Prosíme vás, abyste nekopírovali obsah blogu.

Bez souhlasu autorů

(Je to otázka vašeho vlastního bezpečí ;D )

Sweet or Danger 8. Kdo jsi?

14. května 2016 v 22:59 | Elvírka

Sweet or Danger

8. Kdo jsi?

Vysadili mě přímo před domem, chvíli trvalo než řidič dostal z auta můj batoh. Sama jsem s ním měla co dělat, když byl díky mokrým věcem tak těžký.

(Bože ať už odjedou! Stojim tu jako blbec!)

Nadávala jsem sama sobě. Stála jsem tam a čekala až se ty auta konečně rozjedou. Nechtěla jsem aby viděli jak ten batoh táhnu za sebou. Jenže mi přišlo, že právě na to čekají. Auta se ani nepohla a všichni čekali až zajdu do domu. Otráveně jsem to vzdala, chytla jsem batoh a táhla ho po zemi za sebou do domu.

(Doufám že se všichni dobře baví..... Tak se pohni!.... Dělej!.... Jestli se nenecháš odtáhnout, tak tě tu nechám!) Nechtěla jsem se otočit a vidět jak se mi všichni smějou, už tak jsem byla dost vytočená. Dotáhla jdem batoh konečně aspoň ke vchodu, už to byl pro mě úspěch. Jenže se stačilo otočit a vidět všechny ty schody co mě ještě čekají. V tu chvíli mě můj optimizmus opustil úplně. Konečně jsem za sebou zavírala dveře od hlavního vchodu, když v tom mě kdosi zatlačil zpátky. Polekaně jsem se podívala koho jsem to málem přivřela do dveří. Ve dveřích se protáhl Taehyung a jako nic si hodil batoh na záda a vydal se ke schodům.

"Ty nejdeš?" Otočil se ke mě.

S úsměvem jsem přikývla, protáhla se kolem něj a vedla ho až nahoru. Chudák netušil, že bydlím až v šestém patře. Jenže k mému překapení s tím neměl žádný problém. Před dveřma od bytu hodil batoh na zem.

"Tady už to zvládneš sama?" Zeptal se s úsměvem na tváři.

Sklonila sem se a stiskla mu ruku abych mu poděkovala. Byla jsem mu tolik vděčná za jeho pomoc.

Jemně mě políbil na čelo a otočil se k odchodu, jenže v tu chvíli jsem uslyšela něčí kroky a ty se blížili nahoru k nám. Na chvíli jsem se zaposlouchala...

"BTS budou mít za pár dni comeback viď?"

"No ani mi nemluv, už se na něj moc těším. Po dlouhé době je uvidím. Moc se na to těším."

V tu chvíli se ke mě Taehyung otočil s vyvalenýma očima. Rychle jsem ho chytla za ruku,

vtáhla jsem ho do bytu a zabouchla jsem dveře. Hned jsem se na dveře nalepila abych si byla jistá, že už jsou pryč. Jenže jsem na sobě najednou cítila teplo jeho těla. Zezadu mě objal a hlavu mi položil na rameno. Sklouzla jsem pohledem k němu a musela jsem se usmát. Vypadal tak sladce, když se o mě tak opíral. Otočil hlavu ke mě a upřeně se na mě podíval.

Skousl si spodní ret a natáhl se ke mě. Dal mi letmí polibek na tvář a pozoroval jak se červenám.

"Jsi tak roztomilá. Škoda že na mě dole čekají. Klidně bych tu s tebou zůstal."

V tom ale přišlo nečekané vyrušení.

"Už jsi zpátky?" Ozval se hlas z obýváku po kterém následovali rychlé kroky. Byla to moje spolubydlící. Rychle jsem otevřela dveře od bytu, vykouka jsem jestli už je vzduch čistý a hned na to jsem Taeho vystrčila ven na chodbu. Zabouchla jsem za ním dveře právě včas.

S úlevou jsem se opřela o dveře zrovna když přišla za mnou do chodby.

"Dorazili jste docela pozdě, chceš s tím pomoct?" Ukázala na můj batoh plný mokrého oblečení. S vděkem jsem přikývka a spolu jsme batoh odtáhli do koupelny.

Byla to žena ve středním věku, měla jsem ji docela ráda. Nevím jestli jí kladli na srdce aby se o mě postarala nebo jestli to dělala sama od sebe. V každém případě jsme spolu dobře vycházeli.

"Tak jaký to bylo? Líbilo se ti tam?" Ptala se zvědavě a podívala se na mě.

"Nemusíš mi ani odpovídat, stačí mi tvůj zasněný obličej." Podotkla s úsměvem.

Byla jsem už utahaná a tak jsem si musela jít lehnout.

Ráno jsem byla ve společnosti mezi prvními. Dávala jsem si záležet aby se mnou byl manažer spokojený. Když dorazili ostatní byla jsem uprostřed rozdělané práce.

Kluci zrovna nacvičovali choreografii a my jsme je nesměli rušit. Seděla jsem zavřená v kanceláři a už mě bolelo břicho od hladu. Zbývalo pět minut, už jsem si brala věci a chtěla zamířit do svojí tiché, klidné místnosti a těšila se, že tam za mnou třeba příjde Taehyung.

V tom ale do veří vrazil manažer.

"Seol Hee... Rychle! Ředitel s tebou chce mluvit!" Vyletěla jsem ze dveří a pospíchala k němu do kanceláře. Zrovna se vraceli kluci z nácviku.

"Nejdeš se najít?"

"Kam to tak letíš?" Volali jeden přes druhého. Jen jsem kolem nich proběhla, ani jsem se za nimi neotočila.

"Můžete jít dál, ředitel už na vás čeká." Uvítala mě jeho sekretářka.

Na nic jsem nečekala, zaklepala jsem a vešla dovnitř. Podívala jsem se k jeho stolu a uviděla jak stojí u okna a dívá se ven.

"Á... Jsi tu... Posaď se." Přivítal mě chladně. Úplně jinak než obvykle.

Nechápavě jsem se posadila a čekala co mi vlastně chce. Posadil se naproti mě a spustil.

"No... Kde mám vlastně začít. (chvíli váhal)... Minule jsme se asi špatně pochopili."

Ztěžka jsem polkla.

"Jak jsem říkal, tvůj otec byl můj blízký přítel. Nepřivedl jsem tě sem, aby jsi se zbližovala s klukama. Přivedl jsem tě sem, aby jsi mi pomohla.... Proč jsi spala s Taehyungem a Jinem ve stanu?"

V tu chvíli jsem se zarazila. (Jak to ví? Kdo mu to řekl? Vždyť manažer nechtěl aby to ředitel věděl... Ten mu to určitě neřekl... Ale kdo teda?) Beželo mi hlavou. Na to se otevřeli dveře a dovnitř přišel Taehyung spolu s Jinem. Ani oni nechápali proč tu vlastně jsou.

"Protože Seol Hee nemluví, tak se zeptám vás. Proč s vámi spala Seol Hee ve stanu?!" Zvýšil na ně hlas.

Kluci se na sebe vyplašeně podívali a pak oba sklouzli pohledem na mě.

"Nooo.." Začal Taehyung ale ředitel ho hned zastavil.

"Ty radši nic neříkej, ty si najdeš výmluvu na všechno. Jine... Jsi ze všech nejstarší, doufám že mi to nějak rozumně vysvětlíš." Opřel se do sedačky a probodával Jina ledovým pohledem.

"Jistě. Bylo to pozdě v noci, venku byla bouřka a s Taem jsme slyšeli něčí křik. Tae vyběhl ven a našel tam promočenou a vystrašenou Seol Hee. Měli jsme ji tam snad nechat?"

Odpověděl mu Jin až trochu drze.

(No super, teď tu budou mít kluci díky mě jen problémy.) Zachytila jsem ředitelův pohled.

"Je to pravda?" Jen jsem provinile přikývla.

"Dobře, to je vše kluci. Můžete jít." Kluci se otočili a odešli z místnosti.

"Ach... musíš pochopit jednu věc. Slíbil jsem tovjí mámě, že se tu o tebe postarám. Volá mi skoro každý den aby se na tebe zeptala. Nesmíš nám přidělávat starosti ano? Věřím ti a doufám, že tohle byla jen vyjímečná situace a nebude se opakovat. Slibuješ?... Můžeš jít."

Zvedl se a šel znova k tomu oknu ze kterého se tak rád díval ven. Pomalu jsem se i já zvedla a odešla jsem z kanceláře ven. Loudala jsem se chodbou až do sklepa.

(Tohle mi ještě chybělo. Teď na mě budou kluci pěkně naštvaní. Snad to Taeho neodradilo.)

Konečně jsem otevřela dveře, v ten samý okamžik mě někdo chytil za ruku a vtáhl dovnitř.

Hrozně jsem se v tu chvíli vyděsila, naštěstí to byl Taehyung. Hned jsem se uklidnila když jsem poznala jeho tvář.

Pak jsem si toho ale zase všimla. Ty oči, zase se na mě upřeně dívali. Byl jako lev co číhá na svůj úlovek. Přirazil mě na dveře a zamkl je.

"Kdo jsi? Proč se o tebe ředitel tolik zajímá?" Dál ze mě nespustil oči.

Snažila jsem se vyhnout jeho pohledu, bohužel marně.

Chytil mě za bradu a nahl se ke mě.

"Nevím kdo jsi, možná proto mě to k tobě tolik táhne. Prosím... Nenech mě dál čekat."

Blížil se blíž a blíž ke mě. Cítila jsem jeho vůni, srdce mi začalo tlouct jako o život.

(Proč mi tohle děláš? Proč takhle pokoušíš?) Dál už nebyl čas na přemýšlení, jeho rty se přitiskly k mým. Jeho polibky byly tak vášnivé, že jsem úplně zapoměla na jakýkoliv odpor.

Úplně jsem mu v tu chvíli propadla, jeho vůně, doteky, polibky. To všechno mě v tu chvíli ochromilo. Na nic nečekal a začas ze sebe sundavat oblečení. Nechtěl riskovat, že si to rozmyslím. Musím přiznat, že mě to v té chvíli ani nenapadlo.

Líbal mě tak, že jsem byla úplně mimo sebe. Jeho vášeň se dál stupňovala, ale pak v sobě přece jen našel poslední zbytky sebeovládání a přestal.

Podíval se na mě svým rozhodným pohledem.

"Jseš si tím jistá? Protože jestli toho nenecháme teď, tak pak už nebudu moct přestat."

Dívala jsem se na něm a viděla, že má opravdu co dělat aby se vůbec udržel.

Ani nevím jestli jsem to udělala schválně nebo jestli mě moje tělo vedlo samo. V tu chvíli jsem ho pevně objala a začala ho líbat stejně vášnivě jako předtím on mě.

Ani na něm nebylo poznat, že by ho to překvapilo. Naopak, hned se chopil příležitosti která se mu naskytla.

Bylo rozhodnuto, už nebylo cesty zpět...

Vzal mě do náruče, posadil si mě na stůl a svlékl mi halenku. Hladil mě po zádech a ani na okamžik mě nenechal vydechnout. Jeho doteky mě víc a víc vzrušovali, behem chvilky si sundal tričko a přitisk se na mě ještě pevněji.

Přestal, pozoroval mě jak vzrušeně dýchám a s úsměvem si skousl spodní ret. V tu chvíli vypadal tak hříšně. Začal mi hodně pomalu rozepínat kalhoty. Líbilo se mu takhle mě trápit.

Nemohla jsem to vydržet, chtěla jsem zase cítit jeho vůni, teplo jeho těla a tak jsem ho přitáhla zase k sobě. Sama jsem nechápala kde se to ve mě bere. Líbala jsem ho na krku.

Jeho slastné oddechování mě v tom jen povzbuzovalo a já se mu do krku jemně zakousla.

"Nevěděl jsem, že máš takovou povadu. Jsi samé překvapení." Uchechtl se.

Rozhodně mě položil a zasypával mě polibky po celém břiše. Ani jsem si nevšimla kdy mě úplně svlékl. Pak už jsem jen ucítila, jak do mě pronikl. Bylo to tak rychle, že jsem ani nestihla nějak zareagovat. Chytla jsem se okrajů stolu jen abych se snažila ztlumit to hlasité vrzání. Chtěla jsem se posadit a přitisknout se k němu, ale neměla jsem sebemenší šanci. Chtěl být pánem situace za každou cenu. Znovu mě položil a pevně mě držel za boky.

Pak už to šlo všechno strašně rychle. O nějaké romantice nemohlo být ani řeč. Bylo mi jasné, že si na toho hodného a slušného kluka jen hrál. Ve skutečnosti byl pravý opak toho na co vypadal. Najednou jsem pocítila ten slastný pocit uspokojení, který vyrušilo jen Taeho hlasité vyvrcholení. Rychle jsem si sedla a zacpala mu pusu. Hned si uvědomil, že je až moc hlasitý a sundal mi ruku dolů.

"Jsi vážně úžasná." Pošeptal mi do ucha. Oblékl se a rychle odešel.

(A to je vše? Jen tak si teď odejde?..... Sakra!) Podívala jsem se na hodinky a zjistila jsem, že už mám půl hodiny po pauze. Rychle jsem sebrala všechno své oblečení, oblékla se a rychle jsem spěchala zpátky do kanceláře... Ještě jsem se ale zarazila ve dveřích a otočila jsem se k tomu stolu, koutkem jsem se pousmála a pak už jsem vyletěla ze dveří jako o život...

 

 



 

 

 
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama