Prosíme vás, abyste nekopírovali obsah blogu.

Bez souhlasu autorů

(Je to otázka vašeho vlastního bezpečí ;D )

LC9 (J-Hyo & Jun)

4. srpna 2015 v 22:11 | JanexD
Pomocná ruka - I.část

Fandom: LC9
Postavy: J-Hyo (Kim Jong hyo), Jun (Park Jun Young)
Počet slov: 888
II.část: Zde

Pozoroval hvězdy ze svého domu dalekohledem. Hvězdy ho fascinovali, byli tak blízko a přesto tak daleko. Povzdechl si. V jeho hlavě bylo tolik nezodpovězených otázek kolem hvězd. Otázky jistě měli řešení, ale on je znát nechtěl, chtěl nezodpovězeny.
**
Zvonění telefonu vytrhlo chlapce z pozorování hvězd.
"Ano, prosím? Stalo se něco?" zeptal se mladík.
"Dobrý den pane Kim Jong Hyo, velmi se omlouvám, že vás ruším v tuhle pozdní hodinu, ale chci se ujistit, že odpoledne přijdete," z telefonu se ozval mužský hlas.
"Ano, jistě. Můžete se mnou na 100% počítat," řekl mladík a usmál se, ikdyž věděl, že muž, který mu právě volá, úsměv nevidí.
"Dobře, děkuji. Nashledanou zítra," řekl mužský hlas a položil hovor.
**
Další den ráno seděl mladík za stolem v kanceláři a věnoval se papírovaní. Ozvalo se zaklepání a do místnosti vešel starší muž v obleku.
"J-Hyo, prokážeš mi tu laskavost a půjdeš se mnou odpoledne na oběd?" zeptal se.
"Jistě otče. Jo, málem bych zapomněl. Rozhodl jsem se pomáhat lidem bez domova a mám v jednu schůzku s pracovníkem, nějaké organizace, která těmto lidem pomáhá," usmál se J-Hyo.
"Výborně synu, jsem zvědaví, jak ti to půjde," pochválil otec syna, zamával na rozloučenou a odešel z místnosti.
"To já taky," řekl nejistě do zavřených dveří, bylo mu jasné, že ho už otec neslyší.
**
Po obědě s otcem se J-Hyo setkal s panem Leem, který mu osvětlil vše o Pomocné ruce, tak se jmenovala organizace, která pomáhala lidem všech věkových kategorií, kteří se dostali na ulici.
"Lidé se většinou dostanou na ulici, když berou drogy nebo pijí alkohol, že?" řekl J-Hyo celkem jistě, ale musel to podat jako otázku.
"Né vždy tomu tak je, někdy se na ulici narodíš a i zdánlivá hloupost jako rozvod či rodinné nebo pracovní problémy tě mohou ze dne na den poslat na ulici," řekl pan Lee a usmál se.
"Samozřejmě, že největší procento je těch co užívají nebo užívali návykové látky nebo alkohol," dal konečně J-Hyovi za pravdu.
"Aha, a co vlastně vaše organizace dělá pro tyto lidi?"
"Dáváme jim jídlo, musí pomáhat, nebo si shánět práci či brigádu, samozřejmě tu mohou i přenocovat, částečně je i šatíme a pomáháme jim se dostat z různých závislostí, poté jim pomáháme hledat byty, kde by mohli nadále žít, samozřejmě na tohle vše je potřeba spoustu peněz," řekl pan Lee a posmutněl.
"Mm.. zajímavé, na co všechno jsou potřeba peníze?" zeptal se zvídavě J-Hyo.
"Od jídla přes oblečení, až po nové sprchy nebo zvětšení areálu, abychom mohli pomoci co nejvíce lidem," řekl pan Lee a zvedl se ze židle.
"Pojďte za mnou pane Kim Jong hyo,"
"Prosím jen J-Hyo," řekl s úsměvem a následoval muže ve věku jeho otce.
"Tohle je jídelna, vejde se sem asi dvě stě lidí," řekl pan Lee.
"Zde jsou sprchy a WC. Teď půjdeme po schodech nahoru, zde jsou malé pokoje. V každém pokoji jsou dvě dvojpatrové postele, pro čtyři lidi. Skříň a psací stůl s židlí. Samozřejmě každá postel má deku a polštář. Lidé tu mohou zůstat půl roku víc ne. Do té doby si musí najít práci a byt pokud nic nenajdou, jdou zpět na ulici. V některých případech je to velmi smutné," podotknul pan Lee a podíval se na J-Hya.
"Dobrý den, pane Lee," slušně pozdravil kluk a uklonil se i před J-Hyem.
"Ach tady si kluku neposedná! Kde lítáš?" zeptal se pan Lee chlapce a dal mu záhlavec.
"Byl jsem pomáhat v kuchyni vaší paní," řekl a podrbal se na místě, kde dostal záhlavec.
"Tohle je Jun, jeho příběh se propletl s mým, když mu bylo pouhých 5 let a jeho matku vyhodili z domů a jeho s ní. To jsem ho viděl poprvé. Poté byl svěřen do péče babičky a dědečka. Spolu žili asi do jeho deseti let, když dědeček v brzkém věku umřel. Babička už chapce tolik nezvládala a proto byl svěřen do péče otci. Otec však moc velkou radost neměl a Juna bil. V patnácti se Jun rozhodl, že se bude starat o svoji milovanou babičku a také tak učinil, ale tři roky na to bohužel zemřela. Chtěl studovat, ale neměl peníze, aby si to mohl dovolit. Proto jsem ho zaměstnal zde a pomohl mu najít nový a menší byt, který utáhne a také mohl studovat," vše podrovně líčil pan Lee.
"Ano, to vše je pravda bez pana Lee bych tu už asi nebyl, řádně jsem pracoval a učil jsem se a vystudoval jsem. Našel si práci jinde v oboru, který jsem vystudoval, ale na pomoc pana Leeho jsem nikdy nezapomněl. Chodím sem ve volném čase, jako pomocná ruka," dopověděl celý příběh o sobě Jun.
J-Hyo nechápal, jak může mít někdo takový život, sám pochází z bohaté rodiny a je jedináček, vždy o něj bylo pečováno.
"No, rozhodl jsem se, že bych organizaci věnoval nějakou menší částku," po trapném tichu následovalo očekávání, kolik či co ze sebe ješte J-Hyo dostane.
"Oo. To by jste byl nejhodnější člověk na světě,"řekl pan Lee a usmál se. Jun vše tiše pozoroval.
"Hm, dal bych vám jeden milion wonů, ale Pomocná ruka musí naší společnost všude uvádět jako sponzora!"
"Jistě, to je samozřejmost, velmi vám děkuji, tolik peněz," nemohl vzpamatovat pan Lee.
"Jste opravdu úžasný pane," řekl Jun a koukal se na J-Hya, jako na pána světa.

"To nic není," mávl rukou J-Hyo a šli opět do kanceláře, kde všechno podobně probrali.

J-Hyo & Jun
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | 11. srpna 2015 v 21:02 | Reagovat

To bylo moc hezké. Líbilo se mi to.
A chtěla jsem jít na druhou část, ale nešlo to...

2 Jane xD Jane xD | Web | 11. srpna 2015 v 21:22 | Reagovat

hned ji přidím, ješte jsem ji neměla hotovou :D :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama