Prosíme vás, abyste nekopírovali obsah blogu.

Bez souhlasu autorů

(Je to otázka vašeho vlastního bezpečí ;D )

SL. - Vyznání 9

21. prosince 2014 v 21:04 | Elvirka

Vyznání



"Co tu děláš?"..... Slyšela jsem za sebou vyděšený hlas. Otočila jsem se a stál tam Baekhyun. Kolem sebe měl jen obtočený ručník. Nevím kdo z nás byl víc v rozpacích.
"P..P..Promiň. Spletla jsem si dveře." ...Vykoktala jsem a rychle jsem chtěla pryč. Vzala jsem za klidu ale nemohla jsem se dostat ven. Nešlo to. Baekhyun se tomu začal strašně smát a šel ke mě.
"Zamkla si dveře" ... Odemkl a já vyletěla jako raketa. Jenže to už se z kuchyně vracel Sehun a koukal na nás s otevřenou pusou.
Já v pyžamu a Baekhyun jen v ručníku. Zamčeni spolu v pokoji. Nemusím asi moc rozvádět jak to asi muselo vypadat.
"Vidím že už je ti dobře" Řekl a odešel do pokoje. Chtěla jsem jít za ním ale zamkl dveře.
"Otevři prosím".... Ale prosila jsem zbytečně.
"Vykašli se na to, je paličatej. Já mu to zítra vysvětlím." Baekhyun to bral jako legraci a zalezl k sobě.
Najednou se otevřeli dveře a v nich stál Sehun.
"Nemusíš mi nic říkat. Mě už je jedno co s kým děláš." Koukala jsem na něj a chtěla mu odpovědět, ale zavřel přede mnou dveře. Šla jsem do pokoje a usnula. Ráno jsem se oblékla a konečně jsem se mohla podívat kde vlastně jsem.
"Neříkal snad někdo že jedeme na chatu?" Byla jsem jako ve snu. Ten dům byl tak obrovský že bych se v něm mohla ztratit.
"Už jsi vzhůru?" Ozval se Chaneyol
"Pojď si sednout, udělaly jsme snídani"
Sešla jsem do kuchyně a hledala jsem Sehuna ale nikde nebyl. Po snídani se kluci zvedly s tím že půjdou cvičit. Nechali mě tam sedět a já přemýšlela co budu dělat. Vyšla jsem ven kde bylo krásně a tak sem se šla projít. Procházela jsem se po lese a viděla jsem jak někdo jde proti mě. Byl to Sehun. Ani se na mě nepodíval a prošel okolo mě.
"Počkej chvíli" Vyhrkla jsem ze sebe a běžela za ním.
"Nemám na tebe čas, musím jít za klukama. Už tak jdu pozdě" ....Nevěnoval mi pozornost a chtěl jít dál ale já jsem ho chytla za ruku.
"Bude to jen chvilka, pak už tě nebudu nikdy otravovat a budu se před tebou ukazovat co nejmíň. Slibuju."
"No dobře, chvilka mě nezabije"
Chvíli jsem na něj koukala ale pořád byl ke mě zády.
"Nic není tak jak si myslíš"
"Co tím myslíš?"
"Ten večer co jsme byly spolu..... Řekla jsem ti to, protože jsem se prostě bála.......Bála jsem se toho, že se do tebe zamiluju. Pak odjedu a ty si na mě ani nevzpomeneš. Pak to s Kyuhyunem taky nebylo tak jak to vypadalo. Šel náhodou kolem a viděl že brečím kvůli těm kostýmům. Jen mě chtěl uklidnit. Potom přišla kolegyně a řekla mi že to ona vzala ty kostýmy. Říkala že chce abych před tebou vypadala neschopně a varovala mě ať se od tebe držím dál."
Najednou se ke mě otočil a škubnul rukou abych ho pustila. Podíval se na mě a já měla v očích slzy.
"Proč mi to teď všechno říkáš?"
"Nevíš?" Dívala jsem se na něj a doufala že mi tiše porozumí. Jenže čekal na odpověď.
"Říkám ti to, protože i přes mojí snahu se tomu ubránit tě mám stejně ráda. Protože bys měl znát pravdu i když mi to třeba nebudeš věřit. Ale věř mi že je mi to všechno moc líto."
Dlouho mlčel a koukal na mě. Otočila jsem se a šla pomalu pryč. Nechtěla jsem aby viděl jak brečím.
Ještě nějakou dobu jsem se procházela kolem. Když jsem se vrátila, všichni už seděli u televize.
"Kde jsi byla tak dlouho?" Ptal se Kai a hned šel ke mě.
"Byla jsem se projít když je venku tak krásně."
"Jsi v pořádku? Máš červený oči, spala jsi v noci?" Přidal se Tao. Sklouzla jsem pohledem na Sehuna který pořád koukal na televizi a Kai hned poznal o co jde.
"Jo jsem v pohodě, půjdu umýt nádobí"
"Pomůžu ti" Kai šel se mnou a hned začal vyzvídat. Chtěl vědět co se stalo. Chtěla jsem mu všechno říct, ale přišel Chen.
"Hele, jdi od toho... já to umeju určitě líp" Smál se a odstrčil mě. Ale já se nedala a tak jsme se přetahovaly o to kdo bude mýt nádobí. Začali jsme po sobě cákat vodu a Kai raději utekl. Za chvíli zmizel i Chen. Ale po chvíli jsem viděla jak se vrací s kýblem plným vody.
"Nech toho!" Začala jsem ječet a utíkala jsem ven. Jako by to nestačilo, ostatní se za chvíli přidali.
Chytili mě a Chen mě polil vodou.
"No počkej" Běžela jsem pro hadici a začala je kropit. Všichni jsme se tomu strašně smáli.
Šla jsem se převléct když jsem slyšela klepání na dveře. Byl to Sehun.
"Nenechala jsi mě abych ti odpověděl." Čekala jsem na to co mi chce říct ale z toho jak na mě koukal jsem neměla moc dobrý pocit.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama