Prosíme vás, abyste nekopírovali obsah blogu.

Bez souhlasu autorů

(Je to otázka vašeho vlastního bezpečí ;D )

Sweet or Danger 1. Správná volba?

22. února 2016 v 19:59 | Elvírka

1. Správná volba?



"Můžete mi laskavě říct na co jste mysleli?! Máte vůbec ještě rozum?!"

Kluci seděli u ředitele v kanceláři se sklopenými hlavami a nedokázali ze sebe dostat jediné slovo.

"Co si myslíte, že budete teď dělat?! Hm? Doufám, že si uvědomujete kolik fanoušků teď můžete ztratit a o kolik může naše společnost přijít!" Řval dál ředitel a celý se klepal vzteky.

Konečne se posadil do křesla a uvolnil si kravatu, která ho v téhle situaci až moc škrtila.

Zhluboka se nadechl v domnění, že se třeba aspoň trochu uklidní.

"Oni za to nemůžou pane řediteli. Nemohli vědět, že se něco takového stane." Ozval se tichím hlasem jejich manažer, který stál hned za nimi.

"Vy už taky mlčte! Máte na ně dávat pozor! Všechno se to stalo ve vašem týmu! Jste za to zodpovědný stejně jako oni!" Ředitel se znou naštvaně postavil a řval tak, že to bylo slyšet až na chodbu. Manažer zase sklopil hlavu už byl raději celou dobu ticho.

"Přineste mi složku té ženy" Ředitel položil sluchátko a hned se ve dveřích oběvila jeho sekretářka s několika papíry v ruce. Podala mu je, ale nechala si v ruce něco co vypadalo jako noviny.

"Pane řediteli?" Zeptala se opatrně.

"Ano?"

"Tohle by jste asi měl vidět." Podala mu opatrně noviny jednoho bulvárního plátku na stůl a rychle zmizela. Ředitel si vzal noviny do ruky a už jen stačilo aby si přečetl titulek na titulní straně. Ředitel se upřel oči na noviny a v místnosti zavládno až hrobové ticho.

"Zůstane tu V, Jimin a Jung Kook. Ostaní můžete jít." Kluci si věnovali pár lítostných pohledů a pak rychle odešli. Hned jak se zavřeli dveře, hodil ředitel noviny na stůl a šel k oknu.

"Co mi k tomu řeknete?" Zeptal se už klidným hlasem a díval se někam do dálky. Vřelo to v něm zlostí, ale musel myslet i na sebe a tak se snažil co nejvíc udržet v klidu.

V, Jimin i Jung Kook se dívali na noviny před sebou. Jimin si musel číst titulek pořád dokola.

"KLUCI Z BTS MILUJÍ SKUPINOVÝ SEX!"

"To je naprostá pitomost! Kdo by těm blbostem věřil? Nic z toho se nestalo!" Vybouchl nakonec Jimin.

Ředitel si jen povzdechl a vrátil se zpátky do křesla.

"Nechápete to?! Je úplně jedno jestli je to pravda nebo ne! Víte co nám teď píšou vaše fanynky?! Víte co tohle může udělat s vaší kariérou?!" Zase zvyšoval hlas.... Zase se neudržel...

"V? Přečti nám kousek... Snad vám to potom dojde." Pobídl ho Ředitel a V se jen nerad natáhl pro noviny a začal číst


"Už několik týdnů vám přinášíme exkluzivní informace o skandálu uvnitř skupiny Bangtan Boys. Tyto informace máme od spolehlivého zdroje, který si nepřeje být jmenován.

Tento zdroj je žena, říkejme jí třeba paní K.

Byla jsem se všemi. Měli mě jako hračku, ktarou si navzájem půjčovali. Proč jsem neodmítla?

Děláte si srandu? Odmítnout by bylo jako dát výpověď. Vyhodili by mě a nikde už bych si ani nešktla.

Největší šok pro mě ale byl když kluci přišli s tím, že chtějí skupinový sex. Nemohla jsem tomu uvěřit. Nikdy bych na něco takového nepřistoupila. Nechápu jak to mohlo Jung Kooka, V a Jinmina vůbec napadnout...... To je jen zlomek, toho co nám paní K svěřila. Zbytek článku spolu s fotografiemi najdete na str.2-4..."


V položil noviny na stůl a jen si povzdechl.

"Máte štěstí, že jsme rychle přišli na to kdo tohle roznesl. Jen mě zajímá jediná věc."

Kluci zvedli hlavy a podívali se na ředitele.

"Co si už konečně po téhle aféře zapamatujete?" Chvíli čekal na odpověď, ale marně.

Kluci seděli dál nehnutě na místě, ale ani jeden mu nedal odpověď kterou chtěl tak slyšet.

"NEBUDETE SE SBLIŽOVAT S PERSONÁLEM! UŽ NIKDY!" Zařval ředitel tak až se lekli i všichni kluci co poslouchali za dveřmi.

"Ale to přece..." Chtěl namítnout V, jenže mu ředitel k tomu nedal prostor.

"ŽÁDNÉ ALE! SE VŠEMI JSTE SE KAMARÁDILI A PODÍVEJTE SE CO TO ZPŮSOBILO!" Hodil po nich noviny a pokračoval.

"CELÝ VÁŠ TÝM NECHÁM VYMĚNIT! PAMATUJTE SI, ŽE NĚCO TAKOVÉHO ŘEŠÍME NAPOSLEDY! OD TEĎ SE NA LIDI KOLEM SEBE BUDETE KOUKAT JEN JAKO NA NÁSTROJE CO VÁM POMÁHAJÍ... ŽÁDNÍ KAMARÁDI!!!" Jak domluvil, jen mávl rukou a kluci se zvedli a odešli z jeho kanceláře. Zavřeli za sebou dveře a celý propocení se mohly konečně volně nadechnout.

"Rychle odsud, než se ještě něco stane." Vybídl je manažer, když v tom se za ním ozvala sekretářka.

"Pane manažere, máte jít ihned k panu řediteli."

"Já to věděl." Proceril mezi zuby a opatrně zaklepal na dveře.

"Volal jste mě pane řediteli?"

"Ano, posaďte se..... Máte už někoho konkrétního na místo té asistentky co to roznesla do novin?" Zeptal se podezíravě.

"Jistě... Mám tu dokonce její životopis" Sáhl do tašky a podal ředitely životopis i s fotografií.

Ředitel si nasadil brýle a na chvíli se začetl.

"Ne.... Nevěřím jí. Dopadlo by to podobně, jako s tou co jste vybral naposledy."

Hodil na stůl životopis a na chvíli se zamyslel.

"Potřebujeme někoho spolehlivého, někoho kdo by neviděl a neslyšel... Nikoho už nehledejte, myslím že vím o někom perfektním." Poslal manažera pryč a zrušil všechny schůzky.

Místo toho nastoupil do auta a rychle odjel. Asi po dvou hodinách konečně zastavil u jednoho starého domu.

"Jak dlouho už jsem tu nebyl?" Zeptal se sám sebe s úsměvem.

Vystoupil a šel rovnou dovnitř. Hned na dvoře uviděl starší ženu, jak věší právě vyprané prádlo. Žena si ho po chvíli všimla ale trvalo jí než ho poznala.

"Ráda tě po dlouhé době vidím." Uklonila se.

"Co tě k nám přivádí?" Zajímala se.

"Také tě rád vidím, dlouho jsem tu nebyl." Usmál se.

"Bohužel nemám moc času... Mohu dál?" Zeptal se.

"Jistě" Žena ho pozvala dál a nabídla mu čaj.

"Děkuji...Tak , jak se daří dětem?" Žena se na něj tázavě podívala.

"Dobře, ale... snad jsi nepřijel jen proto aby ses ptal na děti. Neříkal jsi, že máš málo času?"

"Vlastně ano... Kolik je už Seol Hee? 25?"

"21" Odpověděla nechápavě.

"Mám pro ní práci." Řekl s úsměvem.

"To je od tebe hezké, ale já nevím jestli bude chtít. Víš přece jaká je." Odpověděla trochu rozpačitě.

"Ona je pořád ještě?"

"Ano, pořád se přes to nepřenesla" Odpověděla žena smutně.

"A právě proto je pro to jako stvořená, třeba jí to pomůže." Namítl hned ředitel a trochu se pousmál.

"Seol Hee! Pojď sem!" Zavolala její máma a chvíli na to byly slyšet tiché kroky.

Do místnosti vešla krásná dívka s bledou pletí a dlouhými černými vlasy až po pas.

Dívala se na svoji mámu i na toho pro ni neznáměho muže.

"Nepamatuješ si na mě?... Nepřekvapuje mě to, naposledy jsme se viděli na pohřbu tvého otce. Byla jsi tehdy o dost menší, ale za tu dobu z tebe vyrostla krásná dívka." Prohlížel si jí s úsměvem od hlavy k patě.

"Neposadíš se na chvíli k nám? Mám pro tebe takový návrh."

Seol Hee se mu beze slova uklonila a posadila se vedle matky. Dívala se někam do neznáma, zdálo se, že je duchem někde úplně jinde. To ředitele trochu znervóznělo. Byl zvyklí, že mu všichni kolem věnují naprostou pozornost. Odkašlal si a zhluboka se nadech.

"Tak.... Seol Hee, jak by se ti líbilo u mě pracovat?"

Seol Hee mu nevěnovala jediný pohled. V místnosti vládlo naprosté ticho.

"Mám teď dost starostí a ty by jsi mi mohla pomoci. Výjdu ti vstříc s čím budeš chtít a hlavně budu podporovat tovji rodinu pokud mou nabídku příjmeš."

To Seol Hee zaujalo a konečně se na něj podívala. Ředitel se okamžitě chopil příležitosti dokud ho poslouchala.

"Je mi jasné, že se asi bojíš toho jak na tebe budou ostaní reagovat. Nemusíš se ničeho bát, přesně takového člověka totiž potřebuju. Jak říkám.... Zabezpečím celou tvoji rodinu pokud se rozhodneš mi pomoct."

Seol Hee se podívala na mámu a tiše čekala na to co řekne. Ona ji však jen tiše pozorovala a tak se rychle podívala na svého malého bratříčka jak zvědavě nakukuje do místnosti.

"Peníze opravdu potřebujeme... Vždyť je to hlavně moje vina, že jsme na tom takhle." Pomyslela si nakonec pro sebe a jen tiše kývla na souhlas.

"Skvělě! Hned zítra ráno pro tebe pošlu auto. Zabal si věci a buď připravená." Nadšený ředitel se postavil k odchodu.

"Zbalit věci?!" Vyjekla najednou její máma vyděšeně.

"Jistě, nemůže přece každý den dojíždět do Soulu. Máme k dispozici pár bytů pro zaměstnance, neboj se. Nebude sama, vyberu jí nějakou přijatelnou spolubydlící." Ředitel se dál nezdržoval, rychle se rozloučil a odešel. Nechtěl riskovat, že si to ty dvě na poslední chvíli rozmyslí.

Hned jak se vrátil do Soulu nechal si zavolat manažera i svoji sekretářku.

"Slečno, ihned najděte v jednom našem bytě jedno volné místo pro mladou dívku a ručíte mi za to, že bude mít slušnou spolubydlící. A ještě pošlete zítra ráno auto na tuhle adresu. Ať se řidič s dívkou vůbec nebaví. Nesmí s ní promluvit jediné slovo." Nařídil jí a podal jí papírek s adresou. Sekretářka si nechápevě papírek vzala a hned odešla z kanceláře.

"Mám pro vás dobrou zprávu." Otočil se k manažerovi, který se děsil toho co příjde.

"Našel jsem náhradu. Je to mladá dívka, je jí 21 a můžu vás ujistit, že je naprosto diskrétní.

Ale má to jeden háček."

"Háček?" Ptal se ho manažer nechápavě.

"Ta dívka je němá. Už 6 let nepromluvila jediné slovo. Proto vás prosím o to aby jste na to upozornil ostatní." V ředitelově tváři se najednou oběvila starost o tu neznámou dívku.

"Jistě pane řediteli." Odpověděl trochu rozpačitě manažer a odešel.

"CO?! Je němá?.... Ježiši, to nebude žádná sranda." Reagovali kluci, když jim manažer vše vysvětlil.

"Nezapoměli jste náhodou na to co vám říkal ředitel? Ona tu nebude pro vaši zábavu, právě proto ji ředitel vybral." Napomínal je manažer, ale kluky už to nezajímalo a zklamaně šli pokračovat v práci.

"Co si o tom myslíš?" Zeptal se J Hope ostatních ale ti jen pokrčili rameny.

"Podle mě tu bude jen na obtíž, všichni se tu kolem ní budou motat a brát na ni ohledy. Bůh ví co je to za holku." Prohodil podrážděně Jimin.

"No moc od ní čekat nemůžeme." Prohodil zklamaně Suga a dál už o tom nepadlo ani slovo.

Ano, tak takhle to celé začalo.

Jsem Kim Seol Hee, právě jsem vystoupila z auta a stojím před budovou společnosti, kde ani nevím co mě čeká? Na co mě tu náš rodinný známí potřebuje? K čemu mu mohu být zrovna já tolik užitečná? Já která umím jen mlčet a nevnímat lidi kolem?

Nesmím moc myslet na to co mě tu čeká, jsem tu jen proto abych pomohla svojí mámě a mému bráškovi... Musím být konečně silná a dokázat i sama sobě, že něco dokážu....

Zhluboka se nadechla a vykročila vstříc pro ni úplně neznámému světu. Sama si snad ani nedokázala v duchu představit co všechno ji tam může potkat....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama