Prosíme vás, abyste nekopírovali obsah blogu.

Bez souhlasu autorů

(Je to otázka vašeho vlastního bezpečí ;D )

Sweet or Danger 17. Cesta za Seol Hee

20. ledna 2017 v 19:31 | Elvírka

Sweet or Danger

17. Cesta za Seol Hee


Taehyung seděl zabořený v sedačce a čekal.Každou chvíli se díval na displej, jestli mu náhodou konečně nepřišla zpráva. Dává si pěkně na čas. Pomyslel si a dál svíral mobil v ruce.

Připadalo mu, jako by to trvalo celou věčnost než ta zpráva příjde. Třeba mi vůbec neodepíše. Třeba tu zprávu rovnou smaže a vykašle se na mě. Ale no táááák, jesnou už mi odepsala, tak mi určitě odepíše i teď. Vrátí se, když jsem jí to napsal. Určitě se hned vrátí.
Konečně mu mobil oznámil příchozí zprávu. Hned na ni klikl a četl ji několikrát po sobě. Znovu a znovu, jako by nechápal, co se v ní vlastně píše.

>Budeme dělat, že se nic nestalo? Že mezi námi nic nebylo? Věřím, že tobě by to nedělalo problém. Jenže já to nedokážu. Nemůžu se na tebe ani podívat. Promiň. Vracim se domu, už mi nepiš.<

Hlavu nechal rezignovaně padnout na opěradlo sedačky a dál sledoval displej svého telefonu.

"To je konec. Je po všem." Pronesl nakonec do místnosti.

Všichni se na něj ohlédli, ale nikdo se ho přímo nezeptal.

"Teď mi napsala...Ona... Nevrátí se, už je na cestě domů. Je po všem."

Naštvaně se nadzvedl a hodil mobil proti zdi. Byl vzteky bez sebe. V ten samý moment se JungKook zvedl ze sedačky a vyběhl z místnosti jako smyslů zbavený.

"Kam tak vyrazil?" Divil se J-Hope a podíval se po ostatních, kteří měli stejně jako on vůbec nechápali. Taehyung zvedl hlavu,naštvaně podíval se na otevřené dveře ze kterých JungKook právě vyběhl a skřivil rty do ironického úšklebku.

"Jde za ní." Procedil mezi zuby.

"Jde? Podle mě spíš vystřelil." Konstatoval s lehkým úsměvem Jin.


Co si sakra myslí že dělá? Opravdu si myslí, že ho za ní nechám jen tak běžet?! Jeho?!

Zaťal ruce v pěst, zvedl se a zamířil si pro bundu.

"Kam si myslíš, že jdeš ty?" Zeptal se ho podrážděně Rap Mon.

"Kam myslíš?"

"Na to v klidu zapomeň! Nemyslíš si, že už jsi toho zkazil dost?" Stoupl si do dveří, aby Taehyung nemohl projít dál.

"Nenechám ho za ní jen tak jít! Proč by za ní měl jít zrovna on?! Nemá sebemenší důvod za ní chodit a přemlouvat jí!" Rozkřičel se Taehyung na celou místnost.

To už se zvedli i ostatní.

"On jí neodkopl, on jí nepodváděl, on jí rozhodně nikdy neublížil. Byl jediný s kým se opravdu rozloučila než odešla. Ty jsi řekl, že je po všem. Vzdal jsi to, ale Kookie ne. Alespoň tohle tě nenapadlo?" Snažil se jít na něj opatrně Jimin. Věděl stejně dobře jako ostatní, že je lepší ho teď nedráždit.

"Jasně! A víte proč se jí nehodlá vzdát?! VÍTE TO?!" Teď už dal průchod všem emocím co se v něm tak dlouho hromadily.

"Myslím, že je nám to jasné, stejně jako tobě. No a?" Přidal se Suga.

"No a? Já nedovolím, aby ji získal. Rozumíte? Ona je MOJE! Jen moje a nikoho jinýho!"

Zatínal ruce v pěsti, byl zlostí bez sebe a všichni to moc dobře věděli.

"Ne, už není. Rozešli jste se a já pochybuju, že s tebou chce mít ještě něco společného.

Proč jí nenecháš, aby byla šťastná s někým jiným? S tebou nebyla, tak nemůže být ani s nikým jiným?"

Tahle otázka od Sugy ho zarazila, doslova zmrazila. V tu chvíli si vybavil, jak se snažila být silná a nebrečet před ním. Věděl, že mu nechtěla ukázat svoji slabost. Ale taky si vybavil společné chvíle, kdy s ním ještě byla šťastná. Jak se k němu tiskla ve spacáku, jak se na něj smála.


Proč na ní musím pořád myslet, sám to nechápu. Proč mi vlastně tolik vadí, že bude s někým jiným, když jsem jí nechal jít? Proč mi vadí jen ta myšlenka na to, že jí drží v náruči někdo jiný? Proč vlastně?

Podíval se znova na Sugu, který stále čekal na odpověď.

"Máte pravdu... Nechte mě, jdu se provětrat." Odstrčil Rap Mona na stranu a pomalu vyrazil směrem k východu. Netrvalo dlouho a narazil na chodbě na manažera, který sbíral papíry ze země.

Ani by si ho nevšiml, kdyby ho nezastavil sám.

"Co se stalo JungKookovi?" Zeptal se ho a vypadal vystrašeně.

"Co by se mu mělo stát?" Taehyung se zarazil, když slyšel jak zmiňuje zrovna jeho jméno.

"No... Zastavil mě a zeptal se mě, jestli mám adresu Seol Hee. Když jsem mu řekl, že jo, tak se mnou začal cloumat jako blázen. Podívej se, co udělal za zmatek. Bude mi trvat celou věčnost, než to dám zase dohromady."

Taehynug se podíval po rozházených papírech, byly všude po podleze. Pak mu to docvaklo.


Adresa?!

"Manažere, vy jste mu tu adresu dal?!"

"No jistě, musel jsem. Choval se jako blázen." Sehl se a snažil se dát papíry na jednu hromadu. Taehyungovi se ale zatmělo před očima. Vytáhl manažera zpátky na nohy a začal s ním cloumat úplně stejně divoce jako předtím JungKook.

"Musíte mi jí dát! Dejte mi jí! Rychle!"

Manažer ze sebe strhl jeho ruce a naštvaně dal ruce v bok.

"Dost! Co se to s váma děje, hm?! Co je to za zmatek?"

"Dejte mi tu adresu, nemám čas vám tu něco vyprávět!"

"Vy jste se oba úplně zbláznili!" S povzdechem sebral ze země papír a napsal na něj v rychlosti tolik požadovanou adresu Seol Hee.

"Jen mi něci slib." Požádal do nakonec manažer.

"A to?"

"Žádný hlouposti, jasný?" Taehyung na to jen otráveně přikývl, sebral mu papír z ruky dřív než mu ho stihl podat a běžel pryč. Vrátil se do studia pro bundu a hned byl zase pryč.

"Co to bylo?" Polekal se Suga.

"Něco mi říká, že se rozhodl to nenechat být." Poznamenal rezignovaně Jin a složil hlavu do dlaní.

"Co teď? Necháme to jen tak? Co když se něco stane??" Pokračoval Suga a pátral po ostatních pohledem. Doufal, že aspoň někdo s ním bude souhlasit.

"Tohle už musíme nechat na nich. Nejlepší bude, když si to vyříkají oni." Uzavřel Jimin tohle téma a ostatní s ním jen souhlasili.

Taehyung běžel jako o život směrem k autobusovému nádraží. Byl si jistý, že v tu chvíli kdy tam doběhne uvidí i JungKooka a pošle ho zpátky do společnosti třeba i násilím.

Konečně doběhl na autobusák a rozhlížel se kolem, ale Kookieho nikde neviděl. Rozeběhl se k informacím aby zjistil která zastávka je ta kterou potřebuje najít.

"Je to zastávka osm, ale je mi líto. Autobus odjel před pěti minutami a další jede až za hodinu a půl."

"COŽE?! JSTE SI JISTÁ?" Vykřikl zděšením. Jen ta představa, že má JungKook takový náskok ho užíralo.

"Podívejte se znova.... Nejede tam něco jiného? Nějaký jiný spoj s přestupem? Beru cokoliv!"

Paní za přepážkou se znovu podívala do počítače a chvíli si něco pročítala. Taemu to připadalo jako věčnost, nejradši by přeskočil pult a našel si to tam sám.

"Bohužel je to jediný autobus. Chcete si koupitl lístek u mě?" Řekla, když konečně zvedla hlavu od počítače.

Taehyung praštil naštvaně zaťatou pěstí do pultu a pak si s ní zakryl rty. Otočil se a měl chuť se rozeběhnout pryč. Běžel by celou dobu jen kdyby věděl, že tam bude dřív. Nakonec se otočil zpátky k pultu a podíval se na vyděšenou postarší paní, která vůbec nevěděla co se děje.

"Ano, dejte mi jeden lístek prosím a rovnou i zpáteční." Na první pohled byl úplně klidný, ale uvnitř přicházel o zdraví rozum. Pomalu došel k zastávce kde si sedl a čekal až se dočká autobusu, který měl rozhodnout o všem.

Mezitím u Seol Hee

Konečně jsem seděla doma a mohla si v klidu vydechnout. Cítila jsem takovou úlevu, jako už dlouho ne.

"Tak povídej holčočko moje, řekni mi všechno." Povzbuzovala mě s úsměvem a zároveň obavami v hlase.

"Víš... Já... Nevím ani kde začít. Všechno se seběhlo tak rychle." Složila jsem hlavu do dlaní a brečela. Mamka na nic nečekala, přisedla si vedle mě a pevně mě objala.

"To nic holčičko, však on pochopí o koho přišel. Věř mi." Utěšovala mě s naprostým klidem a jemně mě plácala po zádech.

"Jak jsi to poznala?" Dostala jsem ze sebe mezi vzlyky. Jenže na to se mamka jen potichu zasmála.

"Jsem přece tvoje máma. Poznám co trápí mojí jedinpou holčičku. Navíc by to při pohledu na tebe bylo jasné každému."

Pevně jsem mmku objala a propukla v hlasitý pláč. Konečně to ze mě mohlo všechno ven.

"Mami... Mami... Kdybys jen věděla jak moc to bolí, jak moc ho nenávidím."

"Ale no tááák, neboj se. Všechno nakonec přebolí, i tohle jednou přestane bolet. Říká se, že první láska je jako první zub... Prostě musí pryč." Hladila mě po vlasech a pevně mě tiskla k sobě.

"Víš co? Udělám nám čaj a o všem si promluvíme. Souhlasíš?" Odtáhla mě od sebe a opatrně mi setřela oči z obličeje. Souhlasně jsem přikývla a v ten samí moment se s úsměvem zvedla a šla do kuchyně. Její blízkost pro mě byla nejlepší lék ze všech. Netrvalo dlouho a byla zpátky i s čajem. Pustila jsem se hned do vyprávění. Snažila jsem se jí říct vše, ale samozřejmě jsem některé věci trochu upravila. Nechtěla jsem jí lhát, ale bylo mi nprosto jasné co by udělala. Rozjela by se hned do společnosti a to co by následovalo potom jsem si ani předstvit nechtěla.

"Udělala jsi dobře, že jsi se vrátila domů. Takový kluk si tě nezaslouží, ale co chceš dělat teď?"

Chvíli jsem přemýšlela.

"Nevím, nechci o tom teď moc přemýšlet. Potřebuju si chvíli odpočinout."

"Já tě do ničeho nutit nebudu. Neboj se, všechno je jen na tobě a já tě podpořím když budeš potřebovat."

"Děkuju" Znovu jsem mamku objala, byla jsem jí vděčná za její slova.

"Vezmu si kolo a projedu se." Převlékla jsem se a namířila si to rovnou ven.

Projížela jsem se po okolí asi půl hodiny, hodinu? Ani sama nevím, ale bylo na čase vrátit se zpátky. Kousek od domova jsem sesedla z kola a šla pěšky. Byla jsem docela rozlámaná, na kole jsem přece už nějaký ten Pátek neseděla. Došla jsem až do naší ulice, když jsem se najednou zarazila.

Už z dálky jsem tu postavu poznala,přesto jsem tomu nechtěla uvěřit. Jenže když se otočil a usmál se na mě...

Byla jsem tak ráda, že ho vidím.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama