Prosíme vás, abyste nekopírovali obsah blogu.

Bez souhlasu autorů

(Je to otázka vašeho vlastního bezpečí ;D )

Sweet or Danger - 13. Odhalení!

19. října 2016 v 20:13 | Elvírka

Sweet or Danger

13. Odhalení!


S pohledem na hodinky však moje procházka skončila. (Sakra! Už jsem tam měla dávno být!)

Stopla jsem si taxi a za deset minut už jsem stála před budovou, v níž měli kluci autogramiádu. Na nic jsem nečekala a šla jsem rovnou dovnitř. Vešla jsem do sálu a hned jsem je viděla. Byl na ně tak hezký pohled, sledovat je z druhého konce místnosti aníž by o mě věděli. Všichni se naplno věnovali fanynkám jak nejlíp mohli.

Můj pohled zvědavě sklouzl k Taemu. Na první pohled se choval jako ostatní, šla jsem pomalu dopředu k ostatním. Chtěla jsem se zapojit do práce ale pak přišla na řadu další fanynka.

Nejdřív jsem tomu nevěnovala pozornost, ale jak jsem šla pomalu blíž a blíž...

Srdce se mi začalo zrychlovat. Zachvátili mě najednou divné pocity, takové jsem předtím neměla. Co to bylo? Nedůvěra? Podezíravost nebo vztek?

Zdálo se mi, že jí věnuje víc pozornosti než je třeba. Celou dobu jí držel za ruku, nespustil z ní oči. Krev se ve mě začínala vařit. Naštvaně jsem sevřela ruku v pěst. Všechno vyvrcholilo ve chvíli, kdy jí ukázal na někoho z týmu a těšil se jako puberťák.

(Co to mělo sakra znamenat?! )

V tu samou chvíli:

"Hele, Seol Hee se vrátila." Šťouchl Jin do Jimina.

"No konečně, už jsem se začínal bát jestli se jí něco nastalo." Šeptl Jinovi potichu aby to neslyšela některá z fanynek.

"To jo, ale kam to kouká? Sakra! Už zase!" Sykl Jin podrážděně.

"Co je?" Nechápal Jimin, ale jen do chvíle než se podíval na Taeho a fanynku.

"To je blbec! To si vážně nedá pokoj? Tohle už je trochu moc." Naštval se Jimin a chtěl se zvednout. Jin si toho ale všiml a hned ho stáhl zpátky na místo.

"Neblbni! Zaprvé se rozhlédni kde vlastně seš, a za druhé to není naše starost." Snažil se ho Jin uklidnit. Jimin se podíval do obličeje Seol Hee, viděl jak je zmatená, ale netušil jak by jí mohl pomoct.



(To né, to si určitě jen něco namlouvám. Nesmím myslet na blbosti a musím jít něco dělat.)

Sebrala jsem se a šla jsem dozadu za manažerem.

"No sláva, pomalu jsme si začínaly myslet, že se něco stalo. Všechno v pořádku?"

Přikývla jsem. Odložila jsem si věci a chystala jsem se jít pomoct ostatním s ukládáním dárečků od fanoušků.

"Počkej, kam jsi vyrazila?"

Ukázala jsem směrem dopředu, ale manažer mě hned zarazil.

"Není třeba, všchno zvládáme. Jestli chceš tak jdi domů, nebo tu jen počkej a my tě potom cestou domů zavezeme."

Jen jsem zklamaně znovu přikývla a posadila se na volnou židli v místnosti.

Po půl hodině konečně přišli kluci. Všichni samozřejmě vysmátí. Kookie s manažerem se hned zase vypařili. Čekala jsem kdy se ve dveřích oběví i Taehyung, ale nepřišel.

(Kde se zasekl?) Jen jsem nad tím nechápavě pokrčila rameny. Nemohlo za tím být přece něco, co by mě mohlo rozhodit ne?

(Třeba si jen potřeboval odskočit, nebo něco řeší. Co já vím.) Zároveň jsem se ale všimla divného pohledu Jina a Jimina. Usmála jsem se na ně, oni se mi úsměv snažili oplatit.

Jenže něco bylo špatně. Usmívali se jen jejich rty, ale oči mi připomínali spís soucit, nebo dokonce beznaděj. Zadívala jsem se na Jimina, jako by se mi tím pohledem snažil něco říct.

Z jeho pohledu mě až píchlo u srdce, to přece nemohlo být jen tak.

Najednou mi to došlo.

(Kde je Taehyung? Ještě tu není? Počkat!....... A kde je..... kde je ten.... ten asistent na kterého předtím ukazoval fanynce?!) Rozhlédla jsem se po místnosti, zadívala jsem se znovu na dveře a pak jsem se pomalu otočila k Jiminovi.

Ten si jen povzdechl a připadalo mi, že přikývl. Nevím jestli přikývl doopravdy, nebo jestli to v ten moment byla jen moje představivost. Ale hned v další chvíli jsem vyletěla ze dveří a řítila se chodbou. Sama jsem nevěděla kde by mohl být, nebo co by mi vlastně napovědělo co mám hledat. Ale pak... Najednou...

"Je tam?"

"Jasně, už tam čeká."

Nahlédla jsem za roh a viděla Taeho s asistentem. Oba se usmívali, Tae svíral v ruce kliku ode dveří u kterých stáli.

"Fajn, jdi za ostatními. Víš co máš dělat, viď?"

"Jasně, neboj Seol Hee ohlídám." Prohodil s ironickým úšklebkem a poplácal Taeho po rameni. Hned na to se vydal zpět za ostatními. Viděla jsem jak Taehyung potichu vklouzl do dveří a opatrně za sebou zavřel.

(Co má tohle znamenat?! To přece není tak jak to vypadá! Určitě to tak není!)

Nechtěla jsem tomu věřit, přesto mě užírala nedůvěra a zklamání. Něco uvnitř mi říkalo, že dál už ze sebe blbce dělat nemůžu. Nohy mě nesly k těm dveřím za kterými se skrýval Taehyung. Sevřela jsem kliku, ale bála se s ní pohnout. Nechtěla jsem vidět to co tam mohlo být. Chtěla jsem věřit v jeho nevinu, v jeho sliby a jeho lásku.

(Tak už ty dveře otavři! Máš pravdu přímo před sebou a budeš před tím zavírat oči?! Dělej!)

Tahle slova mi projela hlavou, když jsem chtěla odejít. Jenže moje nedůvěra byla silnější než já.Konečně jsem sebrala všechnu odvahu co jsem měla a otevřela dveře...

V místnosti byla tma. Jediné světlo které vedlo bylo z chodby ve které jsem stála.

To slabé světlo úplně stačilo na to, abych viděla to čemu jsem se tolik bála uvěřit.

Svíral jí v náručí, líbali se, smáli se.... (Je to pravda... Bože... Je to pravda!)

Bylo to jako noční můra ze které se nemůžu vzbudit. Stála jsem tam a sledovala celé to nechutné divadýlko. Taehyung si zrovna svlékl tričko. Už to zacházelo příliš daleko, chtěla jsem ty dveře zase zavřít a zmizet. Ježe jsem se nebyla schopná pohnout ani o milimetr.

Taehyung si mě konečně všiml. Oči se mi zaplnili slzami, doufala jsem... v co jsem vlastn doufala? Rozhodně né v to, co udělal.

Došel až za mnou ke dveřím, sundal mou ruku z kliky a zavřel za nimi dveře. Pak už jsem jen uslyšela cvaknutí zámku na druhé straně.

Moje srdce zavalila obrovská tíha. Taková tíha, že jsem nemohla pořádně dýchat. Nohy už mě dál nemohli udržet. Rezignovaně jsem padla na zem a nechala dopadat slzy na podlahu. Nebrečekla jsen, nechtěla jsem aby mě slyšel. Přesto mi nešlo ty slzy zastavit.

(Jak jsem mohla být tak slepá před tím vším. Všechno co mi říkal, pokaždé když mě hladil, líbal... Všechno to byla jen lež. Byla jsem jen jedna z mnoha. Jak mi to jen mohl udělat?

Jak?!)

Seděla jsem tam samotná na studené podlaze a snažila se vstřebat svoje vlastní pocity.



Mezitím u BTS:

"Kde jsi byl tak dlouho?" Ptal se Suga asistenta, který právě dorazil do místnosti.

"Jen jsem musel něco zařídit." Usmál se na Sugu a dělal jako by nic.

Chvíli se rozhlížel po místnosti. Pomalu začínal být nervózní a tak se zeptal.

"Kde je Seol Hee? Něco bych od ní potřeboval." Snažil se nenápadně.

Nikdo se neozval, jen Jimin s Jinem ho nenápadně pozorovali. Asistent vypadal čím dál víc nervózní a tak vstal a chtěl jít překontrolovat chodbu, kde byl Taehyung.

To už ale stál Jimin u něj a zastoupil mu cestu.

"Kampak se chystáš?"

Nervózně si projel vlasy a nahodil úsměv.

"Něco jsem si zapoměl." Znovu se pokusil odejít, ale Jimin ho odstrčil zpátky.

"Řekni mi kde to je! A varuju tě, jestli tam najdu Seol Hee, tak jsi bez práce!" Vyjel Jimin najednou. Asistent sklopil hlavu, věděl moc dobře, že hra na schovávanou skončila.

"Ty dveře vzadu, hned vedle skladu."

Jimin a Jin vyrazili ze dveří a pospíchali na místo kde jak už tušili byla Seol Hee.

Oba se zastavili, viděli ji sedět na zemi schoulenou s oblečejem ve dlaních. Na zlomek vteřiny se po sobě podívali a pak šli opatrně k ní.

"Jsi v pořádku?" Uslyšela jsem něčí hlas. Bylo mi v tu chvíli úplně jedno kdo to je. Bylo mi jedno co po mě chce. Všechno mi to bylo jedno.

Ucítila jsem něčí pohlazení na mých vlasech.

"No ták, to bude zase dobré. Ukaž, pomůžeme ti vstát. Přece tu nebudeš takhle sedět až půjdou ven."

Ucítila jsem na sobě něčí ruce, chytli mě a pomohli mi se postavit. Konečně jsem se na ně podívala. Byli tam Jimin a Jin.(Kde se tu vzali? Jak věděli kde jsem?) Znovu jsem se podívala na zamčené dveře.

"Nedívej se tam, pojď... Půjdeme." Přestala jsem vnímat kam mě nohy nesou, nevnímala jsem už ani jejich hlasy. Hlavou mi běželo tolik myšlenek, že jsem nemohla vnímat nic jiného.

Promě tím okamžikem všechno zkončilo. Dovedli mě do místnosti a posadili mě na nejbližší židli. Cítila jsem na sobě pozornost všech v místnosti. Nemohla jsem to vydržet a tak jsem si vzala tašku, bundu a šla jsem pryč.

"Kam jdeš? Nemůžeš jít domů sama v tomhle stavu." Namitl Jimin a stoupl si do dveří.

Stoupla jsem si před něj a zvedla jsem hlavu. Můj pohled nebyl výhružný, naštvaný nebo zklamaný. Nezbylo v něm naprosto nic. Nedokázala jsem už cokoliv cítit.

"Je mi jedno jak se díváš, nepustím tě takhle pryč." Oznámil mi rozhodně.

"TY!... VY! VY VŠICHNI JSTE TO VĚDĚLI A NIC JSTE MI NEŘEKLI! NECHALI JSTE TAEHO SE MNOU HRÁT ŠPINAVOU HRU! VŠICHNI JSTE VĚDĚLI JAK TO DPOPADNE, TAK SI TU TEĎ NEHRAJTE NA TO, ŽE VÁM NA MĚ NĚJAK ZÁLEŽÍ!!!"

Všichni zůstali stát jako opaření s otevřenou pusou, včetně Jimina.

Prošla jsem s nezájmem kolem něj a přitom jsem ho strčila do ramene. Chytil se za něj a díval se za mnou. Já už se ale soustředila jen a jen na to, abych byla co nejdřív pryč. Pryč od těch lhářů a kompliců.

V místnosti zavládlo naprosté ticho. Nikdo neměl co říct dokud se neozval J Hope.

"Má pravdu. Nikdo z nás jí nic neřekl. Je to hlavně naše vina." Řekl zklamaným hlasem.

"Já jsem mu říkal ať si s ní nic nezačíná! Proč mě zase neposlechl!" Bouchnul Jin naštvaně do stolu.

V tu chvíli se vrátil JungKook s manažerem.

"Co je? Stalo se něco?" Zeptal se manažer, když si s JungKookem prohlíželi ostatní.

"Manažere máme vás rádi, ale tohle je mezi námi."

"Aha... No, za patnáct minut odjíždíme. Budu venku kdyby něco." Odešel a zavřel za sebou.

"Co se dějě?" Nechápal JungKook.

"Už to ví, přišla na to." Přistoupil k němu Suga, ale JungKook nechápal.

"Seol Hee... Přistihla Taeho." Vysvětlil mu nakonec.

JungKook se chytil za hlavu.

"Kde je? Kde je Seol Hee teď?" Ptal se vyděšeně.

"Odešla." Povzdechl si Jimin.

Právě v tu chvíli se zase otevřeli dveře a v nich stál Taehyung.

Jimin ho vtáhl dovnitř a zabouchl.

"Co je?" Taehyung dělal, že nechápe co se dějě. Na to bylo ale příliš pozdě.

JungKook šel přímo k němu, ale J Hope ho chytil a pevně ho stiskl.

"Ty blbče! Cos to udělal!" Dělil je od sebe jen kousek.

Taehyung si ale JungKooka nevšímal.

"Kde je Seol Hee teď?" Zeptal se Jimina.

"Odešla."

"Na něco jsem se tě ptal! Jak jsi to mohl udělat?! Slyšíš?!" Opakoval naštvaně JungKook, který se snažil dostat z J Hopova sevření.

"Tobě do toho nic není! Tohle je něco co si musím vyřešit já sám!" Zařval na něj Taehyung.

"HEJ!" Přerušil je Jimin.

"Seol Hee mluví."

Oznámil jim a oba se zarazili...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama