Prosíme vás, abyste nekopírovali obsah blogu.

Bez souhlasu autorů

(Je to otázka vašeho vlastního bezpečí ;D )

You are my Lord 1.kpt.

26. července 2016 v 22:26 | Whalie~











Jsem šťastný? Jaký je to pocit být šťastný? Je to pocit, který právě prožívám? Jak to mám poznat ?
Choi Junhong(Zelo)

Každý den je o mě pečováno jako o někoho z modré krve. Proč? To já sám nevím. Je zvláštní jak se život dokáže proměnit jen díky jednomu člověku. Ještě před pár lety jsem byl opuštěný kluk, sirotek abych byl přesnější. Živil jsem se vším možným. Vším co mi bylo nabídnuto. Bral jsem vše možné jen, abych mohl dostat kousek chleba. Když kolem mě lidé procházeli, koukali se na mě jako na špínu, někdy se na mě ani nepodívali, protože mě vidět nechtěli. Přišel den, kdy došlo i na vydělávání tou nejhorší činností, prostitucí. Bylo mi 15, samozřejmě ty lidé co si objednávali mé služby, nevěděli kolik mi doopravdy je. Je pravda, že jsem díky této "práci" měl co jíst, ale teprve tehdy jsem si uvědomil, jak je někdy hezké být neviditelný pro ostatní. Každý den jsem se cítil jako prázdná nádoba. Jako jen pouhý nástroj. Cítil jsem se vlastně někdy jinak? To nevím. Vzpomínky na dobu kdy jsem měl své rodiče po svém boku, nemám. Ztratil jsem je. Pamatuji si vše až od jejich pohřbu a od doby kdy se mě všichni příbuzní zřekli. Proč? Protože oba mí rodiče byli vyděděnci jejich rodin. Obě dvě rodiny byly konkurenční firmy. Prakticky se nenáviděli. Oni byly hlavní dědicové a zamilovali se. A měli mě. Nechtěného potomka obou rodin. Dítě co by nějakou náhodou klidně mohlo převzít obchod obou firem. Ale tím, že mě celá má takzvaná "rodina" zavrhla a mí rodiče, kteří byli jediné přímé spojení s těmito firmami "náhodou" zemřeli při autonehodě, byla moje existence v jejich světě vymazána. Tenhle příběh je smutný, že? Ha….Tehdy když mi to vysvětloval pán ze sirotčince, to že jsem nechtěné dítě, jsem tento příběh bral spíše jako pohádku. Až s časem jsem si pomalu uvědomoval pravdivost každičkého slova v tomto bolestném příběhu. Ale tohle vše se mělo jednoho dne změnit díky tomuto muži, mému zachránci? Pánovi? Původně zákazníka, pro mě dalšího uživatele mých služeb, člověka, který mi dá mou odměnu ve formě peněz, který mi zaplatí dnešní večeři. Ten den se vše změnilo. Můj malinkatý svět, plný bolesti, utrpení a smutku, který byl vždy viděn černobíle, se začal měnit. Začal dostávat barvy a s upřímností druhé osoby jsem mohl pomalu začít prozkoumávat svět, kdy starosti mohou být i součástí těch vřelých pocitů, kdy důvěra v druhého člověka se vyplatí, a kde někdo stojí o to, abych mohl vyjádřit, co cítím.
Bylo léto, hrozné vedro. Ten den jsem měl narvaný den klienty, ale večer jsem měl volný. Proto jsem se po svém posledním klientu osprchoval, hodil na sebe nátělník a kraťasy a vydal se do obchodu. Ale díky tomu hroznému vedru jsem se cítil jak vyždímaný, byl jsem slabí, připadalo mi, že se každou chvílí zlomím. Už jsem se vracel z obchodu, koupil jsem si zmrzlinu, abych zahnal mdloby. Když už jsem si chystal klíče, uviděl jsem před hlavním vchodem do našeho paneláku tajemnou postavu, nevěnoval jsem tomu moc velkou pozornost, ale čím víc jsem se přibližoval, tím víc mě ta osoba zajímala. Když jsem se přibližoval, začal jsem si prohlížet tajemnou postavu, měla černý přiléhavý nátělník, ze kterého vykukovala bledá pokožka a na hrudi, která byla částečně odkrytá, bylo vidět kousek tetování. Od pasu dolů byly vidět už jen červené volné kraťasy. Jeho tělo bylo vypracované, nějaký vymahač dluhů? Pomyslel jsem si. Ale jakmile jsem se dostal zrakem k jeho obličeji, uviděl jsem jeho upřený pohled na mě. Lekl jsem se, nevěděl jsem co se děje a než jsem se nadál, tajemná osoba promluvila: "Ty jsi Choi Junhong?". Ztuhnul jsem, asi strachem. "Neboj se ,nechci ti ublížit. Jsem tu na jedno doporučení." Pověděla tajemná osoba se svým až děsivě hlubokým hlasem. V tu chvíli mi došlo, že by to mohl být další klient. Často se stává, že klient doporučí moje služby nějakému
svému kamarádovi. V tu chvíli jsem si trochu oddechl. "Ano jsem Choi Junhong, asi by bylo lepší kdybychom ty záležitosti vyřešili nah…ho..ř..e….Hmmmm…." od té chvíle vše kolem mě zčernalo a já si nic nepamatuji.
Byly asi dvě hodiny ráno, když jsem otevřel svoje oči a ležel ve své posteli. Cítil jsem se jako přejetý parním válcem. Hned jak jsem přišel ke smyslům, začal jsem přemýšlet nad tím, co se včera stalo, tajemná osoba! Kam šel? Jak jsem se sem dostal? V tu chvíli se zjevil ve dveřích mé ložnice: "Co tě to napadlo? Takhle se zanedbat! Vždyť si omdlel únavou! To se o tebe nikdo nestará? A kde máš příbuzné? Rodiče ti přeci měli nechat kontakt na mě, proč si tedy nezavolal? "
Huh? Co to mele, kdo to je, vždyť ani neznám jeho jméno, vlastně jsem ho nikdy v životě neviděl, jak ví o mých rodičích? A proč na mě křičí?-Smršť otázek se proháněla v mé hlavě.
"Měl jsem o tebe strach, když jsi omdlel před těmi dveřmi! Omlouvám se, že jsem se ti sem tak vloupal, ale nemohl jsem tě tam přece nechat a můj domov byl daleko, navíc jsi měl klíče už v ruce. Měl jsem štěstí, že si na klíčích měl napsáno číslo tvého bytu. Ulevilo se mi, že ses vzbudil! "přibližoval se a už pomalu zmírňoval hlasitost svého hlubokého hlasu.
Tak počkat, nestará se nějak moc na obyčejného klienta? Co je zač? Většinou si své bývalé klienty nebo vztahy pamatuji. Ale hlavně nikdy se nikomu nesvěřuji se svými rodiči!
Lekl jsem se, když si přisedl ke mně na postel. Koukal jsem na něj jako kdybych byl pořád mimo vědomí a tak jsem ze sebe dostal pár vět. "Já…já se omlouvám…., ale mohu se zeptat, kdo jste? Pochopil jsem, že jste tu za mnou kvůli mým sexuálním službám. Musíte se hodně zlobit, že jsem vám přidělal tolik starostí! Děkuji, že jste se o mě postaral!"
V tu chvíli na mě vyvalil oči a vypadalo to jako by každou chvíli měl vypustit duši. "Tak počkat….sexuální služby? Kdo jsem? Tady se děje něco hodně špatně! Já jsem Bang Yongguk! Jak je možné že si mě nepamatuješ? Je pravda, že jsem odešel ještě před smrtí tvých rodičů a na pohřbu jsem taky nebyl. Byl jsem tehdy v USA. Ale žil jsem s tebou a tvými rodiči do tvých sedmi let. Tvoji rodiče se o mě starali. Byly má náhradní rodina, dokud si mě neadoptovala ta rodina z USA. A taky je pravda že už je trochu pozdě, ale mrzí mě, co se stalo s tvými rodiči. I moje rodina se to dozvěděla teprve nedávno, proto jsem přijel až tak pozdě. Ale proč si mi nezavolal! Když se to stalo, měl si mě ihned kontaktovat! Tví rodiče mi slíbili, že ti ihned pořídí telefon, abys mi mohl zavolat. Tehdy mi říkali, že až vyrostu, kdyby se s nimi něco stalo, jsem jediný, na koho se můžeš spolehnout. Nechápal jsem proč, máš dost příbuzných ne? Můžeš mi tedy vysvětlit, co tohle vše má znamenat? "
Oněměl jsem. Co?!? Co to právě řekl? Žil s námi? Znal mé rodiče? Někdo na koho se můžu spolehnout? Co je to za nesmysl? Jak ví, že jsem ta správná osoba!
"A není možné, že si mě s někým pletete? Sice příběh, který tu vyprávíte je dost podobný tomu mému, ale opravdu si nepamatuji někoho jako vy z mého dětství!"
"Jak si mě mohl zapomenout, žili jsme jako bráchové! Samozřejmě že jsem tě poznal, máš pořád tu stejnou pihu za levým uchem, ale to jsem zahlédl, až když jsem tě nesl sem nahoru. A navíc Mám tvou fotku. Nebo spíš fotku nás dvou. Sice ti na ní je asi 7 let ale skoro vůbec ses nezměnil."
V tu chvíli mi přistála lehce fotografie dvou dětí. Nevěděl jsem co dělat jak reagovat. To dítě na fotce jsem byl já a očividně ten muž co stojí přede mnou. V tu chvíli jsem už ale nevěděl jak své pocity držet na uzdě. Jak si tě asi mám pamatovat? Nezvládl jsem se udržet a vybuchl jsem.
"Tak poslyš, já si nic ze svého dětství nepamatuji. Ztratil jsem vzpomínky. Vše co se událo před pohřbem mých rodičů, je pro mě jedna velká záhada! Co mám pak asi říct neznámé tváři, jako jsi ty? Neznám tě, nepamatuji si tě, bohužel. A to že mám dost příbuzných to je asi pravda, jsme možná spojeni nějakým kouskem mé DNA. Vlastně i díky tomu, že mám kousek krve z otcových a kousek z matčiny rodiny, žádné příbuzné nemám. Vzdali si mě. Proč? Protože se báli, že bych mohl chtít víc! Proto jsem skončil v očích všech lidí jako špína, lůza, spodina, odpad! A teď? Jsem pouhý nástroj pro uspokojení sexuálních tužeb starých mužů! To je to co se tu teď děje! A ty mi chceš teď vykládat, že jsi nějaký člověk, na kterého se mám spolehnout, člověk který mi byl dřív bratrem? Zbláznil si se ? Myslíš, že ti jen tak vpadnu do náručí řeknu věřím ti !?"
Bylo ticho, zbyly jen naše vyděšené výrazy……až po půl hodině ticha promluvil: "Tohle je zlé. Zklamal jsem tebe i tvé rodiče v nebi. Co jsem to provedl. Ale já to tak nenechám! Od teď už nebudeš sám, od teď se o vše postarám! A to ve všem! Zařídím ti oblečení, jídlo domov, vzdělání! Budu tvou novou rodinou. Vím, zní to bláznivě a k neuvěření, ale prosím pojď se mnou do mého domu! Opravdu se o tebe postarám, vše ti vynahradím!"
"A co mi chceš vynahrazovat? To už nejde vynahradit. Vše co jsem prožil, nejde vymazat, nejde to změnit! Ha myslíš, že tohle já potřebuju! Celý život jsem žil na nejnižší úrovni a na tohle mě opravdu neutáhneš, tomuhle já už nevěřím!"
"Máš pravdu. Ve všem. Já si nezasloužím tvou důvěru. Prozatím ne! A moc dobře vím, že to co se stalo, nevymažu. Nedá se to vymazat. Proto ale věřím v to, že tam někde v hloubi tvé duše zbyly i ty zážitky z dob kdy jsme všichni byly spolu, já a ty. A hlavně ty a tví rodiče. Nebudu moct být schopný odstranit tvé strašné zážitky. Ale udělám vše pro to, abych dostal zpět tvé vzpomínky z těch dobrých dob! A donutím všechny ty strašné vzpomínky se skrýt a to tím, že ti dám nové, lepší zážitky. Vřelé, teplé a milující pocity! Nikdy tě nenechám samotného! Vždy tu budu s tebou od teď navždy!" V tu chvíli si mě přitáhl k sobě. Začala mi stékat slza po tváři. AU….Co to bylo Takový divný pálivý pocit. Ale z nějakého důvodu jsem přijmul nabídku. Možná proto že jsem si myslel, že už nic horšího zažít nemůžu.

Od té doby jsem svěřil veškerou svou existenci do rukou chlápka, kterého jsem potkal před pár hodinami. Bláznovství. Líp bych to nepopsal. Nebudete tomu věřit, ale byl to právě ten palčiví páliví pocit v mé hrudi, který mě donutil začít si budovat důvěru k tomuto muži.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 3. srpna 2016 v 22:44 | Reagovat

To bylo moc hezké.

2 vettany2 vettany2 | 17. září 2016 v 1:29 | Reagovat

To byli krásný... Bude další díl?

3 Whalie Whalie | 30. září 2016 v 5:23 | Reagovat

[2]: Ano bude... Bohužel jsem teď trošku ve skluzu kvůli škole ale další díl určitě bude :)

4 Whalie Whalie | 30. září 2016 v 5:24 | Reagovat

Děkuji mockrát za příjemné ohlasy jsem velmi vděčná 🐼

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama