jsi s EXO a mě neřekneš ani slovo ty potvoro. Počkej až se vrátíš! Bez jejich čísla se snad ani nevracej!" Rozloučili jsme se a já z ní měla vykecanou díru v hlavě.
"No to se vám teda povedlo. Ta mě zabije až přijedu domů" Všichni se tomu smáli.
"Byla naštvaná? Proč?" Ptal se Chaneyol
"Neřekla jsem jí o vás. Miluje vaši skupinu. Teď jí musím přivést na všechny číslo jinak je se mnou konec" Byly smíchy bez sebe.
"Jsem ráda že se tomu smějete. To jí ty čísla dám a pak vás ten smích přejde"
"No počkej, to teda ne" Začali najednou protestovat.
"Dej jí číslo jen na toho kdo je její bias."
"Fajn takže se připrav Chene" Ten se při těch slovech přestal smát a chtěl rovnou její číslo.
Večer jsme si sedly k televizi s tím že kluci pustí nějaký film. Doufala jsem že pustí nějaký doják, ale to jsem se šeredně pletla. Pustili hroznej horor. Měla jsem pak co dělat abych si sama došla na záchod.
Když jsem šla zpátky tak zhasly světla.
"BAAAAAAAAF" Začala jsem řvát a když jsem chtěla utéct tak jsem zakopla a spadla na zem.
"Kdo je sakra ten vtipálek?" Řvala jsem a Baekhyun rozsvítil světla a strašně se smál.
"Je po tobě!" Zvedla jsem se a rozeběhla se k němu. Ten se ale dal na útěk a smál se ještě víc.
Když jsem ho naháněla mezi sedačkami tak klukům vyprávěl jak jsem se lekla a ti se smáli taky.
Nakonec jsem to vzdala a nechala ho být. Už jsem byla unavená a sedla si vedle Sehuna. Ten mě chytil za ruku a já se o něj opřela. Už jsem usínala, když mi kluci říkali ať si jdu lehnout.
"Tak vy mi tu pustíte takovej horor. Baekhyun mě vyděsí k smrti a myslíte si že si půjdu jen tak lehnout?"
"Můžeš spát u nás v pokoji jestli se bojíš. Sehun by určitě nebyl proti, že ne?" Řekl Chaneyol a pokukoval po Sehunovi. Při těch slovech se zase začali smát. Naštvaně jsem se zvedla a šla do pokoje.
Ještě chvíli jsem si četla. Rachot za dveřmi mě upozorňoval na to že šli i kluci spát. Asi po půl hodině jsem už zase usínala a tak jsem zhasla s tím že půjdu spát. Jenže najednou se potichu otevřeli dveře a dovnitř vešel Sehun. Ještě se ujišťoval že ho nikdo neviděl a zamkl za sebou.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lexy Lexy | 26. prosince 2014 v 22:45 | Reagovat

další dílek prosím prosím smutne koukám

2 Týna Týna | Web | 27. prosince 2014 v 20:42 | Reagovat

Chci další díl a to fofrem :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama