Prosíme vás, abyste nekopírovali obsah blogu.

Bez souhlasu autorů

(Je to otázka vašeho vlastního bezpečí ;D )

5. kapitola

12. května 2016 v 18:39 | Seeg

5.kapitola - Konečně




,,Néééééééé!" jakmile jsem zakřičela, Tao tam nebyl, Lay tam nebyl, žádná krev ani nůž.

,,To…To byl… sen?!" najednou jsem měla dostatek síly. Sedla jsem si a pořád vyděšeně koukala na místo, kde by měl stát Tao a z něj kapat krev. Ale nebylo tam nic, jen bílý chlupatý koberec.

Jakmile jsem si uvědomila, že to byl jen sen, začaly se mi z očí řinout slzy. Brečela jsem co nejvíc tiše, ale ani to nestačilo, najednou ve dveřích stál Lay a překvapeně na mě koukal. Rozmazaným pohledem jsem si ho prohlížela a najednou pláč ustal, jako kdyby jste zmáčkly tlačítko. U pasu měl přivázaný nůž, stejný nůž, kterým bodl Taa v mém snu.

Zůstala jsem nehybná a nechtěla jsem aby se ke mně ještě někdy přiblížil. Udělal krok ke mně a já se automaticky o posunula o kus dál. Seděla jsem v rohu postele a on se pořád přibližoval, když se otočil a pospíchal pryč.

,,Tohle dlouho nevydržím… dlouho ne… musím pryč… musím za Taem!" šeptala jsem si neslyšně a hned, jak jsem pomyslela na Taa, jsem se rozeběhla ke dveřím.

Tiše jsem se otevřela a nikdo tam nebyl. Litovala jsem ,že jsem se nedonutila vnímat, když mě sem nesl. Šla jsem podle instinktu a dlouho se mi to dařilo. Prošla jsem spoustou chodeb než jsem se dostala do zahrady. Tam by to už mělo být jednoduché… na konci zahrady musí být nějaký východ. Bloudila jsem zahradou a už jsem to chtěla vzdát, když jsem zaslechla skřípání kovu-brána. Rozeběhla jsem se tím směrem, a kus od brány jsem zkameněla. Bránou procházel Tao, v očích měl zmučený výraz, který mě hned rozbrečel. Musel se hrozně bát. Jakmile byl přede mnou, unikl mi hlasitý vzlyk a on se otočil.

Najednou se mu rozsvítili oči, ale hned zase pohasly, když viděl mojí hlavu. Rozběhl se ke mně a objal mě.

,,Promiň… promiň… promiň…" šeptala jsem mezi vzlyky, když mě objímal. Najednou mě pustil a vzal mi obličej do dlaní.

,,Ty mi to promiň… neměl jsem tě nechat samotnou… promiň." a dal mi pusu na čelo. Chtěla jsem ho obejmout, ale než jsem to stihla, chytil mě za ruku a táhnul pryč. Ani jsem si to neuvědomila, už mě držel v náručí s roztáhlými křídly a chtěl letět pryč.

,,Nedělej to." řekla ta žena, která se mnou mluvila.

,,Nejdřív si promluvme…" pokračovala. Tao mě postavil a schoval křídla.

,,Na to nemám náladu, mami." řekl znechuceně. (MAMI?!)

,,Jen krátký rozhovor. Pojď!" přikázala mu a on šel, mojí ruku nepouštěl.

Když jsme všichni tři i s jejími strážemi stáli v té samé místnosti, kde jsem s ní mluvila já, znervózněla jsem. Tao to poznal a stiskl mě pevněji.

,,Opravdu si myslíš, že dovolím, aby sis vzal nějakého člověka?!"křikla najednou jeho matka.

,,Nic s tím nezmůžeš… jestli chceš řešit jen tohle, půjdeme." řekl klidně a otočil se.

,,Tao, víš přeci jak se lidé chovají, nemůžu to dovolit. Nechci, aby ti ublížila!"křičela dál ,ale ke konci to ztlumila.

,,Já mu neublížím…" řekla jsem nervózně. Tao i jeho máma se na mě podívali, jako kdyby se mě to netýkalo.

,,To tvrdíš teď!...Co budeš dělat za pár let, nebo dokonce měsíců, až potkáš někoho, koho budeš doopravdy milovat?!"rozkřičela se na mě.

,,Mami-" začal Tao a já ho přerušila.

,,Nikoho takovýho už potkat nemůžu… protože už ho dávno znám!" použila jsem její hlasitost. Zůstala na mě koukat a nevěděla co říct… teda, alespoň to tak chviličku vypadalo…

,,Tak to vidíš Tao, ona si užívá tvé ochrany i když už dávno někoho miluje." tentokrát mluvila naprosto klidně a já jen koukala co to z ní vypadlo.

,,To … to tak není…" Tao nevěděl co má říct…

,,Tak to nemyslím!...Ten koho miluju je … je Tao." řekla jsem klesajícím hlasem a určite jsem byla rudá až za ušima.

Tao se jen usmál a potom udělal zvláštní gesto na svou mámu. Hned potom jsme vyrazili domů.

Doma jsme si sedli na gauč a já jsem hned začala usínat.

,,Klidně se vyspi." řekl a pohladil mě po tváři.

,,Ne… nechce se mi spát." řekla jsem, když jsem se snažila udržet padající hlavu nahoře. Zasmál se ,vzal mě do náruče a donesl do pokoje, kde jsme si lehli. Šlo to špatně, ale nakonec jsem vydržela být vzhůru déle než on. Opatrně jsem se nadzvedl, abych mu viděla do obličeje. Vypadal tak klidně a spokojeně, ale vsadila bych krk na to, že jen předstírá spánek.

Druhý den jsem se probrala až v pozdní dopoledne v obýváku. Zřejmě mě nechtěl nechat samotnou. Když jsem si sedla, Tao byl v kuchyni a podle hodin už asi vařil oběd. Protáhla jsem se a při napnutí rukou nad hlavou jsem cítila jak mě bolí ramena-Lay. Já říkala, že tam budu mít modřinu. Zvedla jsem se a šla za ním. Když jsem k němu došla, objala jsem ho zezadu a položila mu hlavu na záda.

,,Taky tě miluju." řekl, když se otočil, aby mě políbil. Zaskočil mě.

,,Miluju tě… zní to hezky." pousmála jsem se.

,,Je to hezký." řekl a zase mě políbil, ale tentokrát dlouze a vášnivě.

,,Takže nejsi volná? …A já už si vymyslel plán jak tě dostat." najednou volal Luhan už z chodby. Tao a já jsme se od sebe rychle odtáhli, jak jsme lekli.

,,Nemusíte přestávat, jsem to já."zasmál se a praštil sebou na gauč.

,,Právě že jsi to ty…" řekl Tao a začal krájet zeleninu. Nabídla jsem mu pomoc, ale on mě odnesl do obýváku. (Stačilo říct, nemusel jsi mě hned nosit…)začrvenala jsem se. Uvelebila jsem se zpátky pod deku a chtěla jsem pozorovat Taa. Luhan mi ale překážel ve výhledu.

,,Vyrušil jsem vás v tom nejlepším, co?" dělal si ze mě srandu.

,,Chceš tu zůstat na oběd, nebo půjdeš někam jinam?" zeptal se z kuchyně Tao.

,,Jsem tu jen na skok." odpověděl mu. ,,Vlastně už bych měl zas jít…"dodal a vydal se ke dveřím.

Odešel ani jsme se nestihli rozloučit.

,,Tak" Tao přeskočil opěradlo gauče a seděl vedle mě ,,kde jsme skončili?" ještě to nedořekl a už mě líbal. Líbal mě na krk, bradu, tváře a zbytek odhalené kůže. Já mu rukama propletla černé vlasy a snažila si ho přitáhnout,abych mu polibky mohla oplácet. Najednou jsem ležela na zádech a on mě dál líbal. Zajela jsem mu rukama pod tričko a on najednou přestal a sednul si vedle mě.

,,Ehm…promiň…já-já nevím co to do mě vjelo."omlouvil se a odešel zpátky do kuchyně.

(C-cože?... Promiň?... To je vtip?!) chvíli jsem seděla a snažila se to nějak pochopit.

Zvedla jsem se a namířila si to do koupelny aníž bych se obtěžovala něco říct. Když jsem zavřela dveře, hlasitě jsem vydechla.

Pomalu jsem se opřela rukama o umyvadlo a podívala se na sebe dlouze do zrcadla. Koukala jsem si do očí a znovu si povzdychla.

,,To jsem tak mimo ?" šeptala jsem si. Sedla jsem si na vanu a pustila si do ní vodu. Dala jsem tam i pěnu, abych se uklidnila. To, že jsem si zapomněla šaty, jsem si uvědomila až ve vaně.

,,Prostě si pro ně pak zajdu…"zamumlala jsem si a ponořila se hlouběji.

Najednou se z vedlešího pokoje ozvala velká rána. Vyletěla jsem z vany a jen si chytila ručník okolo těla. Celá mokrá jsem vběhla do obýváku a viděla jak se Tao akorát zvedá z podlahy.

,,Jsi v pořádku?" zeptala jsem se ho a hned jsem stála jen pár centimetrů od něj.

,,Jo… jen jsem uklouznul a sletěl na podlahu…"řekl a koukal se na mě. Zrudla jsem, když jsem si uvědomila, proč na mě tak kouká.

,,ehm… ehm…" chtěla jsem něco říct, ale nevěděla jsem co.

Najednou mě držel rukama kolem pasu a něžně mě líbal. Omotala jsem mu ruce kolem krku a polibky mu začala oplácet. Když jsem si uvědomila, že mě nese v náruči, byli jsme v půlce schodů. Hned jak otevřel dveře, postavil mě na zem. Ani jsem si nevšimla, že mi ručník pomalu klouže z těla, protože Tao už byl polonahý. Ruce jsem z krku přesunula na jeho záda a vypracované břicho. Pomalu jsme při tom postupovali k posteli. Najednou jsme svalili na postel a on mě začal líbat víc- od krku k pupíku a zpět. Měla jsem pocit, na velmi krátkou dobu, že už to nemůže být lepší a najednou jsme byli jako jeden



********************

Ležela jsem s hlavou na jeho prsou a on si mě rukou tisknul blíž.

,,Miluju tě…"řekl a dal mi pusu do vlasů. Usmála jsem se, sedla si a zahleděla se mu do očí.

,,Já tebe taky."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama