Prosíme vás, abyste nekopírovali obsah blogu.

Bez souhlasu autorů

(Je to otázka vašeho vlastního bezpečí ;D )

Sweet or Danger 18 Konec

22. dubna 2017 v 20:37 | Elvírka

Sweet or Danger

18 Konec





JungKook stál na ulici a smál se na mě, vypadal jako by se mu hrozně ulevilo.

"Co tu děláš?" Zeptala jsem se ho pořád jsem nemohla uvěřit, že ho vidím.

"Konečně jsem tě našel, čekám tu už docela dlouho. No co myslíš? Odešla jsi jen tak, bez rozloučení, tak co bych tu asi tak dělal?" Naklonil hlavu na stranu a usmál se jako snad ještě nikdy.

"Noooo.... Věděla jsem, že kdybych vám to řekla tak mě nenecháte jít. Určitě by jste mě přemlouvali." Sklopila jsem provinile hlavu a čekala, že se naštve.

"To máš pravdu, ale nepřijel jsem tě přemlouvat."

"Vážně?" Zvedla jsem překvapeně hlavu.

"Tak proč jsi tady?"

Začal se nervózně rozhlížet kolem a přešlapoval na místě.

"Nemáš něco k pití? Už mám docela žízeň." Pousmál se nakonec, ale já věděla, že to dělá schválně. Proč mi nechce říct proč vlastně přijel? Vzala jsem ho k nám domů, kde už čekala mamka a zvědave si Kookieho prohlížela. Jen při pohledu na nic jsem poznala že se jí Kookie zamlouvá. Celou dobu se trápila tím, že nemluvím a bála se, že zůstanu sama. Teď najednou jsem se vrátila, mluvím a ještě k tomu za mnou přijel kluk. Bylo toho na ní moc najednou, ale přesto byla ráda. Nechtěla jsem jí tu radost hned kazit.

"Dobrý den." Kookie mamku pozdravil a uklonil se hned jak jí uviděl.

"Dobrý den, přijel si za Seol Hee? Jsem ráda, že má v Seoulu nějaké přátele. Opravdu moc ráda tě poznávám." Mamka mu podala ruku a byla štěstím bez sebe. Zvědavě tikala očima na něj a pak na mě a pak si odkašlala.

"Ehm Ehm... No, já půjdu vedle k sousedce. Určitě si máte co povídat." Naposledy se na Kookieho usmála a vypařila se rychlostí blesku.

"Tvoje máma ti musí hodně věřit, když tě tu nechá se mnou o samotě." Zasmál se a posadil se na židli.

"No... To je celá ona, nejspíš mě bude chtít co nejdřív provdat." V tu samou chvíli se Kookie zadusil vodou co právě pil a vyprsk jí. Byla jsem smíchy bez sebe.

"Provdat??"

"Dělám si srandu." Smála jsem se dál a podala mu utěrku aby se mohl osušit.

"Tak povídej, proč jsi přijel?" Stála jsem dál od něj a opírala se o kuchyňskou linku.

"Já... Já.... Musel jsem tě vidět, hned jak jsem se dozvěděl, že jsi pryč. Bál jsem se, že už tě nikdy neuvidím." Upřel na mě svůj pohled.

"Ale to přece... To... To nedává smysl." Přemýšlela jsem nahlas.

Pomalu se zvedl a šel přímo ke mě. Než jsem se vzpamatovala, stál tak blízko, dělili nás jen milimetry. Podíval se mi zpříma do očí a zhluboka se nadech.

...................................................................................................................................

Mezitím Taehyung konečně vystoupil z autobusu. Celou cestu myslel jen na to, že musí Seol Hee najít dřív než JungKook. Cestou se snažil napomínat řidiče aby jel rychleji. Přestal s tím až ve chvíli, kdy ho chtěl řidič vyhodit z autobusu. Pořád si představoval jak je najde spolu a to ho uvnitř užíralo ještě víc.

Rozhlížel se kolem a nechtěl ztrácet čas. Rozeběhl se do jedné z ulic, potom do další a další.

"Takhle to nejde, musím se neěkoho zeptat.Jinak jí nikdy nenajdu."

Otáčel se kolem sebe a všiml si jedné paní, která právě vcházela do jednoho z domů. Hned jí vyšel naproti a doufal, že bude o Seol Hee něco vědět.

"Promiňte..... Paní můžu se vás na něco zeptat?" Zavolal na ní a paní se polekaně otočila.

"S čím ti můžu pomoct?"

"Neznáte Seol Hee? Nebydlí tu někde poblíž?" Viděl ženy zaražený výraz.

"Seol Hee?" Opakovala po něm a prohlížela si ho od hlavy k patě.

"Ano." Kývl udýchaně.

"To je moje dcera. Ale už tu jednu návštěvu má." Odpověděla nejistě.

Cože?! On už jí našel? A je s ní? Co když jsou spolu sami??? Musím je rychle najít! Pomyslel si pro sebe.

"Ano, já vím. JungKook, to je můj kamarád. Hledaly jsme ji společně." Usmál se a doufal, že mu její mamka uvěří.

"Ah, opravdu? No, jsou u nás doma. Tanhle, vidíš ten dům? Klidně jdi dál, není zamčeno." Ukázala směrem ke svému domu a rozločila se s ním.

"Děkuji." Tae se uklonil a vyběhl k domu na který ukazovala. Měl neuvěřitelní štěstí, že ji našel tak rychle. Vyběhl těch pár schodů a vešel do domu. Hned ve na chodbě se ale zarazil.

Uslyšel jejich hlasy a chtěl slyšet o čem mluví. Zvědavost mu nedala a nahléhl za roh aby na ně dobře viděl. Krev se mu vařila v žilách, když je viděl stát tak těsně u sebe, hledíc se jeden druhému do očí.

....................................................................................................................................

"Chodila jsi s Taem, nemohl jsem nic říct. Celou tu dobu jsi mě měla jsen za přítel, ale já zž nechi být jen přítel. Nemůžu. Chci tě mít u sebe a už tě nikdy nepustit. Já ti nikdy neublížím jako on. Nikdy tě nebudu brát jako samozřejmost a nikdy tě neopustím. Věř mi."

Sledoval její nejistý pohled a začal se k ní pomalu naklánět. Chtěl jí konečně držet ve svém náručí a políbit jí. O tom tajně snil celou tu dobu a teď to měl nadosah ruky.

Ale právě v tu chvíli se dovnitř vřítil Taehyung.

"Ty hajzle!" Než se Kookie stihnul otočit, už mu přistála první rána na obličeji.

Odstrčil Kookieho, chytil mě za ruku a stáhl mě za sebe. Nezmohla jsem se vůbec na nic. Nechápala jsem kde se tu Tae najednou vzal. Nechápala jsem proč se tu vůbec ukázal.

"Co si to vůbec dovoluješ? Seol Hee je moje!!!" Řval na celý dům.

Kookie mu chtěl něco říct, ale to už mu přiletěla další pěstí. Tae se už nehodlal držet zpátky a bušil do Kookieho hlava nehlava. Kookie se vůbec nebránil, klidně se nechal od Taeho mlátit.

Nezmohl se na žádný odpor a já to jen zděšeně sledovala. Sledovala jsem jak Tae buší do Kookieho jako by z něj chtěl vymlátit duši.

"Dost..." Špitla jsem tak, že mě nebylo slyšet.

Tae nepřestával, dál bušil do Kookieho a zahrnoval ho hromadou nadávek. Přirazil Kookieho ke zdi a pokračoval ve svém výlevu zuřivosti.

"Dost... Dost.... DOST!!! PŘESTAŇ UŽ!" Zařvala jsem nakonec, chytila jsem Taeho za mikinu a vší silou co jsem měla ho odstrčila stranou. Kookie se ihned sesunul k zemi a se skrvaveným obličejem sledoval Taeho.

"Co si myslíš, že tu vůbec děláš? Příjdeš ke mě domů, někoho si tu klidně zmlátíš a prohlašuješ, že jsem tvoje? SEŠ MORMÁLNÍ?!" Řvala jsem na něj se slzami v očích.

Udýcháný Taehyung konečně spustil oči z Kookieho a podíval se na mě.

"Seol Hee... Já..... Přijel jsem, protože.." Spustil, ale nenechala jsem ho domluvit.

"Mě vůbec nezajímá, proč si přijel! Nechci tě už nikdy vidět! Vypadni!" Ukázala jsem směrem ke dveřím a slzy mi stékaly po tvářích. Taehyung nechápal, proč chci aby odešel. Vůbec mu nedocházelo, že to není to co jsem od něj chtěla.

"ŘEKLA JSEM VYPADNI!" Zařvala jsem na něj znovu, když se ani nehnul. Teprve poté se ještě jednou nenávistně podíval na Kookieho, naštvaně vyšel z domu a bouchl za sebou dveřmi.

"Jsi v pořádku? Počkej, ošetřím ti to." Sebrala jsem lékárničku, klekla si k němu a začala mu ošetřovat rány v obličeji. Stačili jen letmé doteky dezinfekcí a pokaždé bolestně zasyčel.

"Proč jsi se nebránil? Máš přece větší sílu než on." Kookie se slzami v očích se na mě podíval.

"Copak to nechápeš?" Nechápavě jsem zakroutila hlavou, ale on si jen povzdechl.

"Ano, jsem silnější. Ano, mohl jsem se bránit a ukončit to dřív než to začalo. Ale copak jsem mu mohl ublížit? Jak bych to mohl udělat, vždyť je to můj milovaný hyung. Nikdy bych si to neodpustil." Znovu si povzdychl.

Sklopila jsem hlavu k zemi a začala jsem brečet. Ucítila jsem jeho dotek na své tváři, podívala jsem se na něj a on se na mě i přes všechnu bolest znovu usmál.

"Jdi za ním." Řekl nakonec smířeně.

"Co?"

"Slyšelas mě, jdi za ním. On tě opravdu miluje, kdyby ne, tak by sem nepřijel. Ještě nikdy se kvůli holce nepral, ještě nikdy jsem ho takhle neviděl. Opravdu tě musí hodně milovat. A ty jeho přece taky." Vyvalila jsem na něj nevěřícně oči.

"Já? Pro.. pro.. proč bych ho ještě milovala? Jak jsi na to přišel?"

"Kdyby ne, nebrečela bys tu. Vidím ti to na očích, po tom všem jsi ráda že přišel. Pořád ho miluješ. Já jsem v pořádku, jdi za ním." Odstrčil mě od sebe a já se postavila.


Mám jít, nebo mám zůstat tady s Kookiem? Kde mám jistotu, že když půjdu tak mi Tae znovu neublíží? Kde mám jistotu, že se nic z toho nebude opakovat?

Moje hlava se rozhodla zůstat tady a postarat se o Kookieho, ale moje srdce už mě vedlo ven z domu. Stála jsem na ulici a rozhlížela se kolem, jenže Tae nikde.

"Odešel před chvilkou, kam mohl tak rychle zmizet?" Skousla jsem si ret a šla se podívat rovnou na zastávku. Stál tam! Stál zády ke mě a ani se nehnul. Byla to jen vteřina než jsem se rozhodla jestli mu odpustím. Přiběhla jsem přímo k němu a zezadu ho objala.

Škubl sebou jak se lekl a chtěl se vyprostit z mého sevření, jenže jí se k němu přitiskla ještě víc.

"Počkej... Zůstaň chvíli takhle, prosím." Poznal můj hlas a přestal se bránit.

"Slíbíš mi, že se změníš? Že mě nepodvedeš a ani mi nijak neblížíš? Dokážeš mi tohle slíbit?"

Tae stál bez hnutí přikovaný k zemi. Přitisknutá k němu jsem slyšela jeho srdce, každý jeho nádech a výdech. Bylo to možná naposledy co jsem u něj takhle blízko a tak jsem si chtěla tuhle chvíli zapamatovat. Vnímala jsem jeho vůni, teplo jeho těla.

Najednou se vyškubl z mého objetí, otočil se ke mě a přitistk mě k sobě tak pevně, že jsem sotva popadala dech.

"Nikdy.... Nikdy už ti neublížím. Přísahám, protože od teď jsem jen a jen tvůj. Nikdo jiný pro mě neexistuje." Jeho slza padla na mou tvář a já se na něj podívala. Ten okamžik si budu pamatovat do konce života.

Dal mi ten nejvášnivější a nejvroucnější polibek, jaký mi kdy mohl dát. Přitiskla jsem se k němu a zapomněla na všechno co se mezi námi stalo. Společně jsme se vrátili za Kookiem a ten to přešel jako by se to nikdy nestalo.Nakonec jsme se všichni tři společně vrátili do Seoulu.

Já a Tae jsme začaly úplně od začátku a zatím je vše tak jak má být :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama