Prosíme vás, abyste nekopírovali obsah blogu.

Bez souhlasu autorů

(Je to otázka vašeho vlastního bezpečí ;D )

Don´t love - 10. Noční můra

22. března 2015 v 20:02 | Elvírka

Don´t love

10. Noční můra





So Hae Mi šla pomalu po ulici. Nic jí netrápilo, byla veselá a užívala si slunečného dne. Procházela se když viděla hlouček naštvaných holek jak si jí prohlížely.

"Hej! To je ta z toho videa! Na ní!" Rozeběhly se proti ní. I když se snažila běžet, nepohla se z místa ani o krok. Holky jí hned chytili, svalili jí na zem a začali jí tahat za vlasy a mlátit.

"Kdo si myslíš že jsi?!..... Nech našeho Jina na pokoji!....... Nenávidíme tě!........ Svině jedna!"

Křičeli na ní jedna přes druhou a dál jí mlátili. Házeli po ní všechno co měli. Když trochu zvedla hlavu uviděla v dálce Jungmina jak se směje a na druhé straně viděla Jina jak se na ní s nenávistí dívá.

"NEEEEEEEEEEEEEEE! NECHTE MĚ! JÁ ZA TO NEMŮŽU! PROSÍM! NEEEEEEEEEEEEEEE!"

"So Hae Mi! So Hae Mi! Vstávej!"

Otevřela oči a nad sebou viděla Jina a jeho mámu. Posadila se, byla celá spocená a nemohla pořádně dýchat.

" Byl to jen sen. Jine, přines jí něco k pití." Jin hned vyběhl z pokoje a za chvíli se vrátil se sklenicí vody. So Hae Mi mu jí div nevytrhla z ruky a celou jí naráz vypila. Pak se svalila zpátky do postele a konečně se jí trochu ulevilo, když jí došlo že to byl jen sen.

"Omlouvám se, vzbudila jsem vás."

"Za to se neomlouvej. Ti chlapi tě museli pořádně vyděsit, když máš takové sny. Když budeš něco potřebovat, klidně si řekni." Jinova mamka jí pohladila po vlasech a šla si zase lehnout. Jin si sedl na kraj její postele a pozoroval jí.

"Mám u s tebou počkat než usneš?" Zeptal se starostlivě. Viděla v jeho očích lásku, kterou mu nesměla oplatit. Musela ho od sebe odpouzovat jak jen to šlo.

"Díky, jedna noční můra mi stačila." Otočila se od něj a předstírala, že usíná. Jin si jen zklamaně povzdechl a se sklopenou hlavou odešel k sobě do pokoje. Nedalo mu to a stejně si nechal pootevřené dveře, kdyby se So Hae Mi zase něco zdálo.

(Blbče! Jasně že chci abys tu byl se mnou.Chci abys u mě seděl a držel mě za ruku...... Ale takhle je to lepší. Dělám to hlavně pro tebe. Nechci abys mi dával za vinu co by se stalo, kdyby se to video dostalo na internet. Budu radši, když mě budeš nesnášet za to, že jsem na tebe hnusná.) Říkala si pro sebe So Hae Mi. I když se snažila usnout, bylo to k ničemu. Nemohla spát ze strachu, že by se její sen opakoval. Brzy ráno se šla umýt ještě než se ostatní vzbudili. Pak se oblékla a čekala, aby mohla co nejdříve odejít do školy.Když uslyšela zvuky z kuchyně, hned se zvedla a šla dolů.

"Ty už jsi vzhůru?" Ptala se překvapeně Jinova mamka.

"Ano, půjdu rovnou do školy teto."

"Tak to ne, nejdřív se nasnídáš. Určitě jsi toho v noci moc nenaspala. Musíš se najíst, aby ti nebylo špatně." Řekla přísně a dala jí jídlo na stůl. So Hae Mi snědla snídani jako blesk, rozloučila se a šla rychle ven. Nechtěla Jina potkat hned ráno a už vůbec s ním nechtěla jít do školy. Ve škole se neměla náladu s někým bavit, ani Kim Jae Ně nevěnovala pozornost. Ta si všimla, že So Hae Mi není ve svojí kůži a tak jí nechala být. O přestávku za ní přišel Jungmin.

"Co je to s tebou?"

"Nestarej se. Kam chceš po škole jít?" Zeptala se ho, ale moc jí to nezajímalo.

"Uvidíš" Řekl s úsměvem na tváři a odešel. Byla ráda že je pryč. Byla pauza na oběd a tak se s jídlem posadila ke stolu a snažila se něco sníst. Ani si nevšimla, že u stolu nesedí sama.

"Neumíš jíst pořádně?" Zvedla hlavu a uviděla Jungmina.

"Co zase chceš?" Zeptala se otráveně.

"Chci se s tebou najíst." Nahl se k ní a vzal si z jejího talíře.

"Hej! Chceš umřít?!" Spustila na něj výhružně.

"Nebuď taková netykavka."

"Kazíš mi chuť k jídlu!" Nedala se a tak se Jungmin zvedl a šel pryč.

Po jídle se So Hae Mi vracela do třídy když viděla Jina, jak jde přímo proti ní. Když ho uviděla dala se na útěk. Nechtěla s ním mluvit. Schovala se za roh a doufala, že si jí nevšiml. Chvíli čekala a když už si myslela že má vyhráno, šla zpátky. Jenže najednou stál Jin přímo před ní a strčil jí zpátky. Přirazil jí ke zdi, rukou se o tu zeď opřel a nahl se přímo k ní. Byl tak blízko, že se So Hae Mi musela dívat přímo na něj.

"Na co si to hraješ? Proč přede mnou utíkáš? Nemohla jsi na mě ráno počkat?" Soustředěně se na ní díval, cítil že je v rozpacích.

"To bude tím, že tě nechci vidět"

"Lžeš! Sama dobře víš, že to není pravda. So Hae Mi, řekni mi konečně co se děje."

Když byl tak blízko chtělo se jí všechno zahodit a vrhnout se mu kolem krku. Věděla ale moc dobře že to nemůže udělat. Viděla jak se k ní Jin začíná naklánět víc a víc.

"Nedělej to prosím" Zašeptala potichu, přesto se modlila aby jí neposlechl.

"HEJ!" Ozvalo se za nimi. Jin se odtáhl a otočil se. V tu chvíli dostal ránu od Jungmina.

"Drž se od ní dál! Řekla ti, že tě nechce vidět! Jsi snad hluchej?" So Hae Mi se vyděsila, když viděla jak Jinovi teče ze rtu krev. Jin si to nechtěl nechat líbit a chtěl mu ránu vrátit. So Hae Mi se ale rychle postavila s rostaženýma rukama před Jungmina a tak se Jin zarazil.

"Co to má znamenat?" Divil se.

"Vidíš ne?" Řekla se slzami v očích So Hae Mi.

"Tohle ti nikdy nezaponemu HaeMi!" Zařval Jin naštvaně a odešel. So Hae Mi tam jen stála a dívala se jak odchází. (Správně, jen jdi. Jdi a nenáviď mě. To je to nejlepší co pro tebe můžu udělat.)

"Bravo" Smál se a tleskal Jungmin.

So Hae Mi měla sto chutí mu dát pár facek, ale nemohla si to dovolit. Sledovala jeho hrozný smích a zatínala pěsti.

"Jsi odpornej! Nikdy bych nevěřila, že dokážeš být takový hajzl!" Řekla znechuceně.

"Tak pozor holčičko. Uvědom si s kým mluvíš. Po škole na mě počkej." Řekl klidně a pak odešel.

Těsně před koncem školy jí přišla smska od Jungmina. {RANDE SE ODKLÁDÁ} Když si to přečetla, ohromně se jí ulevilo. Zamířila hned domů k Jinovi.

"Ahoj, už jsi tu? Nešla jsi nakonec s holkama?" Ptala se Jinova mamka překvapeně.

"S holkama?.......... Aaaa... Ne, nakonec jsem šla raději domů."

"To je dobře. Pomůžeš mi připravit večeři? Dnes nás díky klukům bude hodně." Řekla s úsměvem na tváři.

"Jasně" Řekla unaveně. Její únava se zvyšovala. Když měli všechno uvařené a připravené byla už tma. Jinova mamka se na kluky moc těšila. Konečně je chtěla poznat.

"So Hae Mi, pojď dolů! Kluci za chvíli přijedou!" Volala na ní. So Hae Mi se pomalu zvedla a šla dolů.

Sotva došla do jídelny, slyšela jejich hlasy. Uvítali se Jinovou mamkou a pak se vřítili přímo za ní.

"Ahoj, co tu děláš? Jin nám neřekl že tu taky budeš" Ptal se překvapeně Suga.

"To víš, jsem plná překvapení." Usmála se. Pak se ale podívala za něj a uviděla i ostatní kluky.

"Heeeeeeej! Naše So Hae Mi je tady!" Volal vesele V a šel jí rovnou obejmout.

"Taky tě ráda zase vidím." Smála se. Vypadalo to, jako by jí jen on teď mohl zvednout náladu.

Po vítání se šli podadit ke stolu.

"Hele jdi jinam jo? Vedle HaeMi sedím já!" Bránil si židly V a odstrčil J-Hopa na stranu. Všichni se tomu smáli, až na Jina. Ten si So Hae Mi vůbec nevšímal.I když jí to bolelo, musela předstírat že si toho nevšímá.

"Chodíš k Jinovi domů často?" Ptal se zvědavě Jimin.

"Noooooooo....." Nevěděla co má říct.

"Bydlí tu" Dopověděl za ní Jin otráveně.

"Vážně? Můžu tu teda taky zůstat?" Zeptal se V a udělal na Jinovu mamku smutný obličej.

"Bože! Jsi tak roztomilí, jak to děláš?" Když to dořekla, všichni se začali smát. Nikdo si v tu chvíli nevšiml, že se So Hae Mi opřela rukou o stůl, položila si na ní hlavu a usnula.

O něčem se bavili, když se V obrátil k So Hae Mi.

"Nebuď tak potichu." Strčil do ní a ona spadla obličejem přímo do misky s polévkou. Vyletěla od stolu jako střela jak se lekla.

"Ježiši promiň, jsi v pořádku? Neutopila jsi se? V té misce je docela hloubka." Ptal se V v záchvatu smíchu. Všichni se mohli smíchy zbláznit. So Hae Mi si šla umýt obličej a vrátila se ke stolu. Jenže jak jí všichni uviděli, začali se tomu smát znova. Neměla nejmenší náladu se smát, na to byla moc unavená.

"Půjdu si lehnout. Mějte se kluci." Mávla na ně a šla pomalu nahoru.

"Počkej ještě...... Nechtěl jsem tě schodit do té misky. Nezlobíš se na mě?" Ptal se V, který stál pod schody.

"Ne, jsem jen unavená. Nezlobím se na tebe." Pokusila se o úsměv a šla do pokoje.

V tam zůstal stát a díval se za ní. Tahle odpověď mu zdaleka nestačila, ale nechtěl jí dál zdržovat. Poznal, že jí něco trápí. Proto se vrátil ke stolu s tím, že hned vyzpovídá Jina.

Myslel si, že za to může zrovna on....
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Karis Karis | E-mail | Web | 22. března 2015 v 21:15 | Reagovat

Celý den jsem netrpělivě stalkovala na tomhle blogu a čekala na další díl :D a úspěšně! Oh my God! Dost se to komplikuje! 0_0 těším se na další díl :)

2 Elvírka Elvírka | Web | 22. března 2015 v 21:24 | Reagovat

[1]: Až tak jo? :-) Ty víš jak mi zvednout náladu :-) Díky za komentář :-)

3 Hatachi Hatachi | 22. března 2015 v 21:51 | Reagovat

Co ten Jungmin je za hajzla, to je až neskutečný.
Strašně moc se těšim, až mu někdo dá řádně přes držku.
No už aby to bylo. No ale to by zase ta povídka skončila moc brzo. Takže ne, ještě mu dej čas.
Moc se těšim na další díl...

4 Elvírka Elvírka | Web | 22. března 2015 v 22:10 | Reagovat

[3]: No sama ještě netuším kolik to bude mít dílů :-D Uvid9me co se nakonec s Jungminem stane :-D

5 Wolf Wolf | 23. března 2015 v 0:40 | Reagovat

Ach jo ... To je tak na nervy toto :D >_<
Dokonalá poviedka fakt :3
Silno moc očakávam ďalší diel *-*

6 Elvírka Elvírka | Web | 23. března 2015 v 8:34 | Reagovat

Díky moc, jsem rada že se líbí :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama