Prosíme vás, abyste nekopírovali obsah blogu.

Bez souhlasu autorů

(Je to otázka vašeho vlastního bezpečí ;D )

SL. - Konec cesty 26

29. ledna 2015 v 21:02 | Elvírka
Konec cesty


Jasně že ne. Musela jsem přece letět domů.

"Co sakra blbneš? Prober se už! Skončilo to!" Nadávala jsem si, až na mě všichni v letadle zvědavě koukali.

Rychle jsem se uvelebila v sedadle a připoutala se, aby mě nenapadlo rozeběhnout se ven.

V ruce jsem celou dobu držela krabičku od Sehuna. (Co to asi je?)

Nedalo mi to a otevřela jsem ji, zrovna když letadlo startovalo. Už nebylo cesty zpět.

Byl to malý mp3 přehrávač. Zvědavostí jsem mohla prasknout a tak jsem si hned dala sluchátka do uší, zapla ji a poslouchala. Myslela jsem si, že tam bude něco speciálního, ale byla jsem trochu zklamaná.

Tak jsem poslouchala jejich písničky jednu za druhou. Začínala jsem pomalu usínat. Najednou mě to probralo jako facka. Písničky přestaly hrát a já slyšela Sehunův hlas.

" Odešla jsi před chvílí, ale pro mě teď bude každá minuta bez tebe jako věčnost. Zůstalo tu jen mé tělo, moje srdce jsi si vzala sebou. Ty buď silná a pečuj o sebe. Nesmíš být nemocná. Dávej na sebe pozor. Často mi piš a volej, protože i když jsme každý někde jinde, tak já budu pořád s tebou....... Ať už se v budoucnu stane cokoliv, ať se o mně bude psát cokoliv, věř mi. Mám v srdci jen a jen tebe. Bylo to tak už od chvíle kdy jsem tě viděl poprvé. Od chvíle kdy jsem tě praštil dveřma jsem věděl, že ty jsi ta jediná. Nikdy nezapomenu jak sladce jsi tenkrát vypadala..... Nevím kdy se zase uvidíme, ale slibuji ti, že se určitě uvidíme. Zatím buď ale šťastná a netrap se kvůli tomu, že nejsme spolu. Stačí, že to láme srdce mě..... Miluju tě"

Musela jsem si to pustit znova a znova. Brečela jsem jako cvok. V tu chvíli mi bylo jedno co si o mě myslí ostatní v letadle. Nejspíš mě měli za blázna. Svírala jsem v ruce svoji milovanou mptrojku a poslouchala Sehunův hlas dokud jsem neusnula.

Na letišti už mě čekala celá rodiná delegace. Byli překvapeni tím jak vypadám, ale na nic se neptali. I moje kamarádka Klára na mě čekala. Chtěla abych jí hned všechno vyprávěla, ale já neměla sebemenší chuť jí něco vyprávět. Stejně jí hlavně zajímalo, jestli jsem jí přivezla ty čísla co chtěla. Dny se vlekly a já si ještě ani nevybalila. Najednou mi volalo nějaké číslo.

"Dobrý den, tady letiště Praha, jste Nikol N....?"

"Dobrý den, ano jsem."

"Zapomněla jste si tu jeden kufr. Kdy si ho můžete vyzvednout?"

(Jak jsem na něj mohla zapomenout?!)

"Hned jsem tam!" Zařvala jsem do telefonu a běžela jsem hned na letiště.

Asi po 4 hodinách jsem byla i s kufrem doma. Rychle jsem kufr otevřela. Byly v něm všechny možné věci se znakem EXO. Na každém tričku nebo mikině bylo jiné jméno. Hned jsem si našla mikinu se Sehunovým jménem a oblékla si jí. Vím, že jsem byla naivní. Ale jako bych z té mikiny cítila jeho vůni. Ale úplně dole bylo něco, co najednou upoutalo mojí pozornost nejvíc. Byl tam balíček. Rozbalila jsem ho a myslela jsem, že do mě právě uhodil blesk.

Bylo to album s fotkymi.

Otevřela jsem ho a když jsem uviděla první fotku, hned jsem se rozbrečela. Byla to velká fotka přes celou stranu. Byly tam všichni kluci já mezi nimi. Úplně jsem zapomněla na to že jsme se fotili. Byly tam fotky i z chaty. Ani jsem si nevšimla, že nás někdo fotil. Byly tam fotky z naší vodní bitvy, z naší přestřelky šišek. Měla jsem tam dokonce fotky na kterých jsem byla jen se Sehunem. Jak jsem si album prohlížela znova a znova, Všimla jsem si najednou jedné věci, které jsem si nevšimla za celou dobu co jsem s kluky byla.

Na všech fotkách co jsem byla s klukama se na mě Sehun pořád díval. Prodlížela jsem si fotku od fotky znova a znova. A opravdu. Na každé fotce se díval přímo na mě.

(Jak jsem mohla být celou dobu tak slepá?!)

"Chci se vrátit! Chci se tam hned vrátit! Chci být zase s tebou!" Svírala jsem album pevně u sebe a brečela jsem.

Proklínala jsem se za to, že jsem náš čas tak promarnila. Teď už bylo na všechno ale pozdě. Klukům jsem psala pravidelně, ale časem přestávali odpovídat. A můj život se vracel do starých kolejí. Ničilo mě to. Byla jsem, jako tělo bez duše. Nic mě nebavilo. Neměla jsem ani sílu se smát. Často jsem se zavírala doma se svojí mptrojkou a albumem.

"Tak už na něj nemysli" Říkala mi často Klára. I když se mě snažila nějak zabavit, nebo zvednout mi náladu, bylo to k ničemu.

Naši ani Klára nevěděli co se mnou.

Prohlížela jsem si společnou fotku se Sehunem a říkala si.

"Počkám na tebe, počkám." Ale měsíce rychle utíkaly a já marně čekala na jakoukoliv zprávu.

O ŠEST MĚSÍCŮ POZDĚJI

Volala mi Klára.

"Už to víš?" Řekla celá rozrušená.

"A co?" Ptala jsem se otráveně.

"EXO jedou za tři týdny do Německa. Musíš tam jet a vidět je! Klidně pojedu s tebou!"

"COŽE? Vypadlo ze mě. Hned jsem zavěsila.

Napsala jsem jim, jestli opravdu jedou do Německa. Ale žádná odpověď mi nepřišla. Psala jsem jim a volala jsem jim několikrát. Bohužel nic. Ani Kyu se mi neozval, když jsem se ho ptala. (Asi už na mě opravdu zapomněli). Pomyslela jsem si zklamaně a řekla jsem si, že bych měla udělat to samé. Stejně to bylo jen otázkou času. Natrápila jsem se už dost a nebylo to k ničemu. Dny ubíhaly a já se učila na zkoušku.

Musela jsem vypustit z hlavy úplně všechno a soustředit se. Ale jednou večer mi zase volala Klára.

"Za deset minut jsem u tebe, pojď dolů"

"Nemůžu, musím se učit." Odpověděla jsem otráveně.

"Sakra pojď rychle dolů! Mám velkej problém!" Zařvala na mě do telefonu.

"Fajn, už jdu." Oblíkla jsem se a otráveně sešla dolů po schodech a hledala Kláru.

Nikde jsem ji ale neviděla. (Žene mě dolů a ještě tu není!) Začala jsem být naštvaná.

"Ahoj"

"Kde jsi? Co se děje?" Zrovna silně sněžilo a já chtěla rychle domů.

"Pojď támhle a uvidíš sama" Šla jsem s ní otráveně za roh domu a přemýšlela jaká blbost jí zase napadla.

"Ahoj lásko"......... Ozvalo se najednou.

Stál tam Sehun! Opravdu stál přímo přede mnou! Nemohla jsem tomu pořád uvěřit.

"To mě ani nepozdravíš?"

Stála jsem tam jako opařená a pořád jsem přemýšlela jestli se mi to jen nezdá. Šel ke mě a silně mě objal.

"Strašně jsi mi chyběla" Při těch slovech jsem ho objala taky a tiskla ho k sobě co nejvíc jsem mohla. Konečně jsem zase cítila, že žiju.

"Opravdu jsi tu? Vážně? Není to jen sen?" Myslela jsem, že mi štěstím pukne srdce.

"Ano, opravdu...... Už jsem to bez tebe nemohl vydržet." Oba jsme se k sobě tiskli. Najednou jsem ho ale odstrčila. Přesto, že jsem byla k smrti šťastná že ho vidím, popadl mě hrozný vztek.

"Tolikrát jsem ti psala a volala. ale tys mi neodpovídal. Proč?"

On se ale jen usmál.

"Vůbec jsi se nezmněnila. Jsi to pořád ty, moje Nikol."

"Jak to že jsi tu? Jak jsi přišel na Kláru?"

"To já ne, to Chen. Zapomněla jsi? Dala jsi mu na ní číslo." Smál se a já jsem se po dlouhé době mohla smát taky. Znova jsme se objali a věnovali si dlouhý polibek.

"Půjdeme?" Zeptal se s úžasným úsměvem na tváři.

"Kam?"

"No k tobě" Řekl to tak samozřejmě, až mě to zarazilo.

"Ale já mám rodiče doma" Odpověděla jsem zmateně.

"Já vím, musím se jim přece představit." Klára mu podala kytku a šli jsme.

"Držím palce!" Zavolala ještě na mě, když jsme odcházeli.

Tušila jsem, že ho naši nepřivítají s otevřenou náručí. Už kvůli tomu, že viděli jak jsem celou dobu trpěla. To co se stalo mě ale opravdu překvapilo.

Sehuna jsem rodičům představila a on se jim zdvořile uklonil. Protože naši neuměli ani slovo korejsky, musela jsem jim vše překládat. Mamka byla opravdu překvapená a dojatá.

"Noooo, už se ti nedivim. Já být tak daleko od takovýho krasavce a ještě k tomu takhle slušnýho, asi bych taky přicházela o rozum."..... Tahle mamky reakce byla k nezaplacení.

Naši přijali Sehuna skvěle a dokonce směl zůstat přes noc.

Strávili jsme spolu pár překrásných dnů. Slíbili jsme si, že i když žijeme každý jinde, budeme pořád spolu.

Další léto jsem jela opět do Koreje, tentokrát ne na stáž, ale jen a jen za ním.

 

 
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lexy Lexy | 29. ledna 2015 v 22:36 | Reagovat

to je nádhera užasni slovama to nejde popsat no proste užasni jedna z něj povídek co sem četla

2 Elvírka Elvírka | Web | 29. ledna 2015 v 22:45 | Reagovat

Díky moooooooc :-)

3 Hatachi Hatachi | 30. ledna 2015 v 23:30 | Reagovat

To bylo tak krásné. Celá ta povídka byla úžasná. Mrzí mě, že už skončila.
Ale těšim se na další povídky, co napíšeš...

4 Elvírka Elvírka | Web | 31. ledna 2015 v 19:57 | Reagovat

Děkuju :-))))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama