Prosíme vás, abyste nekopírovali obsah blogu.

Bez souhlasu autorů

(Je to otázka vašeho vlastního bezpečí ;D )

Broken Wings .6kapitola

22. června 2016 v 19:12 | Seeg

6.kapitola- Sestřička




Večer, když jsme s Taem seděli na gauči, někdo zaklepal na dveře. Tao se beze slova zvedl a šel otevřít. Když otevřel dveře, jen stál a nic neříkal. Ve dveřích stál docela hezký vysoký kluk a něco říkal tak tiše, že jsem tomu nerozuměla.
,,A to myslíš vážně?" promluvil najednou Tao a střelil po mě pohledem, který jsem nedokázala rozluštit.
,,Tak pojď dál a nestůj ve dveřích." pozval ho dál.
Narovnala jsem se na gauči a čekala, že nás Tao představí, ale od doby co se na mě tak divně podíval na mě nepromluvil. Už to bylo víc jak dvě hodiny a já byla jen jako kulisa, jako další kus nábytku. Naštvala jsem se a tak jsem se zvedla k odchodu. Když jsem procházela okolo něj, chytl mě za ruku.
,, Kam si myslíš, že jdeš ?! Tohle se týká i tebe." zavrčel. Odfrkla jsem.
,, Za ty dvě a půl hodiny to nevypadalo, že bych patřila do vašeho diskuzního kroužku. Jdu si pro vodu." zakroutil očima a pustil mi ruku. (Tak tebe nemám ráda už teď… To je jistý…)
Když jsem si v kuchyni nalila vodu, zahlédla jsem něco za oknem. Šla jsem blíž k němu, bylo otevřené a tak jsem vykoukla ven. Nic jsem neviděla, ale když jsem se otočila a udělala dva kroky, něco mě chytilo za vlasy a táhlo zpátky k oknu. Už jsem z něj skoro vypadla, když mě Tao chytil. Posadil mě na zem a vyskočil ven z okna. Najednou u mě stála nepříjemná návšteva.
,,Jmenuju se Sehun… Už to vypadá, že budeme spojenci." zašklebil se a skočil taky.
Ještě nějakou chvilku jsem seděla a vstřebávala poslední tři minuty. Když jsem se zvedla, zamotala se mi hlava (ahh… nejspíš jsem se praštila do hlavy). Jak jsem zavrávorala, chtěla jsem se chytit stolu, ale nevyšlo mi to a já se svezla zpátky k zemi. Můj druhý pokus už byl úspěšnější. Došla jsem do jídelny, sedla si na nejbližší židli a položila si hlavu na stůl.
,,To musela být rána…" zašeptala jsem.
,,To teda byla… teče ti krev." řekl s klidem Sehun, když mi Tao z krku utíral krev, která pomalu přestávala z rány na hlavě téct.
,,Ani jsem si nevšimla, že jste přišli."řekla jsem už trochu hlasitěji, ale neměla jsem to dělat, hlava mi začala třeštit.
,,To se nedivím… jsi na půl mimo." zakřenil se Sehun.
,,Budeš tu ještě dlouho?" zeptala jsem se ho s nadějí, že by mohl brzy odejít.
,,Jak dlouho budeš chtít…" řekl ironicky a šel do obýváku.
,,Nemám ho ráda…" zašeptala jsem, takže to slyšel jen Tao, který se tomu zasmál.
,,Já ho taky nemám rád."řekl a nedůvěřivě se na něj podíval.
,,Tak proč ho tady necháváš?" divila jsem se.
,,Dřív mi pomohl,takže mu to chci oplatit,"
,,Aha… " vypadal, že o tom nechce mluvit, tak jsem se ho neptala. Chtěla jsem se zvednout a jít do obýváku. Narovnala jsem se a rukama se opřela o stůl. Už se mi ani nemotala hlava, takže jsem mohla jít klidně sama, ale Tao mě celou cestu držel.
,,Zvládla bych to klidně sama." zašklebila jsem se, když jsem dosedla na gauč. Zasmál se, ale ni neřekl.
Ani jsem si nevšimla, že jsem usnula, když jsem se probrala na prázdné posteli v patře. Sedla jsem si a šla dolů. Nikdo tam nebyl a tak jsem se šla osprchovat. Když jsem byla uprostřed sprchování, slyšela jsem jak bouchly dveře.( To musí být kluci…) Rychle jsem vylezla, usušila se a převlékla. Namířila jsem si to ke dveřím, když jsem zaslechla divnou tupou ránu hned za dveřmi. Lekla jsem se co se stalo, a tak jsem je rychle otevřela. Stál tam kluk, který byl určitě menší než Tao i Sehun. Udělala jsem dva pomalé kroky vzad a pořádně jsem si ho prohlídla. Měl hnědé vlasy a byl mi docela podobný. Jeho obličej byl tak moc podobný tomu mému, že jsem z něj nespustila oči.
,,SeolMi...konečně jsem tě našel. Jmenuju se Baekhyun… vzpomínáš si na mě?" oslovil mě tónem, jako kdyby mě našel po sto letech.
,,Jak znáš moje jméno?... A odkud si na tebe mám vzpomenout?!... Jsem si naprosto jistá, že tě neznám." řekla jsem a udělala další krok zpět, tím se mi do zorného pole dostaly i jeho nohy. Když jsem si všimla, že mu u nohou někdo- Tao leží, vrhla jsem se k němu a i když jsem věděla, že se rychle hojí, brečela jsem jako malá holka.
,,Co jsi mu to udělal?!" zařvala jsem na něj. On se na mě nechápavě podíval a pak mě popadl za ruku.
,,Pusť mě! … Hned mě pusť!"křičela jsem na něj a on mě táhl k zadním dveřím.
,,Okamžitě… okamžitě ji pusť!" ozval se Taův hlas.
,,Tao…" šeptla jsem, jak jsem otočila hlavu, abych se na něj podívala. Stál tam a byl celý od krve, ale i tak mě chtěl bránit. ,, Prosím… nedělej to." šeptala jsem.
,,Nemám důvod ji pustit. Copak nemůžu chránit svojí rodinu?!"zařval najednou.
,,R-rodinu?"divila jsem se.
,, Žili jsme u pěstounů až do druhé třídy, ale pak tě jiná rodina chtěla adoptovat. Do sedmi let jsme byli všude spolu, ale pak jsme se už neviděli. Jsem tvůj bratr… Vážně si nevzpomínáš ?!" vysvětlil mi a pak zakřičel.
,,Ne… na nic co se stalo před pátou třídou si nevzpomínám kvůli autonehodě… Tak už mě a Taa nech… vypadni!" křičela jsem, ale bylo mu to jedno.
Tao se napřímil, už se mu nejspíš trochu zahojila zranění, ale pořád z něj tekla krev.
,,Pusť ji a nech ji jít." kulhal pomalu k nám.
Baekhyun se zasmál a doslova mě odhodil ke zdi. Namířil si to k Taovi, v ruce dlouhý nůž, ani jsem si nevšimla, že nějaký má.
Když jsem viděla jak na Taa napřahuje ruku s nožem, zakřičela jsem jak nahlas jsem uměla, aby toho nechali. Přesně ve chvíli, kdy jsem to dořekla, jsem se ocitla před Baekhyunem a dávala mu pěstí. Vůbec jsem si to neuvědomovala a Baekhyun už ležel na zemi. Otočila jsem se k Taovi, to jak se tvářil mě překvapilo, koukal na mě jako na ducha.
,,SeolMi… ty jsi…" šeptal a zíral na něco za mnou.
Najednou jsem dostala ránu do zad, otočila jsem se. Baekhyun stál přímo přede mnou.
,,Sice nevím jak dlouho už ta křídla máš, ale určitě ne tak dlouho jako já." zařval na mě, když jsem si konečně uvědomila, že má zlatá křídla. (Takže já jsem jako anděl ?! … To snad ne! … a budu muset bojovat se svým ,tedy asi, bratrem?!)
,,SeolMi, nedělej to!" prosil za mnou Tao.
,, Promiň…" otočila jsem se na něj a usmála se.
Když jsem se zpět otočila k Baekhyunovi, už byl asi metr ode mně. Jeho útok jsem vykryla celkem snadno, ale ty další byli pořád těžší a těžší. Zrychloval pořád víc a já už pomalu přestávala stíhat. Najednou se zastavil a koukal mi do očí.
,,To jsi je probudila teď, nebo jsi tak neschopná ?" začal se smát. Nafoukla jsem se a využila toho, že se tak směje,abych na něj mohla zaútočit. Naneštěstí se tomu vyhnul, ale od toho útoku jsem si víc věřila. Zrychlovala jsem a najednou on nestíhal mě. Trefila jsem ho do ramene a on se zakymácel. Rychle jsem ho kopla to levé nohy a dala mu ránu do obličeje. Srazilo ho to na čtyři, zmizela mu křídla a přísahala bych, že mi v tu chvíli křídla vyrostla.
,,Tohle není konec, sestřičko… vrátím se pro tebe!" zvedl se a odešel.
,,Tao, jsi v pořádku?!" obrátila jsem se na něj hned, jako zavřel dveře.
,, Jo...jsem… SeolMi, ty jsi zlatá."usmál se a objal mě, tak silně, že se mi špatně dýchalo.
Po chvíli jsem si uvědomila, že by tam někde měl být i Sehun.
,,Ještě že Sehun šel nakoupit. Taky by ho pěkně zřídil." ulevilo se mi.
Najednou se otevřely dveře a Sehun vešel dovnitř.
,,Co se tu sakra stalo?!"křiknul, když se rozhlídnul. Tao se začal smát.
,, Nevidíš SeolMi?" ptal se ho mezi smíchem. To jak se zatvářil, když si uvědomil, že mám zlatá křídla mě rozesmálo.
,,Takže… hon na nevěstu může skončit? " zeptala jsem se a zvedla jedno obočí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama