Prosíme vás, abyste nekopírovali obsah blogu.

Bez souhlasu autorů

(Je to otázka vašeho vlastního bezpečí ;D )

SL. - Těžké loučení 25

28. ledna 2015 v 19:59 | Evírka
Těžké loučení

Večery jsme trávili všichni pohromadě. To se Sehunovi samozřejmě moc nelíbilo. Chtěl mě mít jen pro sebe. Já ale milovala společnost kluků. Pořád mě udržovali v dobré náladě a já tak nemyslela na to co má přijít. Ve společnosti jsem musela za manažerem aby jsme naplánovali můj odjezd. Dostala jsem letenku a už mi scházelo do odjezdu jen pár dní. Když jsem letenku držela v ruce, měla jsem chuť jí na místě roztrhat.

"Kdy odjíždíš?" Ptal se Sehun.

"Za týden" Řekla jsem smutně.

"Opravdu tu nemůžeš zůstat déle?" Řekl zklamaně.

"Víš, že bych chtěla, ale nejde to"

"My tě nedáme"

"Schováme tě" Začali volat kluci jeden přes druhého.

Byli stejně smutní jako já. Naštěstí jsem měla noční let a tak mi kluci slíbili že mě vyprovodí. Přes den by to nešlo. Všichni by nás viděli. Šla jsem se předem rozloučit s Kyuhyunem a ostatními.

"Kdyby ses nudila tak se ozvi.... Rád si s tebou zase popovídám. Číslo máš."

"To víš, že se ozvu"....Slíbila jsem že se ozvu a poděkovala jsem mu všechno, co pro mě udělal.

Celý týden jsme se od sebe se Sehunem ani nehli. Byli jsme jako dvojčata, co bez sebe neudělají ani krok. Poslední večer před odjezdem za mnou Sehun přišel.

"Mám pro tebe překvapení, pojď za mnou." Vzal mě za ruku a vedl mě k autu.

Nasedli jsme do auta a zavázal mi oči. Zastavili jsme a on mě vedl neznámo kam.

"Jsme tu"

Sundal mi šátek z očí a já viděla že jsme u nich v bytě. Málem bych to tam ale nepoznala. Byli jsme tam úplně sami........Všude byly svíčky a hrála romantická hudba.

Dali jsme si dobrou večeři a povídali si ani nevím do kdy. Najednou se zvedl a šel ke mě. Vzal mě za ruce a já se postavila. Začal se mnou tancovat a já byla jako v sedmém nebi. Byly jsme k sobě přitulení a v jeden moment se na mě podíval a začal mě líbat tak něžně až se mi podlamovali kolena. Pak mě znovu objal a přitiskl mě k sobě. Cítila jsem jeho vůni. Slyšela jak mu bije srdce. Opřela jsem se mu o rameno a zavřela oči. Jen jsem chtěla cítit jeho blízkost. Hodlala jsem si ho užít dokud to jde.

Najednou ale promluvil.

"Až tu nebudeš, asi se zblázním..... Nevydržím to bez tebe"

Tahle jeho slova pro mě znamenala všechno. On byl v tu chvíli můj život. Moje všechno. Podívala jsem se mu do očí a řekla jsem mu to, co jsem mu měla říct už dávno.

"Zvládneš to, musíš........... I když si myslím, že si brzy někoho najdeš, tak já budu vždycky čekat jen na tebe. Pro mě jsi už jen ty a vždycky budeš jen ty. Jsi moje všechno a i kdybych měla strávit celý svůj život jen čekáním na tebe....... Klidně ho obětuju." Chvíli se na mě jen tak díval. Neřekl nic. Přivádělo mě to do rozpaků.

Najednou mě vzal mě do náruče a nesl mě do pokoje. Opatrně mě položil na postel a lehl si ke mě.

"Jsi jen moje a já jen tvůj. Tak to bude už napořád a je jedno kde budeme." Řekl najednou.

Nikam jsme nespěchali, užívali jsme si jeden druhého. Každý jeho dotek měl své kouzlo. Myslela jsem že je to všechno jen sen. Dlouho jsme se jen líbali a navzájem hladili. Pak jsme se začali navzájem svlékat a patřili jsme jeden druhému. Byla to noc na kterou budeme oba dlouho vzpomínat.

Ráno jsem se vzbudila a dívala jsem se na něj jak krásně spí. (Budeš mi tak moc chybět lásko moje)

Mohla bych ještě někdy milovat někoho tolik jako právě jeho? O tom jsem silně pochybovala.

"Miluju tě" Řekl najednou, i když měl stále zavřené oči. Políbila jsem ho láskyplně na nos.

"Vždyť já tebe taky miláčku"

Ještě chvíli jsme spolu jen tak leželi. Pak jsem si musela začít balit. Odpoledne jsme se šli ještě projít. Chtěla jsem s tímhle krásným místem ještě rozloučit. Slíbila jsem si že nebudu brečet, až budu odjíždět. Ale šlo to vůbec? Všechno jsem měla připravené. Kluci mi pomohli s věcmi do auta jeli jsme na letiště.

Nastal čas loučení.

"Vrať se mi brzy, ano?" Prosil Sehun. Mohla jsem mu něco takového vůbec slíbit, když jsem věděla, že už ho nejspíš nikdy neuvidím?

"Pokusím se" Odpověděla jsem a snažila jsem se nebrečet. Šlo to jen opravdu těžko.

"Dávej na sebe pozor"

"Ozvi se až přijedeš domů"

"Něco pro tebe máme" Řekl Kai a podal mi další kufr.

"Co tam je? Myslíš, že mi jeden kufr nestačí?"

"To uvidíš doma" Zasmáli se.

Kluci se se mnou rozloučili a odešli aby jsme měli ještě chvilku pro sebe.

"Budeš mi chybět" Řekl najednou a měl slzy v očích stejně jako já.

"Ty mě víc, tím si buď jistý."

Políbili jsme se a dlouho jsme se objímali.

"Nepustím tě! Zůstaň tu se mnou, prosím." V tu chvíli, i když jsem mu neviděla do obličeje, věděla jsem, že svůj smutek už neovládá. Slíbila jsem si že brečet nebudu, ale když jsem ho slyšela jak mě prosí, musela jsem začít brečet taky.

"Musím už jít" Zašeptala jsem a doufala, že mě neslyšel. Chtěla jsem, aby mě nepustil. Aby mě držel, než to prokleté letadlo odletí. Jen abych mohla zůstat s ním.

"Ještě chvilku, prosím"

Nechtěl mě pustit stejně jako já jeho.

"Taky pro tebe něco mám."

Byla jsem zvědavá co mi chce dát. Sáhl do kapsy a vyndal malou krabičku.

"Co je to?"

"Otevři si to až v letadle"

Pustili jsme se a já jsem šla tam, kam jsem musela. Ještě jsem se u přepážky otočila abych ho naposledy viděla. Stál tam a díval se na mě. Po tváři mu tekly slzy stejně jako mě. Sledoval mě dokud jsem nezmizela úplně. V letadle jsem to nevydržela a rozbrečela jsem se. Dalo by se říct, že jsem se zhroutila. Kdybych mohla, rozběhla bych se hned zpátky k němu...... Opravdu jsem o tom v tu chvíli přemýšlela.....

"Má to skončit takhle? Opravdu to nejde jinak?" Přemýšlela jsem nahlas.

"Co v tomhle letadle vůbec dělám? Jak jsem mohla dobrovolně nastoupit?" V hlavě jsem měla úplný zmatek. Copak by někdo na mém místě dobrovolně odjel?? Rozhlížela jsem se po letadle a myslela jsem, že se zblázním.

"Musím vystoupit! Prostě musím, jinak ho už nikdy neuvidím."

Co myslíte, udělala jsem to?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | 28. ledna 2015 v 20:29 | Reagovat

To bylo smutné, ale loučení bývají smutná.
Ale doufam, že si to Nikol rozmyslela a z toho letadla vystoupila, teda pokud už nebyli ve vzduchu...
Vždycky se to dá nějak udělat...
Moc se těšim na další díl, jestli ještě nějaký bude...

2 Lexy Lexy | 28. ledna 2015 v 21:13 | Reagovat

to je strašné smutni já chci aby byli spolu

3 dg-entertainment dg-entertainment | 29. ledna 2015 v 17:01 | Reagovat

[1]: Hatachi ono jde vystoupit i ve vzduchu :D k čemu jsou pak padáky, víme ne? :D

Ale jako... sice Sehuna nemusím jo, ale .... kurva takhle mu sebrat holku... NAPRAV TO!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama