Prosíme vás, abyste nekopírovali obsah blogu.

Bez souhlasu autorů

(Je to otázka vašeho vlastního bezpečí ;D )

4.kapitola

10. května 2016 v 16:00 | Seeg

4.kapitola


O NĚKOLIK DNÍ POZDĚJI

,,To to snad nemyslíš vážně?!" křikla jsem až Tao sedící vedle mě nadskočil.

,,Co se stalo, že musíš takhle řvát?" zeptal se.

,,Kamarádka se bude vdávat a pozvala mě na svatbu."

,,Počkej…. Co je na tom tak špatnýho ?" zeptal se udiveně.

Otráveně jsem se na něj podívala a řekla

,,Nemám co na sebe…"oznámila jsem mu a chytla se kolem kolen.

Jen se zasmál a odešel.

,,Na tom není nic k smíchu. "mumlala jsem si pro sebe s našpulenou pusou.

Jak jsem tam tak seděla, přemýšlela jsem jestli se taky jednou vdám(Ale já už přeci jsem zasnoubená… s Taem…)

Najednou vedle mě na gauči přistála nákupní taška. Když jsem se po ní zvědavě natáhla, Tao řekl

,,To se na svatbu hodí?" koukal na mě a já jsem překvapeně sáhla dovnitř. Vytáhla jsem z ní tmavě modré šaty.

,,Tao, to je… úžasný!"řekla jsem upřímně, vyskočila z gauče a objala ho.

,,Chceš si je vyzkoušet?" zeptal se a udělal psí oči. Těm nešlo odolat a tak jsem si je šla vyzkoušet - vyzkoušela bych si je i tak, ale to on si nemyslel.

Po chvilce jsem si je šla obléknout nahoru. Otevřela jsem dveře, že se mu půjdu ukázat. Udělala jsem krok a najednou byla tma, jako kdyby někdo zhasnul světla, a cítila jsem ostrou bolest hlavy. Nevěděla jsem co se děje.

Když jsem konečně otevřela oči, byla jsem na místě, které vypadalo jako kdyby se tam čas zastavil tak před šesti sty lety. Nesl mě jakýsi vysoký muž a z jeho "tučňáčí" chůze se mi dělalo špatně. Najednou jsem uslyšela ženský hlas, jak říká něco v tom smyslu, že jsem bezcenná a že si pro mě nepříjde. V tu chvíli mi to nedávalo vůbec žádný smysl.

Najednou ta žena řekla, že jsem vzhůru a ať mě odnese do nějakého pokoje… Říkali toho víc, ale bolest hlavy mě nenechala věnovat tomu větší pozornost.

Když jsem se konečně dokázala zase soustředit i na něco jiného, ležela jsem uprostřed překvapivě útulného pokoje.

,,Tohle má být únos?..." šptla jsem si a v tu chvíli se rozrazily dveře.

,,Vstaň!" křikl nějaký kluk. Snažila jsem se vstát, ale sama jsem nedokázala udržet rovnováhu. Chytil mě za jedno rameno tak pevně, že bych klidně opřísahala, že se mi tam uděla modřina.

Šli jsme bludištěm chodeb, a po docela dlouhé době, jsme vešli do jedné místnosti. Tam seděla jedna žena a za ní čtyři muži.(Trochu moc velká obrana proti jednomu zraněnému člověku…ještě k tomu holce…).

,,Myslím, že tohle není nutné, nebo jo?" zeptala se najednou žena a pohled upřený přímo na mě. Nevěděla jsem co si mám o tom myslet, tak jsem radši mlčela.

,,Tao není žádná hračka pro tak primitivní rasu jako je člověk." mluvila naprosto klidně a dívala se mi při tom do očí.

,,Já… Já si s Taem nehraju…" řekla jsem tiše, protože ta bolest hlavy můj šepot zesílila na křik.

Žena neodvracela pohled, chvílemi se mi zdálo,že ani nemrká. Najednou zvedla jedno obočí a pozvedla koutky až mi po těle projel mráz (taky to mohlo být tou hlavou).

,,Tao nebude sloužit jako tvůj živý štít do smrti, to si nemyslš, že ne?..." pronesla s divným podtónem v hlase.

,,Nemá k tomu důvod…jestli mě nebude chtít chránit, nemusí to dělat. Já ho nenutila." odmlčela jsem se, abych potlačila bolest hlavy. ,,Tao je… Tao je pro mě důležitý. Nechci aby si ubližoval… a už vůbec ne kvůli mně…" vydala jsem všechnu sílu na to, abych potlačila bolest, že jsem se už potom nezmohla ni na jedno slovo… jen se nechala tlouct tou tupou bolestí. Vím ,že mi žena ještě něco říkala, ale to už jsem ji nevnímala.

Ten kluk, žena ho oslovovala Lay, mě chytil za druhé rameno, stejnou silou jako minule, a odtáhl zpět do toho pokoje. Jen mě strčil za dveře a já se skácela k zemi. (Paráda… co teď?... Musím se dostat pryč, hned!...Ale jak? Vždyť Lay je hrozně silnej, dokáže mě zastavit jednou rukou- ne, jedním prstem…). Nějakou dobu jsem jen nehybně ležela na zemi a nabírala sílu, abych se mohla zvednout. Asi po dvou hodinách se mi podařilo dojít k posteli a svalit se na ni.

Přemýšlela jsem o všem možněm, ale moje myšlenka stejně vždycky skončila u Taa… Jak si lehnul vedle mě,když jsem nemohla usnout; jak jsme se procházeli ruku v ruce nebo jak mi dal ty šaty a jak se u toho tvářil nervózně…Ty šaty jsem měla ještě na sobě. Byla jsem tak zabraná do těch myšlenek, že jsem nedokázala usnout a byla jsem vzhůru až do svítání. Když jsem konečně usnula, otevřeli se dveře a v nich stál Tao. Koukal se na mě a bolestivě se usmál. Udělal jeden pomalý krok směrem ke mně a další pak zrychlil. Byl ode mě na délku paže, když se zastavil a bolestive vydechl. Chtěla jsem vyskočit z postele a podívat se co mu stalo, ale nemohla jsem se ani pohnout. Najednou mu začala téct krev z pusy a když jsem se koukla za něj, stál tam Lay a z ruky mu akorát vyklouzl zakrvácený nůž…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama