Prosíme vás, abyste nekopírovali obsah blogu.

Bez souhlasu autorů

(Je to otázka vašeho vlastního bezpečí ;D )

Sweet or Danger 16. SMS

16. listopadu 2016 v 20:03 | Elvírka

Sweet or Danger

16. SMS






Všichni se dívali jak za sebou Seol Hee s úsměvem zavírá dveře. Otočili se na Taeho a čekali nějaké vysvětlení.

"Co?!" Věnoval ostatním naštvaný pohled. Obzvlášť mu ležel v žaludku pohled JungKooka, který ho pohledem přímo vraždil.

"Co jsi jí řekl?!" Neudržel se JungKook nakonec.

"Já? (uchechtl se) Co je ti do toho?" Obořil se na něj Taehyung.

"Všechno! Okamžitě mi řekni cos jí nakecal!"

Taehyung se dál ironicky usmíval.

"Vážně to chceš vědět? Opravdu?" Podíval se mu do očí.

"Řekl jsem jí pravdu. Řekl jsem jí, že byla chyba si s ní něco začínat. Stačí?!"

Teď se mu ulevilo. Konečně ho s tím JungKook nebude otravovat a bude od něj pokoj. Pomyslel si Taehyung a chystal se odejít.

"Děláš si srandu?! To nemyslíš vážně!!" Jimin vyskočil ze židle a vrhl se přímo k Taemu.

Jen na poslední chvíli se Jinovi povedlo ho zastavit.

"Přestaň! Uklidni se!" Jin držel Jimina nejpevněji jak mohl a snažil se mu domluvit.

Taehyung na něj nechápavě vyvalil oči a o pár kroků od něj ustoupil.

"O co ti sakra jde? Co máš za problém?"

"Co mám za problém?.... Tebe! Jak jsi jí mohl něco takového vůbec říct?! Nic o ní nevíš! Vůbec nevíš čím si prošla než přišla sem. Tady začala mluvit! Kvůli tobě! A ty jí takhle uzemníš? Pro tebe nic neznamená?!" Dostal ze sebe všechnu zlost co se v něm v tu chvíli nahromadila. Taehyunga to úplně vykolejilo. Věděl, že JungKook k ní něco cítí, ale Jimin?

To mu prostě nedávalo smysl.

"Nic o ní nevím? A co ty? Ty o ní něco víš? Víš snad víc než já? NO?!"

"Jo! Jo to vim! Vim proč nemluvila! Vím proč se sesypala u toho piána! Vím až moc dobře proč nemluvila!" Dál na Taehyunga řval a snažil se vyprostit z Jinova sevření.

"Ona.... Ona ti to řekla?" Zakoktal se Taehyung.

"Ne.... Neřekla. Zaslechl jsem náhodou rozhovor mezi ředitelem a manažerem hned po té příhodě s piánem. Byla to náhoda." Přestal se snažit dostat se k Taemu. Hned na to Jinovo sevření povolilo.

"Co jsi slyšel?" Zajímal se JungKook.

Jimin sklopil hlavu a sesunul se zpátky na židli. Chvíli přemýšlel, jsetli jim to má vůbec říct, ale nakonec došel k názoru, že by to měli vědět. Hlavně Taehyung to podle něj měl vědět, snad doufal, že si pak uvědomí jakou chybu udělal.

"Ona... Ona chtěla zpívat. Strašně chtěla zpívat." Hlesl nakonec potichu.

"CO?!" Vyjedli všichni najednou.

Jimin konečně zvedl hlavu a s povzdechem se zadíval na Taehynga, který na něj valil oči.

"Jo, slyšíš dobře. Víš proč se tak složila kvůli tomu piánu?"

Taehyung zakroutil hlavou.

"Protože jí od mala na něj učil hrát její otec. Prý měla velký talent. Proto se zná s ředitelem.

Znal se s jejím otcem a snažil se jim pomoct, aby mohla Seol Hee zpívat. Jenže..."

Zarazil se.

"Jenže?" Opakoval po něm Suga netrpělivě.

"Jenže jednou večer jim ředitel volal, že si jí jedna společnost vybrala. Ale musela hned přijet, chtěli jí hned slyšet. Sedli s otcem do auta a jeli v dešti do té společnosti. Jenže dostali smyk a její otec při nehodě zemřel. Seol Hee byla dlouho v bezvědomí a když zjistila co se stalo.... Přestala mluvit, myslí si že její otec zemřel kvůli ní. Proto přestala mluvit, nesnáší svůj hlas."

Taehyung na ho ohromeně sledoval. Poté se podíval na zavřené dveře od studia, které před chvíli Seol Hee zavřela a odešla bůh ví kam.

"Až díky tobě začala mluvit! Zamilovala se do tebe a ty ses k ní zachval jako idiot! Jsi teď šťastnej?! Jak ti je?! Seš na sebe hrdej?!"

Taehyung nevěděl co na to má Jiminovi odpovědět. Jak se cítil?

Jak se asi mohl cítit... Byl v tu chvíli za idiota ne jen před ostatníma, ale hlavně sám před sebou.

"Proč jsi mi to neřekl dřív?!" Rozkřikl se na Jimina.

"A co by to vyřešilo?! Zachoval by ses jinak? Chodil by jsi s ní dal ze soucitu? Myslíš, že tohle by chtěla? Vaážně?!"

Taehyung na to nedokázal odpovědět, sám nevěděl jak by se zachoval kdyby to věděl.

Opravdu to mohlo něco změnit?

Zatímco se všichni dohatovali, JungKook stál na chodbě a sledoval přes okno odcházející Seol Hee.

Když odjeli do dormu, nikdo s Taehyungem nepromluvil ani slovo. Taehyng sebou plácl do postele a zíral do stropu. Musel myslet na to, co Seol Hee řekl.

"Vážně jsem zašel daleko. Nemusel jsem jí říkat takovou blbost." Vyčítal si nahlas a vztekle si prohrábl vlasy.

Další den ráno panovalo v dormu naprosté ticho. Nikomu nebylo do řeči, každý se staral sám o sebe až do chvíle, než dojeli do studia.

"Kde je Seol Hee?" Zeptal se Jimin manažera, když bylo už dost pozdě a ona stále nepřicházela.

"Noooo... Ona totiž...." Zakoktal se manažer.

"Nestalo se jí nic, že ne?" Polekal se Taehyung.

"To ne... Neměl jsem vám to dnes říkat, ale stejně se to dozvíte... Seol Hee odešla."

Kluci se zarazili.

"Jak odešla?" Nechápal JungKook.

"Oficiálně má dnes volno, ale ve skutečnosti podala včera výpověď. Víc bohužel nevím."

JungKook si hned vzpomněl jak ho Seol Hee včera zastavila před studiem.

(Já... Víš... Chci ti poděkovat. Právě teď jsi pro mě udělal víc, než kdokoliv za celou dobu co jsem tady. Vždycky budeš mít v mém srdci zvláštní místo.) Až teď mu došlo,proč mu to řekla.

"Tak proto." Hlesl nakonec nahlas.

"Co?" Podíval se na něj Jimin.

"Včera... Loučila se se mnou... Loučila se se mnou a já to nepoznal. Nevěděl jsem, že to myslí vážně." Složil hlavu do dlaní a ponořil se do svých myšlenek.

"Co budeme dělat? To jí vážně necháme jen tak odejít?" Zeptal se Suga a začal nervózně přecházet po místnosti.

Taehyung se na chvíli zamyslel, vyndal z kapsy telefon a začal psát.

"Ty jí píšeš?" Zeptal se ostře JungKook.

"Jo. Já to zavinil, tak já to taky napravím. Máš s tím snad problém?" Oplatil JungKookokovi naštvaný pohled. Ten si jen sedl na sedačku vedle J Hopa a dál to nijak nekomentoval.

(Co jí mám ale napsat? Nehodlám si před ní vylévat srdce s tím jak jsem to podělal. Na to prostě nejsem.) Chvíli přemýšlel a nakonec si řekl, že to vezme zpříma. Co by si měl taky vymýšlet.

Sledovala jsem displej telefonu a přemýšlela jestli tu zprávu nemám rovnou smazat.

Moje zvědavost mě ale přemohla a já zprávu rozklikla.

>Opravdu jsi odešla?<

>Ano.<

>Vrať se. Nemusíme před sebou utíkat. Tohle přece není nutné.<

>Budeme dělat, že se nic nestalo? Že mezi námi nic nebylo? Věřím, že tobě by to nedělalo problém. Jenže já to nedokážu. Nemůžu se na tebe ani podívat. Promiň. Vracim se domu, už mi nepiš.<

Poslala jsem poslední zprávu a smazala jeho číslo. Byla jsem ráda, že to respektoval a žádnou zprávu mi už neposlal. Konečně se mi povedlo usnout, vzbudil mě až řidič.

Rychle jsem si pozbírala věci a vysoukala jsem se z autobusu ven.

"Konečně doma." Ulevila jsem si nahlas a zamířila jsem pomalu domů. Cestou jsem pozorovala známá místa a s úsměvem jsem zjistila, že se tu vůbec nic nezměnilo.

Konečně jsem v dálce zahlédla náš dům. Jak ráda jsem ho viděla, už z té dálky jsem poznala svého mladšího brášku, který si hrál na dvorku s naším psem. Chvíli mi trvalo, než jsem k domu došla. Přece jen jsem sebou táhla docela těžkej kufr. Jenže to už mě zbystřila moje mamka, která zrovna vykoukla z okna.

"Seol Hee!!" Běžela ke mě.

"Kde se tu bereš? Nedala jsi předtím ani vědět, že přijedeš. Dostala jsi zase volno?"

"Ne, vracím se domů." Oči se mi zalily slzami.

"Ty... Ty... Ty mluvíš?" Zůstala stát na místě jako opařená.

"Pojď, doma mi všechno řekneš." Pomlohla mi s věcmi a šly jsme pomalu domů.

Jenže, mám jí vážně všechno říct? Mám jí říct, že jsem si našla kluka, že jsem se až po uši zamilovala a on mě celou tu dobu jen tahal za nos???
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama