Prosíme vás, abyste nekopírovali obsah blogu.

Bez souhlasu autorů

(Je to otázka vašeho vlastního bezpečí ;D )

Sweet or Danger - 10. Chyběla jsi mi ...

28. června 2016 v 22:02 | Elvírka

Sweet or Danger

10. Chyběla jsi mi...




Stojím v té dlouhé frontě a nervózně přešlapuju na místě. Tolik už chci být uvnitř a konečně ho zase vidět. Najednou jsem postřehla, že se fronta začala konečně posouvat dopředu.

(No konečně! Už jsem si myslela, že mi tu upadnou nohy.) K mému překvapení fronta postupovala velice rychle a ja byla kounečně uvnitř. Našla jsem svoje sedadlo a posadila se.

Nohou sem začala poklepávat a najednou jsem ucítila, že i ta židle je mi malá. Pořád jsem se vrtěla, byla jsem najednou tak nervózní, že jsem prostě nemohla v klidu jen tak sedět na místě. (Sakra! Jsem nervóznější víc než když jsem je měla vidět poprvé! Proč? Vždyť teď je to jiné, oni si mě ani nevšimnou. Tak se konečně uklidni holka!) Moc mi nepomáhalo ani to, že kolem mě seděli samé holky co byly nervózní stejně jako já.

Konečně jsem se dočkala a světla nad hledištěm se postupně zhasínala. V sále zavládla naprostá tma, fanynky propadly naprosté hysterii a já cítila husí kůži po celém svém těle.

Najednou se rozsvítil světla na pódiu zároveň s hudbou, která začala v tu chvíli hrát.

Kluci už stáli na nastoupení a začali svůj comeback, nemohla jsem z nich spustit oči.

Byli naprosto dokonalí, každý jejich pohyb byl naprosto nezchybný.

(Tolik jste dřeli kluci, tolik jste trpěli než jste mohli vystoupit. Jste úžasní!)

Všichni se v eufórii postavili a ječeli, mě to bylo úplně jedno. Můj pohled se už soustředil jen a jen na Taeho. Byl ještě hezčí než jsem si ho pamatovala. Bylo to vůbec možné? Oči se mi zaplnili slzami z radosti, že ho zase konečně vidím. Smála jsem se od ucha k uchu a pak se stalo něco na co asi nikdy nezapomenu. Taeho oči se dívali přímo do mých! Předtal tancovat a díval se se smíchem jen a jen na mě. Pak se ale rychle vzpamatoval a pokračoval.

Musela jsem v tu chvíli vypadat jako naprostý blázen, jako naprosto šťastný a tlemící se blázen.

"Vidělas ho? Díval se na mě! Určitě se mu líbím!" Chlubila se holka co stála vedle mě svojí kámošce. V tu chvíli jsem jí přála alespoň tu malou iluzi, že se líbí svému idolu.

Sebrala jsem si věci a šla hledat, kudy se dostanu do zákulisí. Bohužel díky svému mlčení jsem se dostala jen k ochrance. Po půl hodině už jsem byla opravdu zoufalá. Pohledem jsem hledala někoho, kdo by mě poznal a potvrdil, že tam smím. (Proč já si nechávala průkaz z agentury v bytě?! Bože já jsem vážně tak pitomá!) Vytáhla jsem mobil, namačkala zprávu a podala ho chlapovi z ochranky.


Patřím k týmu co se stará o Bangtan Boys, zavolejte prosím manažera. On vám to potvrdí.

Chlap mi podal telefon zpátky a chvíli si mě měřil od hlavy až k patě, poté si jen povzdechnul a protočil oči.

"Hezkej pokus holka, víš kolik holek to tu takhle zkusilo? Ty před tebou se ale aspoň trochu snažili."

Zůstala jsem na něj nevěřícně zírat s otevřenou pusou. Naštvaně jsem se rozhlédla a začala mačkat zprávu jako zběsilá. Poslala jsem ji manažerovi a doufala, že má telefon u sebe.

Stála jsem tam dalších deset minut a trpěla posměvačné pohledy od těch ochranářských ignorantů co tam stáli. Konečně jsem slyšela dupot řítící se k nám.

"Co tu děláš?" Ptal se manažer, který vypadal na to, že před chvílí zaběhl nový světový rekord.

Jen jsem s úsměvem pokrčila ramena a šla k němu. Chlapi se na mě dívali s vyvalenýma očima a já úplně cítila, že jsem aspoň na tu chvíli aspoň o dva metry povyrostla.

"Kluci mají po vystoupení, takže za chvíli budele odjíždět. Nechceš počkat rovnou v autě?"

Kývla jsem na souhlas a tak mě zavedl rovnou k autu. Nasedla jsem a s úlevou jsem se zabořila do sedadla. Konečně chvilka klidu a hlavně ticha. Zavřela jsem oči a vnímala jen to ticho. V tu chvíli se otevřeli dveře a já se tak lekla až jsem nadskočila a praštila se hlavou o strop auta. Tae si naskočil a rychle za sebou zabouchnul.

"Kde ses tu vzala?" Ptal se překvapeně, zatím co já se držela za hlavu.

Nečekal na mou odpověď a vtiskl mi několik divokých polibků.

"Nečekal jsem tě tady." Rozhlédl se kolem jestli už nejdou ostatní a pokračoval.

"Nemáme moc času, za chvíli jsou tu i ostatní." Stiskl mi obě tváře a přitiskl se ke mě jak nejvíc jen mohl.

"Chyběla jsi mi... Strašně moc jsi mi chyběla."

Znovu se na mě vrhl a já se jeho náhlému milostnému útoku vůbec nebránila. Byl jako divoké zvíře co právě chytil svůj úlovek. Znovu jsem se cítila celá. Konečně jsem zase cítila teplo jeho těla. Celá jsem v jeho obětí rostála. Jeho polibky byly tak žhavé, že jsem ztratila jakékoliv zábrany. Stáhla jsem ho zpátky na sedadlo a vylezla mu na klín. Neušel mi jedo temný úsměv, zase se přede mnou změnil v tajemného Taeho. Vrhl se na mě ještě víc a já sotva popadala dech, ale v tu chvíli mi to bylo naprosto jedno. Zabořila jsem mu ruce do jeho krásných, jemných vlasů a užívala si jeho pozornost.

Jen na chvíli jsem pootevřela oči abych ho viděla z blízka. Jenže to už jsem viděla jak se k nám blíží několik postav. Hned jsem ho od sebe odtrhla a ukázala prstem ven.

"Sakra!" Rychle mě ze sebe schodil, přesedl si dopředu a dělal, že si hraje něco na mobilu.

To už ale manažer otevřel dveře a překvapeně sledoval Taeho.

"Nespletl sis auto?" Ptal se podezíravě.

Tae se rozhlížel po autě a pak se podíval na mě.

" Co? Ty jsi tu taky? Nespletla sis auto?"

"Ne ona! Ty seš ve špatném autě!!" Pokračoval naštvaně manažer, svěsil hlavu a rezignovaně si povzdechl.

" Jdi, jdi než se opravdu naštvu." Řekl už klidným hlasem.

Tae se smíchem rychle vyskočil z auta a běžel ke klukům.

Zadržovala jsem smích jak jen to šlo. Rychle jsem si upravila vlasy než si toho někdo všiml.

Konečně jsme byly všichni a jelo se. Myslela jsem, že jedeme zpátky do společnosti, ale nebylo to tak. Zvědavě jsem sledovala kam to vlastně jedeme a snažila se odposlouchat alespoň nějakou nápovědu. Konečně jsme zastavili u malého bistra u řeky Han.

Všichni jsme se nahrnuly do bistra jako hladové kobylky. Jen přinesli jídlo, všichni se na něj hladově vrhli. Všichni až na mě, neměla jsem hlad. Pořád jsem byla plná Taehových polibků.

Měla jsem ho plnou hlavu a jako by to nestačilo, tak si sedl hned naproti mě a snažil se mě nenápadně pozorovat. Nedalo se to vydržet, cítila jsem tu tíhu jeho pohledů. Začali se mi potit ruce a rty jsem měla suché jako bych týdny nepila.

Musela jsem ven, nadechnout se čerstvého vzduchu. Být dál z jeho dohledu, cítit aspoň n chvíli volnost a ne to šílené nutkání se na něj přede všemi vrhnout. Zvedla jsem se a šla rychle ven. Vyšla jsem ven a konečně jsem se volně nadechla.

Hned jsem za sebou ale uslyšela zvuk zavírajících se dveří. Chtěla jsem se otočit, ale to už stál přímo přede mnou. Stál tam s tím svým zářivě klučičím úsměvem a díval se přímo na mě.

"Ty nemáš hlad?"

(Mám, mám šílený hlad. Jenže hladovím po tvých rtech a né po jídle. Cos to se mnou udělal?)

"Měla by ses najíst. Nechci abys mi tu omdlela hlady." Pokračoval už s malou dávkou výčitek v hlase.

(Ach bože né..... Nechtěj to po mě, už tak se sotva držím. Nechtěj po mě, abych uspokojila svoje chuťové buňky a vrhla se tu na tebe.) Těžce jsem polkla a hltala jsem ho pohledem. Cítila jsem jak se v jeho přítomnosti celá potím. Jako bych byla v sauně ze které se nemůžu ven.

"Myslím, že už vím co chceš." Konastatoval s dost velkým pobavením. Přistoupil o krůček blíž a ztlumil hlas.

"Taky mám co dělat abych tě tu přede všema nezlíbal do bezvědomí. Snaž se to vydržet do zítra. Hmm?" V tu chvíli si tak klepaly kolena, že jsem se divila že mě vůbec udrží nad zemí.

Říkal to tak potichu a tak svůdně, že mě tím provokoval ještě víc. Otočil se a odešel zpátky do bistra. Nechal mě tam jen tak stát. Snažila jsem se dýchat zhluboka, jenže jsem na zádech zase cítila něčí pohled. Otočila jsem se s tím, že mu ten pohled rázně oplatím. Jenže ten se o něčem bavil s Jinem a v tu chvíli jsem si toho všimla.

Kookie se na mě zamyšleně díval ale jak si všiml mého pohledu, tak se rychle otočil a dělal jakoby nic.

(Proč mě tak pozoruje? Ví snad o nás?) Hlavou mi běželo tolik věcí, ale ani trochu by mě nenapadlo, co pro mě bude právě Kookie zanedlouho znamenat....
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama