Prosíme vás, abyste nekopírovali obsah blogu.

Bez souhlasu autorů

(Je to otázka vašeho vlastního bezpečí ;D )

Don´t love - 11. Vzkaz

27. března 2015 v 21:05 | Elvírka
Ahojky
Dnes mám na vás dotaz. Chtěli by jste v této povídce nějakou intimní kapitolu? Sama totiž nevím a tak to nechám jen a jen na vás. Tak písněte do komentu :-)

Don´t love

11. Vzkaz




V se posadil na židly a probodával Jina pohledem. Ten si toho samozřejmě hned všiml.

"Proč se na mě takhle koukáš?" Ptal se Jin.

"Ven s tím, co jsi udělal HaeMi?"

"Já? Proč bych jí měl něco dělat?" Zeptal se podrážděně.

"Nejsem slepej.Něco jí je a tobě taky. Všichni tu moc dobře víme jak se máte navzájem v lásce. Navíc se na tebe za celou dobu ani nepodívala." Ostatní kluci se podívali na Jina, jako kdyby čekali co z něj nakonec vypadne.

"A nenapadlo tě třeba, že udělala něco ona mě? Že si se mnou jen pohrála a teď na mě kašle?!" Neudržel se a zvýšil na něj hlas.

"Tak nám vysvětli co se stalo." Přidal se JungKook zvědavě.

"Aaaaa..... Vážně, proč bych vám to měl říkat?" Snažil se z toho vykroutit. Nechtěl se o ní bavit. Bolelo ho to víc, než si chtěl sám připustit. Nakonec ho kluci přemluvili a Jin jim řekl úplně všechno.

"To si děláš srandu? Z ničeho nic je k tobě taková?" Ptali se překvapeně. Nikdo z nich si to nemohl vysvětlit.

"Asi není taková, za jakou jsme jí měli." Povzdechl si zklamaně Jimin.

"Já tomu nevěřím. Nevěřím, že to dělá jen tak. Něco za tím určitě je." Kroutil hlavou Rap Monser.

"Taky si myslím" Přidal se V a Suga.

"Nevím proč to dělá kluci. Taky nevím jak dlouho mě to bude ještě bavit." Svěsil hlavu Jin.

"No jestli jí máš opravdu rád, tak to musíš zjistit. Sama ti asi nic neřekne."

"Myslíte, že jsem to nezkoušel?!" Já už prostě nevím jak to z ní mám dostat."

Ještě chvíli spolu zkoušeli na něco přijít, ale pak to vzdali a jeli domů. Jin se zavřel v pokoji a lehl si na postel. (Co když za tím vážně něco je? Ale co mám sakra dělat, když mi nic neřekne. Mám to z ní snad vymlátit nebo co? Ráno to ještě naposledy zkusím, ale jestli mi nic neřekne... Má poslední šanci.... HaeMi ,prosím nepokaž to.) Nařídil si budíka aby měl jistotu, že vstane dřív než ona.

Ráno si pospíšil aby byl připravenej na ní počkat. Seběhl dolů a viděl mámu jak připravuje snídani.

"Dobré ráno mami, So Hae Mi už šla?"

"Ne, ještě nevstala. Pojď se najíst."

"Nemůžu, nestíhám. Musím si ještě něco zařídit. Měj se." Nečekal co mu mamka odpoví, aby ho nechtěla zadržet. Rychle vyběhl ven a schoval se kousek od jejich domu. Stál tam a čekal na So Hae Mi. Konečně jí v dálce uviděl, začal být nervózní a cítil jak se mu potí ruce.

(Teď nebo nikdy!) Chytil So Hae Mi za tašku co měla na zádech a stáhl jí k sobě na kraj ulice.

"Co blbneš?! Jsi normální?" Polekala se.

"Teď máš poslední šanci. Nikdo tu není, tak mi řekni co se děje." Sledoval její vyplašený obličej a za nic na světě jí nechtěl pustit dřív, než mu to vysvětlí.

"Kolikrát ti to mám ještě opakovat?" Nepodívala se na něj, nechtěla mu lhát do očí.

"Ty keci o omylech a o tom jak se mám od tebe držet dál si nech! Chci vědět co se doopravdy děje! Řekni mi konečně pravdu, jinak je vážně konec!" V tu chvíli k němu konečně zvedla hlavu a podívala se na něj.

"Fajn! Konečně od tebe budu mít klid. Už mě nebaví jak za mnou pořád lezeš!" Když to řekla, Jin ji okamžitě pustil a šokovaně jí sledoval.

"To myslíš vážně?"

"A co sis myslel? Myslel sis snad, že kvůli jednomu večeru kvůli tobě ztratím hlavu? Že do tebe budu hotová jako nějaká z tvých fanynek?! Prober se už!" Nespustila z něj oči. Musel tomu uvěřit. Sledovala jak se jeho pohled mění. Sledovala tu bolest v jeho očích a měla co dělat aby to dotáhla do konce.

"Dobře" Řekl potichu Jin a šel pryč. Stála tam a ani se nepohnula dokud ho neměla z očí. Když si byla jistá, že je pryč konečně si mohla ulevit. Zařvala na celou ulici. Potřebovala to ze sebe dostat.

(Odpusť mi to prosím...... Snad budu mít jednou příležitost ti všechno vysvětlit.) Slzy jí tekly po tvářích a snažila sama sebe uklidnit, že tohle nebude trvat věčně. Muselo to přece jednou přebolet.

Když dorazila do školy, všude vyhlížela Jungmina. Nakonec ale zjistila, že do školy vůbec nedorazil a tak si mohla oddechnout. Konečně měla jeden den ve škole klid.

Když dorazila domů ze školy, pomáhala Jinově mamce s úklidem. Jeho mamka si ale i tak všimla, že s ní není něco v pořádku.

"Trápí tě něco?" Zeptala se zvědavě.

"Ne, nic.... Jen.... Musím toho ve škole dost dohnat." Snažila se vymluvit tak, aby tomu jeho mamka uvěřila. Což se jí nakonec i povedlo.

"Aha....Tak já ti udělám radost. Naplánovala jsem pro nás všechny na víkend výlet. Pojedeme k moři. Co ty na to?" Usmála se na ní a doufala v její nadšenou reakci.

"Co?! K moři? Už tenhle víkend?" Nadšená byla, ale pak si uvědomila že tam pojede s Jinem a nálada byla ta tam.

"Víš teto..." Chtěla se z toho vyvléct, ale to už dorazil domů Jin.

"Ahoj Jine, právě jsem říkala HaeMi co jsem pro nás naplánovala." Všechno mu nadšeně řekla, ale Jin se vůbec neusmál.

"Mami chci ti něco říct." So Hae Mi hned našpulila uši a čekala co se bude dít.

"Chci se vrátit na kolej za klukama. Do školy budu normálně chodit, ale chci být tam."

Jeho mamka jen stála a myslela, že snad špatně slyší.

"To myslíš vážně? Proč?" Mračila se a chtěla slyšet opravdu pořádný důvod, proč by její syn nemohl zůstat doma.

"Čeká nás comeback a musíme hodně cvičit. Jsem unavený, když musím pořád jezdit sem a tam. Takhle by to pro mě bylo lehčí." Jeho mamka ač nerada uznala, že má v tomhle pravdu a nezbývalo jí nic jiného, než souhlasit. (Co jsem to udělala? To jde z domu kvůli mě?... Jasně, je to kvůli mě! Jsem za tohle všechno zodpovědná.) So Hae Mi sklopila hlavu a dělala, že se jí to netýká.

"Dnes si zbalím věci a zítra po škole je odvezu." Dál nic neřekl a šel k sobě do pokoje začít balit. So Hae Mi už to nemohla vydržet a vyběhla za ním. Vrazila mu do pokoje a hned spustila.

"Je to kvůli mě, že je to tak? Jestli ano, tak tu zůstaň. Já půjdu."

"Tohle jsi přece chtěla ne? Budu se od tebe držet co nejdál. Ty zůstaň tady, protože i přesto co jsi mi dneska řekla nechci aby se ti něco stalo." Stála tam jako přibitá. (Pořád ti na mě záleží? Je tohle vůbec normální?) Otočila se a beze slova z jeho pokoje odešla. Došla do svého pokoje a zamkla se.

"Co mám sakra dělat? Nechci aby odešel..... Už takhle trpím, ale když ho nebudu mít poblíž, tak to bude bolet ještě víc" Sedla si na postel a obličej si schovala do dlaní. I když se snažila přemýšlet sebe víc, stejně na nic nepřišla. Doufala že jí něco napadne ráno a tak šla spát.

Ráno neměla vůbec chuť k jídlu. Nevěděla jak má zabránit tomu, aby Jin odešel. Viděla, že i jeho mámu to dost trápí a tak šla do školy radši o něco dřív.

Cestou nikam nepospíchala, času měla dost. Neměla nejmenší náladu do té školy vůbec jít.

Jak šla po ulici, zahlédla velký obchod a tak vešla dovnitř. Úplně ztratila pojem o čase a najednou bylo na školu pozdě. Rozhodla se, že než aby přišla pozdě a dostala trest raději ten den zatáhne úplně. Jen tak se procházela po městě, když jí přišla smska. Byla samozřejmě od Jungmina. {JAK TO ŽE NEJSI VE ŠKOLE? MÁŠ HODINU NA TO ABY JSI SEM HNED PŘIŠLA}

Na to jí hned poslala zprávu i Jinova mamka. {DNES BUDU V PRÁCI DÉLE, PROTO PROSÍM DOHLÉDNI NA TO, ABY SI JIN NIC NEZAPOMĚL.. NECHCI BÝT U TOHO JAK ZASE ODCHÁZÍ....DĚKUJU} To už na ní bylo prostě moc.

"Jin nesmí odejít z domu, teď když se vrátil. A už vůbec ne kvůli mě!" Hned začala psát zprávu Jungminovi. {DO ŠKOLY UŽ SE NEVRÁTÍM! NIKDY! ODEŠLA JSEM KVŮLI TOBĚ I Z DOMU! TEĎ SI DOBŘE ROZMYSLI CO CHCEŠ DÁT NA INTERNET. PROTOŽE PŘÍSAHÁM BOHU, ŽE JESTLI SE TAM TO VIDEO UKÁŽE, TAK SE VRÁTÍM A VŠEM O TOBĚ ŘEKNU! O TOM ŽE TO VIDEO JE OD TEBE I O TOM JAK JSI MĚ VYDÍRAL. ROZMYSLI SI JESTLI TI TO STOJÍ ZA TU ŽALOBU A PROBLÉMY VE ŠKOLE!} Hned potom se rozběhla k jejich domu. Běžela jako by jí šlo o život....

Mezitím se Jin pomalu vracel ze školy a těšil se, že bude brzy pryč. Konečně neuvidí So Hae Mi a nebude ho to tolik bolet. Už se chystal vejít dovnitř, když se otevřeli dveře a proti němu vyběhla právě So Hae Mi s velkým batohem na zádech. Ani se na něj nepodívala a běžela rychle pryč. (Co blázní?) Ještě se za ní ohlédl a pak šel rovnou k sobě do pokoje, aby si připravil zabalené věci až pro něj přijede auto. Otevřel dveře a šokovaně zjistil, že všechny jeho věci jsou zase vybalené a na svém místě. Na stole uviděl popsaný papír a šel rovnou k němu.


Jine

Omlouvám se za všechno co jsem ti řekla. Neměla jsem jinou možnost. Nikam nechoď a zůstaň doma s rodiči. Já odešla a slibuji, že už mě neuvidíš. Vím že to tak nevypadá, ale dělám to jen kvůli tobě a kvůli tvojí kariéře. Nechci tě zničit... Proto jsem se od tebe musela držet dál. Víc ti říct nesmím... Nehledejte mě... Budu v pořádku.... Díky za všechno....

So Hae Mi....
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Karis Karis | E-mail | Web | 27. března 2015 v 21:20 | Reagovat

Toto ne ㅠㅠ  *hledá kapesník*toto vážně ne ㅠㅠ  proč tak smutně? ㅠㅠ celý, sem to probrecela,ale bylo to úžasné. Vyplatilo se čekat. Těším se moc na další díl <3

2 Hatachi Hatachi | 27. března 2015 v 23:19 | Reagovat

Co to zase ta HaeMi vyvádí? Opravdu se jejím útěkem všechno vyřeší?
Ale Jungminovi to napsala dobře. Tak snad dá pokoj, když ví, co mu tak hrozí.
Uvidíme...
A pokud jde o tu intimní kapitolu, tak jsem pro, pokud to bude Jin a HaeMi. Takový ten sexík na usmířenou. Ten bývá vždy nejlepší.
No...moc se těšim na další díl...

3 Péťa Péťa | E-mail | 28. března 2015 v 5:49 | Reagovat

To bylo úžasný :3333333 potřebuju akutně další díl :D a zajímá mě jak na to Jin buse reagovat. Jestli ji poslechne a nebude ji hledat a nebo ji bude hledat a pokusíse z ni dostat víc ( což asi bude :D)

4 Elvírka Elvírka | Web | 1. dubna 2015 v 22:43 | Reagovat

Díky holky :-D

5 Jaera Jaera | Web | 8. října 2016 v 12:26 | Reagovat

WOW!! Víc říct nedokážu! Ale udělla bzch to samé... pro Jina jo :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama