Prosíme vás, abyste nekopírovali obsah blogu.

Bez souhlasu autorů

(Je to otázka vašeho vlastního bezpečí ;D )

Termix

27. července 2016 v 0:06 | Jane xD

Život v termixu

"Uvědom si, že tady nejsi v metrixu,"
"Ani v termixu," (smích)
"To není vtipné," pohled ksichtícího se člověka jsem uměla mistrně.
"Dobře, OK, ale…,"
"Ne!"
"Fajn, ale až přijdeš s brekem, tak za mnou nechoď," řekl naštvaně.
"Nebudu, nepudu!"
Ticho v celé místnosti prolomil až mobil, který začal zvonit.
"Halooo?!"
"No dobře, co se děje, jo ok tak fajn, budem tam. Jo dam pozor, jo obleču se, jo dam pozor i na ostatní. Jooo, jooo měj se. Ahoj, jo jasny čau, čau. Ahoj"
"Máma?"
"Táta?"
"Nííjo z Termixu?" (smích) pohled všech se zastavil na smějícím se Chanovi…
"Chane?! Co máš s tím Termixem aa?" zeptal se Baek.
"No, prostě.,"
Přátelé a lásky, to co vás drží při životě. Brečíte, smějete se a překonáváte s nimi překážky, ať jsou, jaké jsou. Můj mini příběh je o mě, ego up, přátelích z Korei v které vyrůstám a zamilovanosti do jednoho z kamarádů. Jako správný příběh se musí vše zamotat potom rozuzlit a nakonec vše dobře dopadne. Začátek má být… Jaký má být začátek, když jsem ho ani nedokázala pořádně napsat. No, prostě. Dokonalý příběh s klukama, jednorožcama a perpetum mobile, který je beztak špatně napsaný.
"Jas? si v pohodě?" zeptal se mne Baek a chvilku na mne koukal.
"Naprosto, jen jsem si.. ale vlasně nic, vše OK," uvedla jsme vše na pravou míru, tak že jsem opět nic nevysvětlila. To kluci znali, klasika.
"Dobře, mamka Laye volala, že jsou v Korei. Pozvali nás na jídlo," oznámil mi Chan
"Tak to je super, já mezi tím alespoň uklidím dům," řekla jsem.
"Máš jít s námi," z ničeho nic se ozval Lay.
"Ale..,"
"Žádné výmluvy obleč se a vyrázíme," řekl důrazně a šel do svého pokoje.
Setkat se s rodiči cizího člověka je vždy sebevražda. Sedíte, všichni na vás hledí a ptají se vás na věci typu a jak dlouho se znáte, kolik to je a ty nejsi asiatka.. Popřípadě vam vypraví o tom jak vás vždy chtěli poznat, jak toho o vás mnoho slyšeli. Na závěr přijde děctví toho u koho jste a o tom jak málo jíte. Loučíte se s těma lidma asi 10 minut a konečně můžete vypadnout domů.
"Chci si vzít jen mikinu, kdyby byla potom zima," oznámila jsem.

"Já ti vemu svoji," řekl Chan, než jsem stihla cokoliv říct, byli jsme na cestě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama